 |
|
|
|
Rok 2012
Rybakros , Praha , 28 leden 2012
Po nutné pauze jsem se pokusil
vrátit rovnou na běžecký závod. Pražský Rybakros znamená dva náročné okruhy se
dvěma stoupáními a seběhy v každé rundě. K tomu se dnes přidal slabý mráz.
Vzal jsem nové závodky pro letošní sezónu – Adidas Adizero adios, takže nejlepčí
náčiní. Sice se našlo pár lidí s Inovy, ale suchá tvrdá trať byla podle mě
spíš na silniční obuv. Rozklus s bandáží kolem kotníku, fyzička chybí, ale
jinak to jde. Úvod je svižný, pětice se vzdaluje, já běžím s Pepou Rendlem
a Kamilou Gregorovou. Pod kopcem říkám, že končí sranda a vzdaluji se jim, což
mě těší. Méně už pohled na tepák hlásící silně červená čísla. Nu což, pauza
byla dlouhá, vyhniju, s tím počítám. Na dohled je Dan Kupidlovský a Šatra,
vpředu orienťák Šedivý, Wallenfels a Čivrný. Na běhavé pasáži se mi všici
vzdalují, seběh kolem hospody fakt není mou doménou a ve druhém kopci sotva
cupkám, úplně na šrot a čelo už je nahoře. Šatra se taky zatáh a po průběhu do
druhé rundy (17:31) jsem ho postupně dotáhl, i když jsem běžel dost bídně. V kopci
jsem mu odcupkal, tep 190, to jsem neměl hodně dlouho, možná maximálka za
poslední roky. Na rovině mrtvej, zezadu dolítá Mašita a je pouze otázkou času,
kdy mě znectí a já zas klesnu z pátého fleku na šestý. Odolávám docela
dlouho, až na úpatí posledního kopce jde přes. Nerad prohrávám ve stoupání, ale
ze 190tepů fakt nedokážu zrychlit, tudíž úplně tuhej vyfuním poslední kopec s cca
8sec mankem, které se ještě mírně zvýší v seběhu do cíle. Ještě
zkontroluji Garmina, abych se vůbec vešel pod 36minut. Uf, mám fakt dost, slušně
vypálené plíce.
35:50 , Šedivý = , cca 9km / 295m , http://connect.garmin.com/activity/145146004
Velká cena Eko komíny , Rokycany , 1
leden 2012
Chtěl jsem začít rok 2012 ve velkém stylu, řádně vyspalý jsem usedl
v osm do vlaku a jel do Hořovic, kde mě nabral Míra Zbuzek a spolu se
Standou jsme přejeli do Rokycan k netradičnímu závodu bikeři vs běžci,
pořádanému Sparťany. Jenže pravá achilovka byla po včerejšku zase limitujícím
faktorem a když se k tomu připočetla konkurence nabušených běžců, tak mě
pomalu opouštěl velký sen přijet si do Rokycan pro bednu. Nacpal jsem do sebe
gel, vzal si jen dres s krátkým rukávem, obul krosovky a odstartoval
naplno. Cyklisté nás předjeli, já byl v grupě šesti běžců, ze které záhy
odpadl Šneberger a já se postupně díval z větší a větší dálky na záda
Rosolovi z Loko Beroun, který zase tlačil před sebou Minaříka a Beshira.
Asi po 1km začal své velké sólo Málek z AC Čáslav, který ustanovil nový
traťový rekord 18:18 … Hm, to se blbě závodí v takovéhle konkurenci, ale
stále ze sebe mačkám vše, chci tady něco předvést! Maximálně bronz, když
vyhnijou a já budu v kopci o třídu lepší ... Ještě pár minut živím
myšlenku na úspěch, jdu úplnej šrot, jenže po velmi mírně stoupající cestě
nemám proti těm rychlíkům šanci a u závory někde v půli trati už mám
dobrých 15sec na dvojici Minařík – Beshir. Zatavil jsem se, v prudší
pasáži nejsem o nic lepší než ti přede mnou. Dobíháme bikery a já se postupně
smiřuji s myšlenkou, že budu pátej. Nemá to dynamiku, odraz slabý, bahno
nemusím a díky svižnému úvodu není z čeho brát. 3km, pořád ještě chybí
mnoho výškových metrů. Cupitáme po kamenech a kořenech, klouže to, sešlapané
krosovky nejsou spásné. Předbíhám tlačícího Mirka Zbuzka, jsem na ručník, ale malinko
stahuji modrý dres Loko Beroun. Rosol se nedokáže v plošší pasáži
rozeběhnout, nicméně Beshir s Minaříkem jsem v trapu a jakákoliv
naděje na umístění tudíž definitivně ztracena. Garmin ukazuje 3,9km, bude to
delší než avizované 4km (což jsem čekal), škoda, že trať neznám. Už jsem dotáhl
Rosola, ale se srdcem v krku a on za posledním hupem zrychluje a dobíhá do
cíle jako čtvrtý, dvě vteřiny přede mnou. Sotva se opírám o kolena, líp to
nešlo, byť průměr tepů jisté rezervy skýtal. Místo plánované radosti mírné
zklamání, ale 17sec na Beshira a necelá půlminuta na Minaříka jakožto
úřadujícího veteránského mistra ČR v půlmaratonu není ostuda. Jenže
vyhlašují se první tři a pak je „póvl“, že jo. A já se totálně odepsal, abych
si doběhl pro pátý flek, který „nic neznamená“. Dali mě jen čtyři bikeři, tady
konkurence moc nebyla. Dolů cupitám se Standou a mám dost, achilovka bolí a je
mi jasné, že tohle byl poslední závod, na který jsem se ještě kousnul. A
zbytečně … Škoda, trať se mi líbila, byť úvod až moc rovinatý.
Jen pár suchých dat :
0 - 1km / převýšení 37m
/ čas úseku : 3:51min
1 – 2km / převýšení 26m / čas úseku 3:59min
2 – 3km / převýšení 26m / čas úseku 4:08min
3 – 3,5km / převýšení 66m / čas úseku 3:04min
3,5 – 4km / převýšení 61m / čas úseku 3:06mim
4 – 4,22km / převýšení 27m / čas
úseku 1:22min
19:30 , Málek 18:18 = 4,22km / 243m
(dle tachometru Míry 4,3km / 245m)
http://sparta-cycling.cz/clanek/496/-velka-cena-eko-kominy-sro-novorocni-zavod-na-zdar
, http://honzaherda.rajce.idnes.cz/VC_Eko_kominy%2C_Rokycany_01_01_12/
http://connect.garmin.com/activity/138283698
Rok 2011
Silvestrák Lysá nad Labem , 31
prosinec 2011
Jelikož bylo krásně, tak jsem se ještě přesunul do Lysé nad Labem
pozdravit kámoše na tradičním podvečerním běhu na 6km. Bylo tu nezvykle
natřískáno, krom stálic jako Renda Trbůšek i překvapivé setkání s Vlastou
Firmanem a dlužno dodat, že Vlasta zaběhl skvěle! Cítím achilovku a je mi
jasné, že tohle jsem dělat neměl. Vyrážím s rozvahou, ale ani rychlíci
Michálek s Viktorem nezačínají na krev, tudíž jsem sedmý skoro
v kontaktu s nejlepšími. To se samozřejmě při seběhu zpátky do centra
mění a já vlaju kousek za Lambertem. Ostrá levá, pár metrů po rozkopaných
kostkách a pádit vstříc druhé rundě. Mezičas naprosto luxusní, nějakých
5:14min. Druhé kolo už čelo mizí v dáli a já pronásleduju vlasatého Itala
a holohlavého Lamberta. Oba jsou nad 40let, Viktorovi je přes padesát, takže
bych měl hájit bronz v kategorii! Půlka závodu za mnou a čas něco přes
10:30min. Kupodivu nevyhnívám a ve stoupání jsem dokonce nejlepší
z trojice. Jenže v klesání a po rovině jsem zase asi nejslabší. Třetí
kolo, zapomněl jsem mačknout mezičas. V kopci jdu před mírně vadnoucího
Lamberta a zkusím urvat i Itala, což se podařilo, ale on se vzchopil a dolít mi
brzy na záda. Hnedka šel přes a na kostkách si ještě neodpustil finiš, zatímco
já pouze kontroloval odstup od Lamberta, abych obsadil celkově pátý flek
v mém zdejším rekordu – 21:20min. Počkám na vyhlášení, převezmu si diplom
a Moira tričko za třetí flek v kategorii do 39let a odeberu se na
nezáživný přesun k domovu.
21:20 , Michálek 19:57 = cca 5,9km /
50m
http://connect.garmin.com/activity/137769097
, http://honzaherda.rajce.idnes.cz/Silvestrak_Lysa_n_L_-_31_12_11/
,
http://sokol-lysa.cz//soubory/File/silvestr_2011_vysledek.xls
Silvestrák Kolín , 31 prosinec 2011
Slunná obloha dala zapomenout na všechny chmury, nicméně přesun po
vlhkých a místy i zledovatělých silnicích, už tak zábavný nebyl. Na kolínském
atleťáku se to plnilo běžci, já se rozklusl jen 200m, abych nepřetěžoval nohu a
s foťákem v dresu jsem si stoupl takticky do druhé řady na vnitřní
stranu tartanové dráhy. Vypálilo se tempem asi „tři na kilák“, takže hnedka
šrot, ale díky strategicky zvolené pozici na startu jsem bez vážnějších
problémů někde na začátku druhé desítky, což mě těší. Vybíháme ze stadionu a
pádí se k zimáku, po asfaltu. Je poměrně teplo, až si nadávám, že jsem
neriskoval trenky. Vpředu je osmičlenná grupa, na jejímž konci maká nadupaný
Milan Římal, já dýchám na záda Pavlovi Tillovi. Ostrá levá, chvíli parková
cesta, pak terén, kde už někdo vyhnil a jdeme přes. Milanův náskok zůstává
konstantní, úplné čelo už fuč, ale mám radost, že jsem takhle vpředu, vypadá to
na top 10. Till je v terénu dobrý, sotva mu stačím. Mokrý písek zrovna
nemusím, těší mě označené kořeny, pozůstatek po cyklokrosu. Seběh za hřištěm,
protnout silnici a chybí poslední kilák. Pořadí se ustálilo, v terénu se
blížíme dvojici Šedina + Římal. Váhám, zda jít před Pavla Tilla, ale tempo je
na hraně. Nedokáži zrychlit tak, abych jej oběhl a zařadil se do vymetené
stopy, a proto jen pozoruji, jak Milan předbíhá mladého Šedinu a na asfaltce
pádí k cíli jako pátý. My stahujeme Šedinu, ale na asfaltu jsem jak
postiženej, tudíž zůstávám osmý. Finiš je opravdu k smíchu … i tak luxusní
čas 10:02min, který se teda dozvím až na nový rok, neb se do půl dvanácté
stihlo jen pořadí a déle čekat jsem už nechtěl. Krásná tečka za letoškem, první
závod GP 2012.
10:02 , Janoušek 9:25 = 3km
http://honzaherda.rajce.idnes.cz/Silvestrak_Kolin_-_31_12_11/
, http://behycz.s3.amazonaws.com/media/files/vysledky/Silvestr%202011.xlsx?1325439465
Běh Komárovem , 26 prosinec 2011
Po problémech s achilovkama
jsem nic zvláštního nečekal, jen se chtěl dostat do cíle. Rozklus se Standou
asi 400m, nemá cenu zjišťovat, co kde bolí, že jo. Konkurence se moc nesešla,
tudíž jsem si mohl na 160-170tepech vyhekat úvodní kopec po asfaltu v top
5 těsně za Milošem Smrčkou, který se ale jen rozehříval, aby mi spolu
s ostatními pak ukázal v seběhu záda. Bál jsem se protáhnout krok,
takže jsem se prosel dozadu a u rybníka, kde fotil Míra Zbuzek, už mě bral Švarc
a na Miloše jsem měl rázem 15sec. V lese bylo pár hupů, trochu klouzavého
listí, bahna pomálu, ale i tak jsem se o své nohy docela bál. Hlavně seběh
zpátky do obce mi dělal problémy, taková točka na levou ruku v klesání
túze nedělala mým achilovkám dobře. No a při průběhu do druhé rundy (14:11) mě
navíc začalo píchat v levém stehně … V kopci jsem už viděl Miloše
kdesi v dáli, někde ve 2/3 kopce se mi podařilo dostihnout aspoň Michala,
čímž jsem se vrátil na šestou pozici. Seběhy jsem šel na jistotu, zatáčky
opatrně, protože moc nechybělo, abych zbytek dopajdal a to se mi fakt nechtělo.
Od hráze už toho mám dost, ale cítím za zády Michala, takže se ještě ždímu a
v lese se mi daří zase získat větší náskok. Je to takové cupitání, ale
tepy přes 180, takže rychleji to fakt nejde. Poslední seběh do Komárova mě
děsí, jdu hodně volně, dole krouhnu nenáviděnou levou a na větru bojuji ještě
do mírného stoupání vstříc vtouženému cíli. Uf, aspoň pod 29minut, mám fakt
dost a sotva se odbelhám něco vyfotit. Hnedka mě bere křeč do pravého lýtka,
levou nohu skoro neohnu a už to vidím hodně bledě. Naštěstí se to během 5minut
zlepšuje a o půl dvanácté si mohu stoupnout i na třetí stupínek, páč můj lemr
čas stačil na bronz v kategorii do 39let. Na Miloše minuta, snad se dám
dohromady na Silvestrák, tohle bylo dost riskantní.
28:50 , 26:48 = cca 7,3km / 190m , http://behycz.s3.amazonaws.com/media/files/vysledky/VBK%20-%20vysledkova%20listina%20-%202011-tabulka.doc?1325106598
http://connect.garmin.com/activity/136489038 , http://honzaherda.rajce.idnes.cz/Beh_Komarovem_-_26_12_11/
fotky od Mirka Zbuzka : http://mz001.rajce.idnes.cz/Vanocni_beh_Komarovem_26.12.2011/
Českobrodská vánoční 10 , 18
prosinec 2011
Po větrném přesunu do Brodu následoval odpočinek, pokec a
doplňování cukrů ze švestkových perníků. Sál se pomalu plnil a trošku mi spadla
čelist, když si cestu k Čokrtům našla i Ivča Sekyrová. Byl tady Pepa Rendl,
Michal, Viktor, … no prostě našlapaná konkurence, tudíž velká šance na velkou
ostudu. 2minuty před startem jsem se vměstnal někam dopředu 160členného davu.
Rozklus nula, rozhodně jsem nechtěl zjišťovat, jak jsem na tom blbě. Ráno jsem
koňskou mastí snažil nějak přehlušit bolest pravé achilovky a píchání ve
stehně, což se docela povedlo a já vyrazil ladně vpřed. Samozřejmě díky tomu,
že se začíná z kopce. Situace se rychle stabilizovala a já byl kolem
patnáctky. Bohužel záda sokolovské běžkyně a dalších soupeřů se začala
v obci Zahrady vzdalovat a to jsem byl na dvojce kolem 7:04min! Nastalo
občasné balancování na namrzlé vozovce, ale proti upozornění Chmeldy (je to na
klistr) jsem situaci vyhodnotil „ještě v pohodě“. Trojka asi 10:43, odpadá
Pepa Rendl v tradiční čepici. 4km, jsem za zády Havelky, Michal na dostřel
a ve stoupání k otočce mám lehce navrch. Proti už letí Serbessa ve vedoucí
čtveřici, Viktor dneska famózně. Ivana točí 17:55, já asi 18:14, jdu před
Michala a snažím se to natáhnout z kopce, ale to mi moc nejde a rychlík
Havelka mě s klidem bere. Háknu se za něj a vzdálíme se Michalovi. Dobrý,
jen vydržet těchto 179tepů ještě čtvrt hodiny … Před námi je díra minimálně
15-20sec, oni spíš zrychlují, já mám dost, ale na šestce jsme pod 22minut,
tudíž reálná šance na čas atakující můj zdejší osobák z března. Občasná
nejistota na namrzlé vozovce ale rozhodí tempo a prostě nejde jít po 3:30/km,
což by tady chtělo. Zelená záda Ivany jsou už kdesi v dáli, pořád se
přetahuju s Havelkou a lehce přes 29minut dobíhám na osmičku. Koušu se
v seběhu, kde fotí Symon, ale je mi jasné, že do kopce už nebude
z čeho brát, tudíž přepouštím svou pozici už definitivně Havelkovi a jen
kontroluji, aby mě ještě nedolít Michal, který je stále na dostřel. Od pětistovky
to už hodně bolí, u kempu natáčí Kapr ze Šlapek a já dobíhám jako čtrnáctý
v krásném čase 36:36min. Ale dnes to bylo krutě rychlé, Viktor 35:02,
Ivana 35:28, Šatra pod 36, … Stehna bolí, chodit budu možná v úterý. Neva,
dojdu pro foťák, pak tradiční čaj s rumem, perník, čokoláda, pokec, počkat
na vyhlášení a nechat se odvát domů. Super akce! http://triathloncb.ic.cz/cvd.php
36:36 , Serbessa 33:15 = 10km , http://honzaherda.rajce.idnes.cz/Ceskobrodska_vanocni_10_-_18_12_11/
, http://connect.garmin.com/activity/136489057
Běh za Kufříčkem , 17 prosinec 2011
Zakončení 30.ročníku
kolínské GP proběhlo již tradičně při běhu za kufříčkem, který i letos
odstartoval krátce před půl devátou z okraje obce Zeleneč na východním
okraji Prahy a po 52km skončil na kolínském atletickém stadionu. Podmínky
naprosto ideální, předčily naše očekávání, neb bylo asi
52km = 5:19hod
http://honzaherda.rajce.idnes.cz/Kufricek_-_17_12_11/
, http://connect.garmin.com/activity/134952626
, http://ttiimm.rajce.idnes.cz/Kufricek_2011/
Běh cyklistů Motorlet , Praha , 11
prosinec 2011
Ráno se rozhoduju
dojet na kole po ose na Čerňák a metrem přejet na Jinonice. Čekal jsem větší
teplo, takže se do poslední chvíle nahřívám na sluníčku a do trenek se svlékám,
až když hlásí 2minuty do startu. Rozklus nula, na nohou boty, ve kterých jsem
ušel asi 400metrů od jejich koupě … Padesátka běžců se vydává vstříc náročnému
kopcovitému okruhu. Proti loňsku je povrch tvrdý, klouže to jen v místech,
kde zůstala jinovatka. Nové krosovky Mizuno Cabrakan 2 krásně sedí, neošlapané
výstupky se zařezávají do podkladu a připadám si jistý. Méně už Serbessa, který
obul silniční závodky a slušně klouže. Takže ho mezi stromy předbíhá Kamila
Gregorová! Druhý kopec mi celkem jde, ale tři mladíci z TJ Stodůlky jsou
úplně jinde. Držím se v grupě s Vaňkem, Burešem, Serbessou a
Gregorovou, se kterou točím do druhé rundy za 6:13min. V kopci jsem lepší,
na rovině mě bere Serbessa, ale v seběhu je zase marnej a pak už zůstane
až do cíle za mnou! Další kolo s podobným mezičasem, ale lehkost
v kopci už chybí. O to víc si mohu dovolit v seběhu, když přede mnou
nikdo není. S časem to vypadá na hranici 25minut, Třetí kolo, jdu před
Bureše, neb také běžel v silničkách a ty mu podkluzovaly i do kopce.
Poslední kolo hodně bolí, ale kontroluji celkově čtvrtou pozici a dobíhám za
24:54min se skalpem Serbessy s maratonem za 2:25hod … V kategorii
jsem též čtvrtý, takže si dám jen čaj, převléknu se, pokecám a mířím na metro,
abych si pak vychutnal jízdu s větrem v zádech z Čerňáku.
Včerejší Říp – Praha na výkonnosti mnoho neubral, na mlaďochy ze Stodůlek bych
neměl ani omylem, takže spokojenost.
24:54 , Pokorný 23:18 = cca 5,7km /
225m
http://connect.garmin.com/activity/133903101 , http://behycz.s3.amazonaws.com/media/files/vysledky/V%C3%BDsledky%202011_g6HQ.pdf?1323768226
Koloběh Říp – Praha , 10 prosinec
2011
To byla hodně zajímací akce a musím říct, že jsem moc rád, že jsem se
k absolvování tohoto specifického závodu letos rozhodl. 48km dlouhý koloběh pro mě začal být
zajímavý ve chvíli, kdy Kolíňáci přesunuli tradiční uzavření GP až na 17.12.,
čímž vznikla jakás šance to zkusit. Jako partnerku jsem si vybral Janu
Čokrtovou, protože její sestra Eva loni tuhle akci absolvovala a přítel Evy,
Milan, už dvakrát. Nešlo pomýšlet nijak vysoko, neb startovní listina
obsahovala zvučná jména a já trať vůbec neznal. Zbylo tedy „prestižení“ mezi
sebou. S Janou jsme se dohodli na tom, že vezmu moje (na ni velké) horské
kolo a svůj bágl. Střídání bylo plánováno tak, že každý poběžíme tři úseky,
přičemž já cca 35km a ona zbytek. Ráno se nechávám odvézt pod Říp, abych mohl
spát a nemusel jet svoznými autobusy z Dejvické. Po procházce od parkingu ke
kapličce následuje v devět hromadný start 70dvojic. Běžci jdou rovnou po
červené, bikeři sjíždí po asfaltce k parkovišti, kde zatáčí prudce doprava
(lehám vlastní vinou, ale skoro z nulové rychlosti) a jedou po vrstevnici
k seřadišti, kam přibíhají běžci. Zapínám záznam Garmina, protože nahoře
jsem na to zapomněl. První dvojice již míří po trávě dolů ke Ctiněvsi, Jana si
vede dobře, moc nečekám a už frčíme dolů. Namrzlá tráva si vybírá daň
v podobě prvních pádů. Raději sesedám a sbíhám pár metrů s bikem, na
jistotu. Ještě tak řešit problémy s kolem! Přes ves to je po asfaltu,
pořád ve strašném chumlu běžců a cyklistů. Následuje mírné stoupání po suché
polňačce, kdy si Jana před horizontem žádá o střídání. Řekl bych, že začala až
zbytečně rychle a střídáme drobet dřív, než jsme mysleli. Předávám bágl, srážím
sedlo o 10cm a rozebíhám se ve svých silničních new balanckách 847. Za chvíli
mě partnerka dojíždí, takže plynule zrychluji na závodní tempo a prokousáváme
se davem kupředu, až před Milana Babicu. Asi jsme na tom docela dobře, ale to
já nedokáži posoudit, neb čelo je dávno fuč a absolutně nemám přehled, jestli
jsme třeba desátí/patnáctí. Přichází první prekérka, kdy následuji dav a
nekoukám po červené turistické značce. Všichni běžíme špatně … Jana si toho
sice všimla, ale někoho se ptala a ten říkal, že dobrý. Dobře to nebylo … po
silnici se mělo běžet dál doleva a pak přes Jeviněves. Vyhnuli jsme se sice
bahnitému sešupu do vsi, ale teď jsme někde na louce a vidíme pod sebou dav
účastníků běžících správně … Nás čeká prudký sešup po trávě, kdy si Jana
nechává batoh a já vedu kolo. No a pak asi 600m přes pole, kde se mi boří boty
po kotníky. Někteří ze zbloudilých dvojic zkouší běžet, ale já to považuji za
zbytečnou ztrátu sil a s 14kg kolem po rozbahněném poli klusat nehodlám.
S vědomím, že nesmím srazit morálku, držím hubu a bez emocí dotlačím bika
až na cestu, kde se snad i usměju. Bohužel se tento okamžik velmi negativně
projevil na konečném výsledku. Ztratili jsme sice odhadem 4minuty, ale taky
kontakt s dvojicemi, se kterými bychom mohli v pohodě závodit.
Ocitáme se až za pořadatelkou Hankou Dvorskou. Předávám Janě kolo, po chvíli dobíhám
její ségru Evu Čokrtovou a nasazuji ke stíhačce. Jsme já nevím čtyřicátí,
bohužel. Běžím hop nebo trop, určitě kolem 4:15/km, seběhy nadoraz. Snažím se
sledovat občas i červenou, ale moc se mi to nevede, běžím spíš za davem. Jsme
v Mlčechvostech u řeky, Jana musí chvíli tlačit, začíná pršet, já si
rychle odskočím a pádím rozbahněnou pěšinou. Terén nemusím, silniční boty
lítají ze strany na stranu, ale jdu skoro doraz. Jsme pod dálnicí, pár schodů
ve vsi Nové Ouhlice a následuje kopec. Vystřídáme, poněvadž holka nemá fyzičku
na to, aby jela podle běžícího kluka do kopce. Je tomu tak skoro u všech týmů.
Za námi 65minut, asi 14km od seřadiště. Dle předchozí dohody nechávám Janu
běžet i přes pole po rovině a na tacháku sleduji údaj 10km/h, zatímco nás
zpátky předbíhají dvojice, které jsem nechal na svém úseku za zády. Po klesání
následuje kus po asfaltu, kde jím čokoládu na vaření a rozhodujeme o střídání
za krátkou roklí. Jana měla úsek Říp – Kralupy jednou projetý, takže nechávám
rozhodnutí na ní. Na horizontu střídáme, Jana běžela asi 25minut. Snažím se to
napálit, krom prudkého seběhu, kde museli bikeři nést kola mi partnerka
sekunduje v pohodě, takže jdu zase krev. Chčije, to mě netěší, ale snažím
se na to nemyslet, jsme tým. Dobíhám Moniku Vavrochovou co má týden po Pražské
100! Z Nelahozevsi do Kralup to je furt podle vody, placka, makám seč to
jde. Za 1:49hod jsem na mostě v Kralupech, za námi asi 23km, přestalo pršet.
Míjím Hanku Dvorskou a další, po asfaltu se mi běží dobře. Pozdravení se
SlavoKem, který fandí s kočárkem. Následuje kopec k zámku Chvatěruby.
Jana musí chvíli tlačit, cupitám a potom chviličku čekám, abychom dostáli
pravidlům o vizuálním kontaktu členů dvojice. Podle vody konečně docvaknu
zpátky Milana. Jen škoda, že ho díky bloudění sbíháme 20km, že jo ... Vbíháme
do kopce na Větrušice, na úpatí musíme střídat, protože tady je biker pomalejší
než běžec. Jana maká nahoru, zatímco já balancuji nad řidítky a snažím se při
rychlosti kolem 7km/h udržet v sedle až na horizont, což se mi daří a docela
nechápu, proč dle fotek skoro všichni cyklisté tady tlačili. Na vrcholu kopce
si Jana stěžuje na nohy, pár vteřin zastavuje a já se docela bojím, jak budeme
pokračovat. Že léčí nohu mi taky mohla sdělit trošku konkrétněji. Naštěstí se
rozbíhá po mírně stoupající cestě k Větrušicím a já se vzhledem
k jejímu stavu rozhoduju, že naposledy vystřídáme u stodoly před vsí (úsek
do kopce 2km za 15minut). Mezitím nás zase přejel Milan. Kurňa, to bude boj!
Konec zůstane jen na mně, potřebuju je urvat, takže letím do Husince určitě pod
4 na kilák, Jana na biku stíhá i v bahně, což je super a Janu
s Milanem necháváme osudu. Už jsme na asfaltu, z repky Miloše Smrčky
si pamatuju, že se sbíhají serpentiny, takže letím furt dolů k řece, i když
nevidím značku a Jana upozorňuje, že nahoru po svejch nechce. Vyšlo to, u řeky
je červená + Milan v nedohlednu. Makám, i když drobet tuhnu a do cíle
zbývá 11km. To bude sakra dlouhý, fouká, radikálně se oteplilo a ze mě už
slušně leje. Vypil jsem asi půllitr a prvně prosím Janu, aby mi podala bidon,
jinak jsem pil vždy jenom při své jízdě na biku. Před sebou nikoho nevidím, to
je na psychiku špatné. K tomu mě deptá kamenitý úsek, kdy mi to háže
s kotníky. Troja 4km, Milan není vidět. Ptám se Jany, jestli chce konec
doběhnout, ale říká, že by nás brzdila. Copak to by snad ani nevadilo, já jsem
už řádně vyšitej. I tak se blížím dvojici, kterou nakonec u ZOO udolávám,
poněvadž střídají a teď běží ženská. Jsme nyní jedenáctí, to nám řekl někdo od
trati. Už to doklepu sám, ať zůstaneme 11. Bohužel 1,3km před cílem u brány do
ZOO míří červená doleva a my ji tupě následujeme, zatímco nás zpátky předběhla
dvojice Francová – Vaculík. To už jsme si snad nezasloužili, 3minuty jsou
v čudu, ptáme se, sbíhám zpátky na parking a ptám se na loděnici – podle
řeky! Ach jo. Za chvíli vidíme červené fáborky. Škoda, že nebyly tam, kde jsme
je potřebovali. Taky stačilo vyndat mapu … Po 5minutách zatáčím do loděnice,
konec jsem šel nějakých 4:20/km po 38km svého běhu a to se mi zdálo, že jsem
marnej … 3:44:11hod, Milana jsme dali o pouhou minutu, jsme dvanáctí. Hotovo,
piju čaj, sedím a mám fakt dost. Kupodivu mohu chodit, což v březnu po
maratonu nešlo. Vítězové Gerych s Mannovou pod 3:04hod, traťový rekord
z říše snů, prý střídali po pár minutách, furt šrot. Když bychom si my
odečetli 7minut bloudění, tak jsme mohli reálně bojovat o osmé místo, což by
byla krásná premiéra. Když bych z Řípu běžel sám (s bikerkou, co by stačila
všude), tak možná šestý flek, ale taky jsem mohl vyhořet, protože jsem si na
kole určitě odfrknul. Jenže občasných 5-6minut na kilák člověk při svém běhu
jen tak nestáhne. Nevím, jestli bude nějaké příště, ale asi jo – sóloběh?
Každopádně Koloběh Říp – Praha byl silný zážitek a přes všechnu tu smůlu a
zprasený boty jsem ani nebyl sprostej, nepřipouštěl si, že je to v pr* a
zaběhl na své poměry výborně. Možná taky proto, že jsem měl vedle sebe holku a
to si člověk uvědomuje, že se společně musí dostat do cíle. Když se kousne i ta
holka a nekecá, tak super. Jen škoda, že mám odepsaný oba malíčky a puchýř na
levém palci. Ale i tuhle daň beru, bylo to skvělý! Asi i proto, že jsme se moc
neznali a jeden druhýho se trošku „báli“.
3:44:11, Mannová – Gerych 3:03:55 =
48km / 500m
http://connect.garmin.com/activity/133691241 , http://www.hajd.cz/index.asp?menu=707
Zbraslavský běh o pohár H.S.H.,
Praha 4 prosinec 2011
Tradiční mikulášská akce na Zbraslavi, kopec, to je něco pro mě. Sice
v terénu, což teda úplná výhra není, ale proti Kunratické se tu cítím
přecijen víc „závoďácky“. Seběh nepatří k těžkým, ale je dlouhý … Ranní
kontrola startovní listina dávala jakés naděje, že by to mohlo smrdět bednou
v kategorii, neb tam mnoho rychlíků nebylo. Když v 10:40hod začalo
pršet, tak jsem rozhodně nejásal, páč už chůze po listí dávala tušit, že to
bude klouzat aniž by do toho ještě chcalo … Naštěstí jak rychle deštík přišel,
tak rychle odešel. Nebezpečně
se přiblížil start, zapnul jsem Garmina, postavil jsem se ke třem kolegům na
čáru, zmáčknul start, uklidil Garmina do trenek a hnedka to nakopnul, aby mě
nikdo nebrzdil. Povedlo se, letím hore sám, krosovky stíhají, byť občas běžím
trošku „stromečkem“. Srdce v krku, přehopsat skálu a je tu hradiště. Docela
fofr, hlavní část stoupání je za mnou. Jen pro dokreslení, nastoupáno 117m za
cca 3:40min, sklon poctivých 20%, o tom si na jiných akcích můžete nechat zdát.
Teď následuje mírně zvlněná část v délce přibližně 2km. Listí nevadí,
předbíhám furt pryč, nálada dobrá, jen se bojím, abych to nepřepísk. Pocitově
si dávám, dle záznamu tepáku nikoliv. Je to dáno rychlým startem do extrémního
kopce z „nicnedělání“. Rozbíhání jsem dal tak 700m, ale aspoň jsem se
protáhnul. Krátké klesání, pouštím to samospádem, pak rovina po kamení, kde
kluše Kervitcer zatímco jeho svěřenec Slovák už padá pro vítězství
v kategorii … Ostrá levá, chvilka nepozornosti, málem jsem přehlíd fáborek
označující trasu a ztratil prokletou vteřinu, která mi pak chyběla na Miloše.
Neva, snažím se makat, jenže tepy vzrůstají k maximu, byť se mi zdá, že už
to drobet flákám. Běžím hlavně samospádem a jen s obavami sleduji kdesi
dole pod sebou silnici vedoucí Břežanským údolím. Ještě taková darda a já už
jsem na ručník. Jakmile se cesta srovná, tak mi těžknou nohy a nemá to šťávu.
Kupodivu se to rozebíhá v klesajících úsecích, které obvykle nemám rád.
Probíhám i mírně nebezpečnou zatáčku s bahnem, letím dolů, trošku
s respektem poslední prudký padák a teď už do toho šlápnout, liška ze ZOO
koutku už mi smrdí pod nos, chybí jenom 400m rovinka, dávej! Nejde to, koušu
se, ale hlava nedovolí absolutní maximum. V krátkém stoupáku k cíli už jdu
doraz, těch pár kroků má za následek totální vyčerpání 2metry za cílem, kdy se
opírám o kolena a plivu. Pak se přemohu k vypnutí Garmina, kde svítí
18:57min a jen doufám, že neztrácel signál, aby mi nezastavoval stopky. Teď
nezbývá než čekat, jak všechno dopadne. Beru foťák, pokecám se Škrabkou
(19:10), Michalem, Tomem, … no a po jedné odpolední se konečně vyhlašuje. Jsem
v kat. 19-39 druhý za 18:44, 17sec na Slovákem z Kerteamu. Škoda, že
jsme neběželi spolu, vyhrál junior Svěchota a třetí absolutně Miloš Smrčka,
který mi dal proklatou vteřinu a oplatil mi Senohraby.
18:44, Svěchota 18:01 = cca 4,5km /
170m
http://honzaherda.rajce.idnes.cz/HSH_kros_-_04_12_11/ , http://connect.garmin.com/activity/132603164
, http://www.hsh.cz/beh/
Běh lyžařů , Senohraby , 27 listopad
2011
Slunná neděle a před
sebou mám terénní běh na Vávrově palouku u Senohrab. Mírné nedorozumění
s Mirkem, hledá mě v Pečkách a já stojím před barákem … Nic,
v 9:50hod jsme úspěšně u prezentace. Fasuju číslo 78, vyfotím dětské
závody a start žen. Pokecám, do rozklusu se mi nechce, bolí pravé stehno a po
včerejšku jsem nějak zmlácenej. Zkusím se nakopnout gelem jako v Berouně,
ale spíš jsem neměl 10minut před startem mrznout v trenkách a dresu u ohně
... O minutu za mnou startuje ve dvojici s číslem 82 Péťa Pechek. To jsem
zvědavej, kdy mě přeletí. Můj kolega s numerem 77 pádí v seběhu lépe
než já, mě od prvního kroku tahá ve stehnech, jsou jak z olova. Chtělo se
to rozcvičit … Jsem rozladěn, plácám nohama dolů a jen doufám, že si nenatáhnu
sval. Konečně protisvah, jdu před kolegu z dvojice, ale ten za mnou
spolehlivě visí i do kopce, což náladě fakt nepřidá. Je docela kosa, páč se
běží lesem, kam jaksi nesvítí slunce a občasná jinovatka jen dokládá teplotní
rozdíly. Vzorně vymetená trať je tvrdá, což mi vyhovuje, méně však změny směru
a různé krátké padáky a stoupáky. Tohle fakt neumím, neběžím stylově a
kličkování mezi stromy opravdu nepatří mezi mé domény. Dotahuji běžce před
sebou, bojím se jej předběhnout, tak se nechávám chvíli brzdit. Nehodlám se
zrakvit mimo stopu. V dalším stoupání už za mnou 77 není, naopak Pechek
již mi dýchá na záda a po 9:10min mě bere. Povzbudím jej a mohu se pokochat
stylem mistra. Než mi zmizí, což netrvá dlouho … Po louce sbíhám dolů, na
tepáku přes 170, ale dechově dneska nějak nestíhám. Nohy plácají, už se těším
na výběh. Jenže do kopce to dneska není žádná hitparáda. Sice míjím další a další
běžce, mě nebere nikdo, ale pocit hroznej, už bych se viděl v cíli. Po
19minutách jsem v rokli. Fuj, opatrně prudce dolů a hned za metr do
prudkého protikopce, který pak dál pokračuje o něco táhleji. Dost náročné na
nohy, sil se nedostává, cupitám a doufám, že mi úplně nesekne. Následuje
víceméně rovinatá pasáž, pořád čekám kopec k lesu jako loni, ale nekoná
se. Asi kilometr před cílem už následuje klesání, které si jakž takž vybavuji
z loňska. Uf, jenom to přežít. Koordinace pohybů nic moc, rychlost nic moc,
radši s respektem. Sbíhám k mostku, ještě musím kus doleva do stráně,
ale pak jen mírné klesání v tempu po louce do cíle. Čas 29:37min stačí na
osmé místo a přitom Pechek prolétl tratí za 26:27min. Nesešla se moc
konkurence. Bylo hodně lidí (160), ale pod 30minut se jich moc nedostalo. Těší
mě skalp Ctibora, ale Janovský ze Sild teamu mě zase vyklepnul a to jsem mu na
Janově dal několik minut. Stehna totálka a jen se potvrdilo, že takovéto běhy
pro můj aparát fakt nejsou. Nějak to urvu, ale následky bývají kruté.
29:37 , Pechek 26:27 = cca 7,5km /
125m
Záznam Petra Pechka : http://connect.garmin.com/activity/131361014
http://honzaherda.rajce.idnes.cz/Senohraby_-_beh_lyzaru_27_11_11/
, http://behycz.s3.amazonaws.com/media/files/vysledky/vysl_SenohrabyFINAL.xls?1322471644
Svatojánská 20 , Beroun , 26
listopad 2011
V Berouně jsem
chtěl něco předvést a hlavně vylepšit osobák určitě na 1:08hod. Ranní polojasno
sice vystřídala zatažená obloha, ale teplota zůstala na snesitelné úrovni na
trenky s hřejivkou a nakonec jsem nahoře nechal tvrďácky jen dres
s dlouhým rukávem a jináč nic. Po startu vypálil Míra Zbuzek a 100m si
vychutnal na čele, já okupoval cca 15-20pozici, běželo se svižně, ale
rovnoměrně, což mi vyhovovalo. S větrem do zad se fakt mazalo, dle
mezičasu na otočce musel být úvod na 3:30/km. Snažil jsem se držet Viktora, ale
malinko nám cuknul, tak jsem zůstal s Michalem. Ohlídnu se za sebe, žlutá
bunda, kulich a ona to Olinka Firsová! No ještě aby nás dala! Netrvá to dlouho
a ladným krokem přejímá běžkyně iniciativu. Ale zrychluje jen proto, aby
sundala rukavice a kulicha pověsila na větev. Otáčím se, ale Olga asi nehodlá
tempo dál akceptovat, a proto se vydávám na sólo stíhačku běžců před sebou. Je
tady kluk v dresu Eurofoam, který mě dal v Plzni na půlce. Docvaknu
ho a pelášíme po uhlazené cestě k Srbsku. Kameny jsou pryč, nechá se furt
valit. Proti běží pětice s Freiem v čele, Beshir už ztrácí. Já točím
za nějakých 19:56min, což je naprosto luxusní, samozřejmě vykoupené tepovkou
kolem 175. Možná pomohl gel před startem, možná odpočinek, ale rvu to pořád dál
a nehniju. Zpátky fouká proti, Eurofoamáka jsem ztratil, byl nad moje síly, ale
na dostřel je Viktor a to mě žene dál. Po 25minutách následuje krátká terénní
vložka do Hostími. Závodní Ády zvládají suchý terén v pohodě, jdu pořád
krev a v táhlém stoupání k otočce ve Sv. Jánu pod Skalou se mi daří
přiblížit se na dostřel běžci před sebou. Hlásí mi 37:08min, což je o 3:45min
líp než při osobáku předloni! Dle propočtů mi vychází v cíli hodina čtyři,
když vydržím a zašiju se kolem řeky, což je teď mým úkolem. V seběhu to
ještě natáhnu a konečně se zapojím do nově vzniklé grupy s Viktorem,
Švarcem a Davidem Procházkou , se kterým jsem bojoval v Plzni na půlce
skoro až do cíle. V kratičkém stoupání jdu do čela, abych měl trošku fóra
do terénní pasáže, kde mi to dle očekávání v seběhu příliš nejde a hnedka
se proseju na chvost. Už začínám mít dost, s Viktorem chytáme na asfaltu
2-3metry díru. Nedá se svítit, musím se kousnout nad 180tepů a nechat Viktora
napospas větru. Já se s radostí zašiju do háku za trojici běžců. Táhne nás
triatlonista, občas ho vystřídá Švarc, jeden v dresu Loko Beroun pak
odpadne. Já jsem svině, bojuji v závětří o co nejlepší čas a že to hodně
bolí, netřeba dodávat. Ale na větru by to bolelo ještě o hodně víc, tudíž
hákuju a hákuju. Zezadu přilítne Gareth Davies. Zeptám se ho proč začal tak
pomalu, jen špitne něco ve smyslu rychleji to nešlo a po chvilce vorazu vypálí
z našeho tempa kolem 3:40/km osamoceně kupředu. Procházka to zkouší, ale nemá
na to. Takže dál zase ve třech. Už se blíží konec stezky, mám dost, kopeček
sotva vycupitám, Švarc jde dopředu, Procházka je na mé úrovni, pak jen protáhne
krok a zmizí. Trochu zrychlím, ale z 180tepů to fakt nejde, takže jen
protnu cíl v čase 1:04:02hod jako patnáctý, půl minuty za Beshirem, který
výrazně zpomalil, i na Jirku Wallenfelse jsem moc neztratil. Skalpu Viktora
Petronyuka si fakt cením, na větru dostal 50sec. Já bych dostal taky, ale byl
jsem svině a kousnul jsem se. Doklušu pro foťák, počkám až na Seržu a pak se
odeberu do ZŠ zakončit velice úspěšnou Svatojánskou 20 několika sušenkami. Iva
na bedně, vydařená akcička, za páďo naprosto luxusní.
1:04:02 , Frei 58:12 = cca 17,5km
http://honzaherda.rajce.idnes.cz/Svatojanska_20_-_26_11_11/
, http://behycz.s3.amazonaws.com/media/files/vysledky/Svat%2020%20-%202011.xls?1322422489
Winter Trans Brdy , Lety , 19 listopad 2011
Půlka listopadu,
oblíbený bikový zavírák v Letech u Prahy, poslední šrot, akcička pro skalní příznivce Brdských kořenů
a griotek! Tento závod mi většinou spraví náladu, páč tu není moc techniky, není
tu moc lidí a start je do kopce, tudíž mnoho pozitivních věcí současně! Ale
14km přesun do Brodu na vlak průměrem 25,5km/h mě teda slušně řečeno votrávil,
Gary nejede ani po asfaltu! Z hlaváku razím se sběratelem Moratek Seržou a
chrtem Klokanem do Dobřichovic. Přivítá nás protrhaná obloha a teplota
atakující
2:04:32 , Hudeček
1:40:08 = 44,5km / 815m
http://connect.garmin.com/activity/129660023
, http://honzaherda.rajce.idnes.cz/Winter_Trans_Brdy_-_19_11_11/
, http://www.transbrdy.cz/e_download.php?file=data/messages/obsah1_5.doc&original=absolutni+poradi.doc
Běh 17. listopadu 2011 , Praha
Jelikož jsem ve Hvězdě
od desíti, tak docela slušně zmrznu. Stihnu ale nafotit ženy a veterány, teprve
ve 12:40hod se jdu vmáčknout do nabitého startovního pole 120běžců do 39let (s
výjimkou Róba Štefka). Je to na poslední chvíli, neb si tak s Karlem
kecáme a startér už má pistol v pazouře. Dav vypálí, v krosovkách se
běží dobře, teprve za první zatáčkou mě míjí Jirka Wallenfels, mám dobrý pocit.
Díky silné konkurenci jsem někde do třicítky, netroufám si odhadovat, letíme po
rovině, je třeba občas kouknout pod nohy, aby člověk nezakopl o kořen. Krátké
strmé klesání, pak hup a táhlé stoupání k letohrádku Hvězda. Tam mi to
trošku klouže, neběžím zrovna rychle, ale na rovině se rozebíhám ještě dobře.
Mezičas 10:26, to vypadá úžasně. Bohužel tempo zvolna vadne, pořadí se nemění,
odstupy jsou velké a skupinku před sebou nemám nárok docvaknout. Běžím za
klukem v trenkách a mikině. Druhý stoupák kolem letohrádku už bolí a na
rovině se dostávám do tempa později. 21:03 hlásí časomíra po druhé rundě. To je
sice ještě hezké, ale přichází další nutné zpomalení. Plíce řádně vypálené,
všude kolem jinovatka a makat půl hodiny nadoraz, to nejde moc dobře dohromady.
Předběhnu kluka v mikině, v klesání si připadám nějaký zatuhlý no a
kopeček je vůbec bída. Na rovině už spíš tak pletu nohama a snažím se dokončit
se ctí hodně protrápený třetí okruh. Uf, těsně pod 32minut, málem mě
přesprintoval HiSporťák Oppolzer. Jdu pro čaj, abych dostal do krku něco
teplého a ne vlhký mrazivý vzduch. Mám fakt dost, pak si teda ještě doklušu na
tramvaj, abych stihl vlak v 14:10hod.
31:59 , Fejfar 27:49 =
cca 8,7km
http://www.sportis.cz/admin/data/prilohy/2011/17/9_M20-39.pdf
http://honzaherda.rajce.idnes.cz/Hvezda_-_17_11_11/
Velká Kunratická ,
Praha , 13 listopad 2011
A zase čárka do
sbírky, už jedenáctá. 3100m, 3 potoky, 3 kopce, běžecký fenomén s masovou
účastí v Kunratickém lese. Sluneční paprsky se přetahují s mlžným
oparem, za 2hodiny člověk slušně zmrzne. Hecování s kámoši, juknout, jak
Ivana Sekyrová ladně vyhopsá kopec a posedmé zvítězí na ženské trati. Jen aby
mě nedala přes Hrádek! Ambice jsou pod
13:46 , Procházka
11:35 = 3,1km , http://www.championchip.cz/results/2011111310/MuziAbs.pdf
Mizuno podzimní 7 ,
Brno – BVV , 12 listopad 2011
Slunná sobota na
brněnském výstavišti vyvrcholila v 15hodin posledním dílem seriálu Mizuno
running cup, kterým byl 7km běh. Z povinnosti lídra kategorie M29 jsem se
postavil na čáru spolu s cca 370běžci. Prozřetelně jsem se nacpal do druhé
lajny, neb na okruhu bylo dle předpokladů poněkud těsno. Naštěstí se běželo „jen“
5 delších rund a ne “blbárna“ 10x 700m jako loni. Ovšem zatáček bylo dost a od
konce druhého okruhu nastalo předbíhání davu. Úvod dost svižně kolem 20.místa,
mezičas 4:50min. Buď je to kratší nebo zpomalíme. Možná obojí, ale daří se mi
tempo jakž takž držet, byť od druhého okruhu lehce nad 5minut. Posunu se
kupředu, přetahuju se s Juránkem a od třetí rundy diktuji svoje tempo.
Tréninkové nb847 jsou na tvrdý asfalt pohodlné a fakt neřeším, že nemám závodní
boty. Ztráta na rychlíky před námi je velká, jen se prokousáváme desítkami
pomalejších běžců. Taková zatáčka na kamínkách je vyloženě labůžo, krok se musí
upravovat dle situace na trati. Při náběhu do poslední rundy svítí na tabuli
19:58, ještě zkusím vystupňovat závěr a při pohledu do výsledků jsem nadšen z času
24:58min znamenající 15té místo. Vítězný Orálek se vykluše ještě pár okruhů, já
jen 300m a zamířím pro čaj a koláč. Pak si hodinku počkáme na vyhodnocení
celého poháru. Po loňské ostudě se Mizuno pochlapilo a první tři
v kategorii obdrželi poukaz na boty dle vlastního výběru. Jen abych se do
nějakých obul.
24:58 , Orálek 22:13 =
7km
Sild kros, Praha ,
6 listopad 2011
Tradiční listopadový
kros v Krčáku nevynechávám, takže jsem i letos přijel otestovat rychlost
před Kunratickou. Na startu bylo dost narváno, skoro 100 mužů do 70let, ženy a
nejstarší veteráni běželi jen jednu rundu (4,75km / 91m) o 10minut později.
Bylo až nezvyklé sucho, tratě vyschlé na troud, krosovky byly možná až
zbytečné. Při rozklusu s Ondrou jsem se na nějaký skvostný výkon necítil a
to se projevilo po startu, kdy jsem na kořenech sotva plápolal ke konci druhé
desítky a sledoval záda všem obvyklým soupeřům. A že jich tu bylo! Janovský,
Ruda, Škrabka, Michal, … V seběhu to už umím „v normě“, takže nijak zvlášť
neztrácím. Bohužel ani ve výběhu dneska nezískávám, teprve na horizontu se
prokoušu drobet kupředu a doufám, že zabojuji o top ten. Po druhé části
stoupání následuje dlouhý běhavý úsek skoro po rovině, ztráta na trojičku Ruda,
Michal, Škrabka zůstává do 10sec, ale nedaří se mi ji likvidovat, jen Škrabka
vytuhnul, takže jsem jej v terénním úseku před průběhem do druhé rundy
docvaknul. To už nás ale zezadu přelít Rektor a ladným krokem zmizel fuč.
Janovský, který ode mne dostal v Janově 7minut pelášil daleko vpředu,
občas nechápu. Ze svého běhu jsem byl mírně zklamaný, ale mezičas 18 dvacet,
nebo co to říkali, byl dobrý. Škrabka mi drobet frknul v seběhu a dolít
k tuhnoucímu Michalovi. V kopci jsem je přecupital a dotáhl se až
k Rudovi. Na horizontu jsem za to vzal a šel před běžce z Vlašimi,
jenže Ruda je mnohem lepší tempař a stejně jako loni mě na rovinaté pasáži zase
přejel. Zezadu se blížili další, včetně Škrabky, takže jsem se musel hodně
mačkat, abych uhájil devátou pozici v mém Sildkrosím maximu 37:20min, na
Rudu moc nescházelo, stejně tak moc nechybělo, abych byl mimo top ten. Pohled
do výsledků je místy zvláštní a dokládá, že ne všici všechno umějí, takže
Mikyska s maratonem 2:44doběhl za mnou a Janovský mě vyškolil víc jak o
půl minuty, stejně tak Rektor, kterého jsem udolal na Běchovicích. Po doběhu ze
mě slušně leje, na listopad nezvyklých 13stupňů, jasno, jen ten protivítr při
cyklopřesunu domů deptal fakt hodně.
37:20, Kubričan 35:42
= 9,5km / 180m , http://behycz.s3.amazonaws.com/media/files/vysledky/sild_kros_2011.xls?1320612657
Naposled do Krkonoš
, 30 říjen 2011
Abych se v říjnu
ještě rozloučil, jak bývá mým zvykem, tak ráno o sedmé už brázdím zcela prázdné
silnice v naučeném směru Poděbrady, Kopidlno, Jičín. Sice jsem si myslel,
že by 300 nemuselo býti nerálným cílem, ale když jsem v Jičíně ani zdaleka
neměl průměr 30km/h, tak jsem realisticky usoudil, že na to už nemám. Nové
Conti GP4000s jsou dost úzké, na hrbolech komfortem neoplývají, ale když si je
tolik lidí chválí, tak jsem je na Treka nasadil. V tenkém triku
s dlouhým rukávem a nezatepleném dresu mi není zrovna teplo. Očekávaná
inverze v nedohlednu, vrchy za Jičínem halí hustá mlha … Furt nevím kam
jet, aby to odsejpalo a zároveň jsem zajel převýšení aspoň 3kiláky. Za Jičínem
odbočuji na Klepandu a dloubáky u Lomnice nechávám na jindy. Lesní stoupání do
500m n.m. dávám na velkou, ve sjezdech a po rovině se snažím jet tempo, krátké
hupy na stojáka, všechno spíš silou. Jedu přes Bělou a Tample, kde je krásný
nový asfalt. Takřka bez práce se tak ocitám v Roztokách a přes brdek
sjíždím do Jilemnice, kde tachák hlásí u cedule rovných 80km, průměr cca
29km/h. Kruháč Hrabačov, mačkám mezičas a jedu na Benecko. Tady jsem bohužel stopky
nezapnul, ono výsledek nijak oslnivý nebyl, páč jsem už na konci Štěpanic dával
malou. Zbytek kopce jsem jel 39/19 mezi 15-17km/h, když to nešlo, tak jsem
vstal. Asi od 700m n.m. jsem vjel do houstnoucí mlhy, u sámošky už byla
viditelnost sotva 50m a u Kubáta jsem zapínal blikačky, protože bylo vidět asi
tak od krajnice ke krajnici. K tomu
http://connect.garmin.com/activity/125279498
MČR v horském
běhu – Janovských
To je tomu tak, když
výkonnostní běžci drobet ignorují MČR v horském běhu na trati náročných
19ti janovských kilometrů. No a pak takovej marnej cyklista vybojuje šestej
flek … Jako obvykle jsem si říkal, že by bylo dobrý pro úspěch něco udělat,
jakožto pravidelně jsem neudělal skoro nic … Ale teda jako bacha, v říjnu
jsem šel jeden běžecký trénink, což značí takovej lepčí průměr u mě. Janovská
sokolovna nás přivítala kvalitně vytopena, i venku se slunce snažilo, až běžci
přicházejíc z venku říkali, že je tam fakt vedro a odkládali kulichy do
báglů. V deset jsme se s Ondrou podívali na nabitou 11ku,
v úzkém seběhu bylo dost těsno a snad minutu trvalo, než se všici dostali
dolů. Není se čemu divit, páč se prezentovalo dohromady 380běžců, přičemž na
mužskou mistrovskou 19ku citelně méně. Hnedka v úvodu jsem poslal Michala,
ať vypálí a jako správnej drak slib dodržel a dole na asfaltu stíhal Smrčku a
pohyboval se v top ten. Já někde kolem 16tého místa, což jsem fakt
kvitoval. Pak jsem to hnedka nakop, šel na šrot a k Bramberku jsem se
sápal jako sedmý. Když jsem viděl odstup na Miloše, tak jsem si říkal, že jsem
docela lemra, ale pověsil jsem se na záda dresu Kerda sport a cupital po šutrech
hore. Závodní silniční Ády boston dostaly co proto, ale co bych pro mistrák
neuďál, že jo.
Chvíle voraz, sbíhá se
dolů, válcujeme turisty a pomalé běžce z 11ky, co vybíhali 10min před
námi. Nějací Němci říkají sechs, jako že jsem šest, takže jdu furt na kref a
nějak nedomýšlím, že jsem teprve ve čtvrtině trati … Kerďák už mi poodběh,
kolem hospy u Toníčka sotva hekám, předbíhám lyžařské/běžecké dorostenky a
juniorky co váží asi 30kg a závidím jim, jak do kopce jen tak ladně hopsají.
Dobrý, su hore, teď zas dolu. V rámci možností pořád dupu a myslím, že ty
paty jsou v mém případě docela slyšet. Odbočujeme na Slovanku, zase šutry
a jelikož je ideální stopa obsazena, tak si musím hopsat po balvanech. Au au,
kotník sem – tam, hurá, kolem rozhledny dál, hops kameny a kořeny dolů a je tu
Severák, trasy se dělí, sbíhám sjezdovku po mokré trávě. Adrenalin se blíží
100%, nohy začínají nějak výrazněji předbíhat tělo, takže drobet přitáhnu
ručku, abych si dole nerozbil kokos. Gut, teď vycupitat kolem kapličky nahoru,
shlédnout běžce přede mnou a zjistit, že za mnou je docela díra. Tož makám dál,
ale už to tak snadno nejde, jenže povol, když jseš šestej na MČR a vidíš
v dáli Smrčku.
Pozvolné stoupání ke
Královce řádně prověří fyzičku a psychiku, odstupy mezi
1:17:36 , Berka
1:12:34 = 19km / 350m , www.11a19.cz
http://honzaherda.rajce.idnes.cz/MCR_v_horskem_behu_-_Janovskych_11_a_19_-_29_10_11/
Běh parkem , Pečky
, 28 říjen 2011
Letos bylo
v parku ňáko narváno, 47běžců! Vzhledem k zítřejší prestižní 19tce
v Janově se nehodlám zrušit, takže mě úprk po startu nechává klidným. Ale
pozorovat zezadu i Evu Čokrtovou, to je docela nezvyk. Úvodní runda i tak není
zrovna pomalá a že bych se vyloženě šetřil, to jako ne. Tepově kolem 155,
povzbudím Zvondu a teprve jdu před budoucí vítězku žen. Vepředu mete Malý
z SKP Nymburk a ďáběl Vojta z EPA, který mě fakt překvapil, páč pod
37 bych ho teda netipoval. Jako „hrdý sponzor“ jsem ho pak obdaroval jednou
Milou. Musí se opatrně, aby si moc nezvykal, těch wosum kaček do EPA přispěju.
Tempo se ustálilo na nějakých 3:20min na 800m okruh, odstup od Říhy a Jaromíra
Čižinského začíná být konstantní, ukrajuji další metry, ale že bych byl ze
svého počínají nadšený fakt nehrozí. Čas vypadá mezi
40:53 , Malý 36:13 =
10km , http://connect.garmin.com/activity/124773623
Běh rep. ČSL ,
Český Brod , 23 říjen 2011
Do Brodu na kole, po větru,
dorážím akorát před třetí. Vyndám foťák a zvěčním mladé běžce. Pak pokec
s Mirkem, Rendou a Láďou, rozklus asi kilák, necítím se špatně, ale
konkurence je dneska moc silná. Hned v první rundě jsem sotva desátej, což
nebývá zvykem. Vpředu pádí tradičně Miler, já bojuji aspoň na osmém místě a
doufám, že se ještě posunu kupředu. Asicsy Gel Radiance 4 nejsou pro rychlý běh
zrovna skvělé, připadá mi, že na vlhkém asfaltu i drobet kloužou, ale
konstantním tempem se blížím „přepalovačům“. Vcelku snadno se tak prokousávám
ve čtvrté rundě i před Svobodu a nakonec zmáknu i toho Němce z Kolína. Bál
jsem se, aby mě ve finiši ještě nedali, a tak jsem se za mostkem zmáčknul a
nakouřil to 200m, čímž jsem jim nedovolil atak. Páté místo, celkově i
v kategorii. Plynule doklušu ke kolu, vezmu foťák a stihnu akorát Láďu. Na
výklus dáme zase asi kilák, cítím se kupodivu velmi dobře, asi tím teplem.
V 8C běžet v dlouhým, to jsem drobet přepísk, ale když já byl
z dopolední jinovatky nějak zmrzlej. Nakonec 3sec za zdejším osobákem,
takže gut, jen prostě jezdí víc lepčích lidí …
http://honzaherda.rajce.idnes.cz/beh_rep._CSL_-_23_10_11/
11:31 , Miler 10:18 =
3,25km , http://triathloncb.ic.cz/
MC Špindlerova
Mlýna , 22 říjen 2011
Do Špindlu jsem přijel
hlavně vylepšit bodové skóre v ČP v bězích do vrchu. Ignoroval jsem
mizuno cup v Hronově a radši se zajel zrušit do Krkonoš. Mlha se
rozplynula a Špindl nás přivítal azurovou oblohou, ale taky teplotou
http://honzaherda.rajce.idnes.cz/MC_Spindlerova_Mlyna_-_22_10_11/
1:09:29 , Horáček
1:05:49 = 14,5km / 700m , http://iscarex.cz/vysledky/1897
Hruštice , Turnov ,
16 říjen 2011
Mrazivé nedělní ráno,
po včerejšku nemohu vůbec chodit, fakt nevím, co v Turnově budu dělat.
Hlavou se pořád honí myšlenky o zpackaném Rubenczalu. Ráno příprava nula, sednu
na kolo a jedu k Mirkovi. Na stadionu AC Syner prezentace, přesun autem 1km
ke startu, kde je 77běžců na 15km. Obávám se, že mou dnešní soupeřkou nebude
ani Klimeška jako loni. Fakt … Po úvodním klesajícím km za 3:33min jsou lýtka
totál, nemám nárok. Na trojce (10:43) jsem s Vacardou již s 20sec
zásekem na trojici žen – Zuzánková, Klimešová, Vavrušková. Pořád doufám, že
bych se mohl ve stoupání zmátořit, ale ani omylem. Sice tepu 177, jenže tempo
4minuty na kilák sotva stačí na to, abych trojici žen viděl na dálku. 5km -
hlásí mi 18:58, stoupání je brzy u konce a trať se sklání k nádraží Malá
Skála. Proti už běží ti nejlepší, Miloš Smrčka je famózní, před Wallenfelsem!
Otočka, 28:37min, na ženy asi 32sec, když je nestáhnu teď na desítku, tak už
těžko. Nepovedlo se, pral jsem se s kopcem i mrazivým vzduchem, nohy
těžkly ještě víc, to bude ostuda, jestli se nevejdu pod hodinu … V klesání
přilít zezadu Vacarda a mizí, na 12km už mám na Zuzánkovou a spol asi 42sec. To
už je vážně v pr*, ve stoupání jdu 4:30/km a pozoruji boj o vítězství
v kategorii žen. Zuzánková nastupuje, Vavrušková nestačí, Klimešová
odpadá, blíží se jí skvěle běžící Vacarda. Já nemám nárok, na 14km mám rovných
55minut, prošitej. Fouká z boku, ještě hup nahoru a pak táhle dolů do
cíle. 26.místo, o 1:15min hůř než loni, aspoň pod hodinu, ale chodit nemůžu
vůbec, na Rubenczal si vzpomenu ještě za pár dní, až budu přemlouvat
lýtka.
59:13,4 , Timashov
49:02 = 15km / 170m
http://hrusticebeh.cz/web%20hrustice/knihovna/vysledky/results%202011.pdf
, http://honzaherda.rajce.idnes.cz/Hrustice_-_16_10_11/
Rubenczal ,
Portášky , 15 říjen 2011
Jak jsem nevyhrál
první ročník horského závodu …
S Honzou jsme se domluvili
zkusit první ročník horského závodu v Krkonoších, sice seběhy a terén moc
nemusím, ale zase Černou horu já rád a i když to nebude po asfaltu, tak bych si
rád zkusil nějaký extrémek v krásném říjnovém počasí. Na startu se potkám
s několika známými, vládne pohodová atmosféra, jen Ondrův výklad ohledně
trati mě trošku děsí, poněvadž bloudit někde po kopcích, když je nás asi
25běžců, to bych nerad. Úvod po asfaltu do kopce, bez rozběhání se nohám moc
nechce, ale držím se v čelní skupině, kterou kontroluji i v seběhu do
Velké Úpy, ale dole mám již zásek nejméně 20sec, protože terénní seběhy (žlutá
turistická značka) v tréninkových silničních botách skutečně nejsou mou
devízou. Dobré, sice jsem dole za papírově horším Ondrou, ale ve stoupání se mi
daří náskok uprchlíků rychle zlikvidovat a dokonce se v terénním výběhu
dostávám brzy na vedoucí pocizi. Značení oranžovými fáborky zatím v normě,
zkusím běžet sám. Ukrajuji výškové metry z majestného vrcholu Černé hory,
na asfaltu si kvituji silniční boty, fotí mě pořadatelé z jeepu, krásný
pocit – „tvořit závod“. Trefím to i na Pěticestí, následuje krutý krpál po
mokrých kamenech, kde to s mou horší technikou už tak snadno nejde, ale
náskok je natolik luxusní, že mě nevyvede z míry i krátké zastavení,
jestli neběžím blbě. Pár vteřin zaváhání, to nic není, zase se rozbíhám, na
tepáku kolem 175, takže si docela dávám, ale běží to a žene mě dál výhled na
vysílač Černé hory, kterému se po asi 50minutách běhu už docela blížím.
Z Václaváku to je ještě slušně do kopce, ve stinných místech jinovatka,
proti chodí turisti v bundách, ale trenky byly ideální volbou a ty rukávy
jsem mít ani nemusel. Chvíle nejistoty před vysílačem, ale trefil jsem to
k otočce vcelku slibně a s klidem se mohl napít ionťáku u pořadatele.
Kudy dolů? Jako jste přiběhl a pak tam bude regulovčík. Dobře, sbíhám dolů, po
minutě běží v pořadí druhý na otočku, takže mám odhadem 2minuty náskok.
Slušné, to už smrdí vítězstvím, když nějak přežiju vražedné klesání do Velké
Úpy.
Potkávám Ondru, Vojtu
a na dělení trasy i Honzu. Super, v rámci možností pádím dolů, terén je i
na silniční boty tak nějak v normě, už jsem u Kolínské boudy, zase fotky,
připadám si jako prestižák. Sice mi vypadl z ruky Garmin, ale v klidu
se pro něj sehnu a zas metu dál. Následuje kruté asfaltové klesání, kde si
odrovnám lýtka. Běžím fakt zoufale, stylově příšerně, chtělo by to dotáhnout
boty, páč se mi posouvá chodidlo moc do špičky, ale nějak jsem to přežil. Už se
začínám obávat, kdy mě zezadu dolítne druhý v pořadí, vypadal docela
„stylově čistě“. Terénní úsek k Úpě je pro mě už fakt na hraně, vyklepaná
lýtka, silniční boty, mizerná technika běhu, to se nasčítá. Ale dole na
občerstvení v Úpě na mostku jsem pořád jako první a za mnou nevidím
žádného běžce! Dám si půl kelímku chladného ionťáku a ptám se – doleva? Jo, tak
si běžím směr Pec pod Sněžkou a samozřejmě po 80m nevidím kritickou odbočku
doprava, kterou jsem se měl dát … Běžím kolem Tetřívku, u Horalky se mi to už
nezdá, tak vyndám mapu a vidím – seš úplně blbě … Notně psychicky rozladěn
sbíhám zpátky až vidím na občerstvovačku – máchám rukama a na dálku chlápek
ukazuje kamsi nahoru. To já vím, že to má být někde nahoru, ale kde přesně? Za
chatou teda vidím cestu a vydám se po ní, pak zase uzřím fáborek a běžím –
jenže ouha, dál to nevede. Sbíhám pár metrů dolů a vidím na asi 50m jiné běžce
– střihnu to přes louku a už jsem správně na žluté. Jenže někde kdesi
v hloubi pole, zaběhl jsem si dle záznamu 8minut na Pec a zpět, pak tady
pár vteřinek, … Hm, sen o vítězství se rozplynul, stačilo použít hlavu a počkat
na někoho, kdo ví kudy a věřit si na stoupání, ve kterém jsem byl nejlepší.
Taky stačilo tam dát organizátora, aby mě poslal …
Kdo chce moc, nemívá
nic, místo velkého náskoku a prvenství jsem teď nevím kolikátý, psychicky zdeptaný
a před sebou mám běžce, které jsem za sebou nechal před 12km … Nějak se
rozbíhám, ale je to takové cupitání, tepu zase přes 170, takže si v rámci
možností dávám, ale krok ztratil na lehkosti a není oč bojovat. Přelezu klády,
mířím strmou cestou nahoru, sotva odlepuji nohy od země, ale podaří se mi
předeběhnout jednoho běžce, který už pro pohyb vzhůru volí chůzi. Pak ještě
v dáli vidím dvojičku, mají toho plné zuby a ten v červeném jde.
Mocně jej stahuji, ale kopec už je moc krátký, nevyšlo to asi o 20-30sec,
škoda. V asfaltovém seběhu si ještě víc odrovnám lýtka a naštvaně protnu
cílovou pásku tohoto jinak pěkného závodu asi jako šestý. Ano, i takhle se
prohrává … Chodím jak postiženej, lýtka opravdu totál, kdybych vyhrál, tak bych
na ně možná zapomněl, takhle jen pokecám s ostatními, kteří také různě
bloudili a jeden místní mi potvrdil, že si zaběhl k Tetřívku, páč tu
odbočku nahoru také netrefil. Nebyl jsem sám, to je však malá náplast na
prohraný závod. Co naplat, emoce opadají, dám si Princezky, pokecám
s Ondrou a Vojtou, užívám si sluníčka a mohu jen sám sobě říct něco o
debilech a volech, protože takticky jsem si to prosral sám. A zejtra Hruštice,
vodepsanej …
http://rubenczal.webnode.cz/ , http://connect.garmin.com/activity/121718486
Hurá na Ještěd , 14
říjen 2011
Výlet se šlapkami v
duchu Diablovy hlášky – trénuj blbě!
Na Tour de Brdy přišel
Kapr s nápadem vyjet si ještě po sezóně na Ještěd. Nebyl jsem proti a
volba termínu připadla na pátek. Ledové ráno, prvně beru návleky na tretry a
frčím na sraz do Lysé nad Labem. Místo Kapra, Myšáka a Kubajze doráží nečekaně
tlupa doplněná o D!abla, Kolíkáče a Ivču. Jste se nějak rozmnožily, ne? Pereme
se s ledovým protivětrem v brdcích u Benátek nad Jizerou, za Brodcemi
se profil zahladí a jednice jen šustí v říjnovém dni. Kapr nás provede
v Bolce zkratkou, stojka na 53/19, nic moc, level medium, řekl bych. Vopruz
přes světla, kopec na Kosmonosy s aktivním Kubajzem, pak Hradiště a pěkně
oázou podzimních barev údolím Jizery do Českého Dubu, kde D!ablo nemůže
rozdejchat asi osm cedulí označující Český Dub, vždy s jiným přídomkem.
Kostky, ještě na velkou, pak přesun pod hlavní hřeb dne. Z Modlibohova se
silnice zvedá do nebes, z Rozstání už je to na malou, Hodky, vopruz rampu
mám za sebou, beru foťák. Vrchol Ještědu se halí do mraků, chvíle špičkování
s Kolíkem. Pak dávám 53/21 a s duem - Myšák + Kubajz se blížíme svižnějším
přesunem k Výpřeži. Zbytek jede „kecačku“. Docela kosa, na parkingu čekáme, pak
společný přesun k majestátnému vysílači. Na 39/21 tepu kolem 160, čímž se
vzdálím zbytku, abych si na ně mohl počkat s foťákem na ochozu
v 1012m n.m. Následuje žranice a narážky, jestli to má nějaký smysl. Copak
žádný smysl to evidentně nemá, ale co bychom pro zábavu neudělali, že. Kubajz
řeší pracovní telefon, tož jako skutečně nebeský rozhovor, tady.
S vyprázdněnými bidony a kapsami sjíždíme takřka liduprázdnou silnicí
dolů. V bundě je najednou tak akorát, padá nějaká omrzlice, ale naštěstí
jen chviličku. Za Výpřeží tak dlouho stojím u krajnice, až všici projedou, že
jsme s Kubajzem odříznuti auty. Trvá hezky dlouho, než docvakneme pelášící
šlapky, zvlášť Iva to valí fakt skvěle. Z Dubu je to pořád mírně
z kopce, vítr neprudí, takže s Kubajzem roztáčíme krásnou špici. Kapr
nás bez zaváhání vede z Podhory doleva, kde se v krátkém brdku
ukazuje, že Ještěd zabolel. Krátká svlékací pauza, Kolík hlásí, že se potřebuje
vy* zrovna ve chvíli, kdy jedu kolem nějaké paní hrabající listí. Mám co dělat,
abych nevybouch smích. Jedeme dál, po trati Masters – Svijany. Svist končíme u
zavřené hospody, a tak frčíme dál a stavíme v další vsi u jednoty. Beru
Lifta, Kofilu a housku, Kolíkáč vymetá nůši s rohlíky a doplňuje to Colou. Když
už chceme vyjet, tak D!ablo odhaluje defekt předku. Takže chvíle zdržení a
mrznutí, než se podaří nahnat do nové duše pár psů. Kolíkáč to opepřuje
několika hláškami kolik že skupin projelo, takže o zábavu postaráno. Konečně
zvedáme kotvy a dle instruktora Kapra jedeme na Dolní Bousov po trati časovky
Kněžmost. Domousnice, krásné asfaltky, vítr do zad, rovinatý profil, jede to
zadarmo. Hlavně tady vzádu, tady ani nefouká, jak říká pan řídící, který by už
měl teda trénovat špurty, páč přestupuje do druhého balíku UACu. Sebemenší
brdky najednou bolí, nepříliš vysoká teplota a přibývající čas si vybírají svou
daň. D!ablo přichází s hláškou dne – trénuj blbě! Ano, skutečně trénujeme
blbě, ale rádi, takže o co jde. Místo klidu po náročné sezóně vymetáme
cyklisto-prázdné silnice severočeského kraje v zimní bundě, že Kolíkáči!
Začíná mi být kosa, ale do bundy se mi nechce, tudíž postupem času vymrzám i na
špici při 120tepech. Jsme na trati Kol-Ja, zašíváme se do lesů u Loučeně, pak
jen svist z Patřína, Kapr si nastupuje, já se do těchto hrátek nepřipojuji
a naopak opouštím skvělou sestavu v Krchlebech, abych si ukrátil cestu
domů. Valím na Nymburk třicítkou, dojídám posledního tousta, slunce vylézá, ale
bundu dávám aspoň pod dres zepředu. I tak dojíždím domů v 16:20hod. slušně
posekanej a zmrzlej. Chleba se sekanou a sýrem putuje do mikrovlnky, karta
z foťáku do PC a na záznamu z Garmina si můžeme zavzpomínat na ten
asi poslední letošní krásný výlet. Tak díky a zas někdy „blbě potrénujem“.
http://honzaherda.rajce.idnes.cz/hura_na_Jested_-_14_10_11/
, http://connect.garmin.com/activity/121462452
UAC – Poslední
šlápnutí , Hřebeč , 9 říjen 2011
Naposled, letos
naposled šance užít si tu atmosféru startu UACu, závěr sezóny patří tradičně
Poslednímu šlápnutí v Hřebči u Kladna. Fouká, je
1:34:05 , Jelínek
1:32:02 = 57km / 600m
http://connect.garmin.com/activity/120147062
, http://www.uac.cz/kalendar-zavodu/2011/silnice/zavod-27/vysledky/
MČR veteránů
v ½ m , Plzeňský půlmaratón , 8 říjen 2011
Na Plzeňský půlmaratón
jsme byli domluveni s Mirkem, ale když účast odřekl, tak jsem zvažoval
odprodej již přiděleného startovního čísla. Celý den v čudu, pokoušet se
zaběhnout něco na distanci, na níž nemám absolutně natrénováno a trávit x hodin
ve vlaku, k tomu se mělo pokazit počasí, no nechtělo se. Ve čtvrtek jsem
ale mluvil s Michalem a že jede, pak jsem zavolal Honzovi Rydrychovi a
zajistil si luxusní odvoz v 11:40hod z Běchovic, takže jsem nakonec
nevyměk a do Plzně odfrčel.
Cestou občas pršelo,
docela foukalo, k tomu bylo nějakých
1:19:00 , Sawe 1:05:23
(Minařík 1:11:20) = 21,097km
http://www.123online.cz/behy/plzensky-pulmaraton-2011
, http://honzaherda.rajce.idnes.cz/Plzensky_1_2_marton_-_08_10_11_MCR_veteranu/
, http://www.pro-sport.cz/plzensky-pulmaraton
68. Běh projektantů
, Praha , 6 říjen 2011
Tradiční podzimní akce,
asi poslední teplý a sluneční den, takže k prezentaci dorážím na kole. Je
tu docela narváno, hlavně poměrně dost „mladých koní“, tudíž s pohárkem
pro první tři v kategorii to dnes vypadá bledě. Na nohou úplně funglové
Asicsy, které jsem pořídil před hodinou a půl v outletu. Sedly dobře, sice
už neměly vyhlídnuté Hyperspeed 3ky, ale i tenhle model má alespoň jakés
závodní ambice. Jdu se rozklusnout, boty v poho, běžím s Tomášem a
Michalem, který je po maratonu v Košicích (2:50h, ďábel). V pět hodin
je nás u rybníka Labuť fakt hodně, na čele se utvoří velká grupa v níž to
je dost na těsno. Teprve u tenisových kurtů se to trhá, zůstávám ve druhém
sledu, ani v krátkých stoupáních nijak nezískávám, páč se běží na můj vkus
fakt „vostře“. Seběh, vypráskat si nohy, makat k otočce kolem stromu a
zjistit rozestupy. Michal fantasticky na 3.-4.místě, já jsem osmý, za mnou
Tomáš, zkusím ještě něco vymyslet. V kopci docvaknu Škrabku a
v druhém se dotáhnu k mírně vadnoucímu klukovi, kterého taky dám.
V kratičkém hupu u tenisových kurtů mám na pátého asi 3-4vteřinky, ale
odstup se nekrátí, naopak se ještě bojím o vydobytou pozici. V zatáčce
před cílem hlásí Ivoš Domanský čas 12:03 a chybí ještě asi 150m, ve kterých si
pohlídám umístění a od pořadatelů zjistím přesný čas – 12:35min je můj rekord
na zdejší trati, musím být spokojen, byť čtvrtminuta na Michala jasně ukázala,
že rychlostně na tom nijak extra nejsem a docela nechápu, jak mohl tak rychle
Košice rozdýchat. Tomáš, vítěz jednoho z běhů si taky udělal osobák, ale dneska
se hold sešla konkurence, takže pohárky se nekonají. Krátký výklus, napít se
čaje a odjet domů. Aspoň, že fičí do zad. Ty Asicsy snad něco vydrží, za 390Kč,
nekup je!, byť jsem té ceně trošku „pomohl dolů“.
12:35, Hradec 12:03 =
3,5km / asi 50m
Tour de Brdy ,
Strašice , 2 říjen 2011
Patrně předposlední
silniční závod, trošku „jiný“ díky možnosti cyklokrosové zkratky. Letos jsem
neponechal nic náhodě a na Treka nasadil přední 28mm balón, dozadu putovala
neméně objemná „pětadváca“ od Spešla. Na startu bylo dobrých 200lidí včetně
skoro kompletní Sparty s Duklou, Jirka Ježek, Kristián Hynek, … Úvod za
autem, z kopce, pak úzká silnice a už se to mastí do vojenského prostoru
Brd. Jsem asi padesátý, což není vůbec taktické, ale jede se ostře a já nemám
ostré lokty ani přebytek wattů v nohách. Drobná prekérka – čelo jede rovně
místo vlevo. Dostávám se tak více kupředu, ale během chvíle se to přese mne
zase valí – Dukla zprava, Dukla zleva, Líba Janoušek, … Kolíkáč, teprve teď jdu
před něj, magnet se letí přes 35km/h a za zatáčkou vpravo se sklon kopce ještě
zvýší a už je tu síto, ve kterém bohužel končím své letošní účinkování i já.
Tepy
http://connect.garmin.com/activity/118618689
, http://www.sparta-cycling.cz/nastenka/130/vysledky-tour-de-brdy
2:00:40 , Bareš
1:49:44 = 67km / 1020m
Roháčova stezka,
Chlístovice, 1 říjen 2011
Dle předpokladů to
bylo marný, hnedka zimzel junior a s ním Jirka Miler. Za krátkým strmým
kopcem jsem byl na dohled Rudovi, následoval běh víceméně po rovině zakončený
seběhem s kořeny. To nebyla zrovna má parketa a kor v silničních
botách. Nebyl jsem tu už drahně let, takže jsem si okruh moc nepamatoval. Přeběh
mostku, táhlé stoupání a pak seběh ke startu. Mezičas 12:03, mám asi 12sec na
Rudu. To se mi podaří částečně smáznout v kopci a kupodivu i na rovinaté
pasáži, kde se oproti těm dvěma nějak snadněji rozebíhám a seběh také není
úplně tragický, takže za mostkem jim už dýchám na záda a v kopci jdu
dokonce na průběžné třetí místo. Jenže v seběhu hnedka vyklízím pozici a
vlaju na chvostu skupinky. Druhé kolo a čas 24:04min. Dobrý, ale tepy letí
vzhůru a mám už dost odepsané nohy. Takže třetí kopec už je spíš o cupitání,
skoro chůze, no styděl bych se. Ale podařilo se mi smáznout drobné manko
z roviny a Ruda už toho měl evidentně dost, takže jsem zabral a zkusil je
zničit v rovinaté pasáži. Jenže ten týpek, kterého jsem dal na Běchovicích
se nenechal, pověsil se za mě a i když jsem do toho furt dupal a hekal na
180tepech, tak tam byl pořád. Seběh jsem dole trošku zariskoval, měl asi 3m
náskok, ale za mostkem jsem byl marnej a v kopci jsem nic kloudného
nevymyslel, páč jaksi nebylo sil … Dolů jsem samozřejmě o bronz přišel a
dokončil v čase 36:06, dost na šrot, lilo ze mě úplně nehorázně. Ruda se
zlomil a dali jsme mu přes půl minuty. Takže nakonec docela slušný výsledek,
ale nechápu, jak tu mohli loni běžet veteráni z Iscarexu kolem 33:40min …
36:06 , Miler 32:24 =
cca 9,2km / asi 100m , http://sokol-chlistovice.cz/info/rohacova-stezka
Loučení se sezónou
, svíčková v Třeboni , 30 září 2011
Obvykle se teda loučím
až v říjnu, ale co s dovolenou a krásným počasím, že jo. Ve čtvrtek
jsem byl úplně marnej, takže jsem přehodnotil plán a místo rasujících Krkonoš
jsem dal „lidskou trať“ do Třeboně. Ráno v pět kapučíno, k tomu 2
croissanty se šlehačkou, no žrádlo! V rámci šetření zavazadly neberu
foťák, škoda, některé scenérie by byly úchvatné. Do krátkého dresu putuje pouze
200g čoko na vaření, jedny Princezky a švestkový perník + prachy a mapka.
Nedělám si těžkou hlavu z asi
Veselí nad Lužnicí,
odbočuji do města, pořád mlha s viditelností 50m, kopec na stojáka asi na
160tepů, kolem rybníků do Třeboně pořád v dece. Mně z toho jebne,
teplota se zvýšila na
Po drahné době vyrážím
s jednoduchým plánem – po hlavní Jindřichův Hradec, Pelhřimov, Čechtice, …
To jsem si 2listy mapy ani nemusel brát, tohle se dalo vymyslet dopředu. No
nic, sedám na kolo a Garmin hlásí o 130m nižší nadmořskou výšku. Docela
nechápu, nechci ji přenastavovat, takže vyjíždím z města a konečně si
užívám slunce a teploty atakující
Konečně jsem
z města venku a koukám, že jsem to měl vzít přes centrum a ne jako debil
podle směrovek. No neva, teď hlavně dojet. Zakusuji mírně povolující čokoládu
na vaření a s radostí stavím v Červené Řečici u Číňana, abych si
zakoupil 1,5l Poděbradky. Začínám být drobet prošitej a všechny hupy jsou „na
stojáka“. Vždycky když sjíždím na 70-100tepech a pak vidím před sebou tu další
stojku … Tancuju nad kolem a kolem 160tepů se mi daří ukrajovat další a další
houpáky. Konečně projíždím Čechtice a zanedlouho odbočuji dle cedule doprava
směr dálnice Praha. Už se vidím ve Psářích, ale čeká mě ještě pár vlnek …
Přejíždím dálnici, už mám dost a nevím, jak zmobilizovat síly, abych vyjel
z Kácova do tý 10% serpentíny na velkou … Ještě mě dojede kamion,
z mojí lámačky zajisté radost nemá, ani já ne, páč 53/21 po 275km
v nohách do 7-12% bolí jak čert a výjezdová rychlost z lesa je na
15,5-17km/h. Olověné nohy se pak nehodlají roztočit a nepomáhá ani jablko na
spravení chuti, páč těch 200g čokolády na vaření už mi leze i ušima. Stále
mírně fouká z boku či proti, to náladě nepřidá. Uhlířské Janovice
projíždím směr Kolín, v Jindicích uvažuju nad zmrzlinou, ale nechce se mi
stavět v kopci a radši dupu dál. Začíná mě bolet pravý palec, což je
vždycky známka toho, že se blíží konec srandy. Já se naopak raduji
z blížícího konce a nakládám tam 17ku, která má za následek kruté
zastavení nohou v každým brdku. Pučery, odbočuji, sjídžím do Libodřic a na
53/17 vymachruju i hup k vysílači. Jsem na šrot, pořád dávám 160tepů, což
je slušný. Asi pomohla Princezka, ale půlku jsem ji dovezl až domů. Po 317km je
to za mnou, ztrátový čas skoro hodina, ale to bylo hlavně v Třeboni a asi
9čůrpauz se taky nastřádá, že jo. Chvíli to vypadá jako že OK, dám si kafe,
bolest v palci u nohy odezní, ale pak se dostavuje útlum a s radostí
spím asi 9,5hodiny. Takovéhle akce už začínají bolet nějak víc, asi stárnu …
http://connect.garmin.com/activity/118089453
, 53/11-21
MČR veteránů
v běhu do vrchu – Machov – Hejšovina , 28 září 2011
S Mirkem jsme se
zúčastnili veteránského mistrovství v běhu do vrchu. Po Běchovicích to
vypadalo na běžeckou formu, ale cítil jsem se mizerně a utahaně. Začátek byl po
asfaltu – hup nahoru, kde mi hnedka pláchli soupeři z Iscarexu, Bořek,
Šesták a další. Sebh dolů pro mě taky nebyl, na asfaltu z Machovské Lhoty
trasa mírně stoupala ke státní hranici, kde jsem se pověsil za Vaňka, abych
šetřil síly. Ve stoupání jsem byl lepší a konečně mě to začalo bavit. Přiblížil
jsem se Šestákovi a na horizontu ho zaříznul. Dupal jsem do toho pořád, na
louce jsem se v běhavé pasáži blížil Bořkovi Jančíkovi a ve stoupání jej
doběhl. Nechal jsem za sebou dvojici běžců a už to vypadalo aspoň trochu
nadějně. Vepředu byl bezkonkurenční Pechek následovaný Brýdlem. Kluci
z Iscarexu byli na dohled, ale tipoval jsem to na půlminutu, což je docela
dost. Bořek i já jsme běželi v silničních botách, takže místní bahenní
vložky nám moc nesvědčily, stejně jako mírný seběh po kořenech a písečku pod
závěrečné kamenné schody. Snažil jsem se drobet pošetřit, ale jakmile jsme
naběhli na schody, tak jsem se zatáhnul. Bořek se nějak nesrovnal se změnami
rytmu a připadalo mi, že mě brzdí, a tak jsem zabral a dal ho. Myslel jsem, že
za námi nikdo není a pohlídám si umístění, jenže „obživnul“ Šesták a
v půlce schodů mi už dýchal na záda. Nějaké cupitání jsem už vzdal,
většinou jsem to šel po dvou/třech, bylo jich strašně moc a nebraly konce. Srdce
v krku, koordinace pohybů špatná, nohy olověný a když jsem konečně vysápal
nejmíň 500schodů, tak se přešlo na dřevěné chodníčky, občas ještě nějakej
schod, běželo se mezi skalami, no nic pro mě, měl jsem toho dost a bohužel
pustil sprintujícího Šestáka před sebe asi 60m před cílem. Škoda, mohl jsem se
zmáčknout. Takhle 13té místo, minutu deset na Honzu Šimůnka. Přesun dolů je
taky docela adrenalin, pod schodama jsou bágly, pak po svých zase zpět a čekat
na vyhlášení skoro do půl čtvrté. Doma v šest, náročný den. Závod je to
hezký, zajímavá trať, jen těch schodů na můj vkus až moc. Čas nakonec není
hrozný, v krosovkách bych se místama cítil jistěji, ale i v těch
silničkách se nechalo.
34:32,4 , Pechek
31:09,8 = 8km / 480m
MČR
v silničním běhu – 115. Běchovice – Praha , 25 září 2011
115.Běchovice, moje
třetí a chtělo by už vylepšit ty zoufalé časy přes 39minut. Jenže od čtvrtka
mám zničené svaly z Petřínské rozhledny a včerejší 3hodinový šrot na
Šternberku příliš nadějí nedávají. Prosluněné ráno, mělo by foukat lehce od V,
podmínky ideální. Před startem kecáme, je tu hafo známých. Blíží se jedenáctá,
já ještě v pantoflích s foťákem v ruce a zdraví mě Ivana
Sekyrová, která se připravuje na obhajobu titulu. Já jí na behy.cz tipoval
36:08, prý je nervózní, že snad ani neodstartuje. Nás „smrtelníky“ nechává MČR
poměrně chladnými a Renda s klidem zalez do auta. Jdu asi 400m po trati
fotit ženy, už tady je na čele šestičlenná skupina! O půl dvanácté jsem už převlečený
a fotím veterány, na druhém místě nekonečného hada je Miloš Smrčka ... Pak se
s Tomášem Šťastným trošku rozklusneme a jdeme jistit pozici ve čtvrté
řadě davu vedle Slavo Kvarty. Slunce peče, ale není to trága, nějakých 20-
36:44 , Kocourek 30:05
= 10km / 100m , http://bechovice-praha.cz/
http://www.123online.cz/behy/bechovice-praha-mcr-v-silnicnim-behu-na-10km_1
http://honzaherda.rajce.idnes.cz/MCR_v_silnicnim_behu_-_115.Bechovice_-_25_09_11/
Úvaly – Český
Šternberk , 24 září 2011
Mistrovství vesmíru,
jak Kolíkáč nazval letošní „poslední kaši“ na bájném Šternberku, byla to skvělá
sobota, která měla jen jedinou chybičku – zase jsem neuvisel čelo … U hospody
Na Slovanech to nejprve vypadá na docela pohodovou vyjížďku, ale když zbystřím
krom matadora Líby Janouška i rakeťáky Nežerku, Michala Koubíka, Přemka Kuchaře
a další, tak je zřejmé, že budeme hrát jenom druhé housle. Hnedka v kopci
skrz Přišimasy nastupuje Líba, což bych od něj nečekal. Tepy vzlétají na
170, drtíme pily, Beeda si teda ještě neodpustí poznámku, že nemám šlapat jak
Sáblíková. Líba tancuje nad sedlem a maká až na Hradešín, kde ho sjedeme, ale
rovnou jde dopředu Nežerka a za ním dvojička. Tempo je vražedné, k Doubku
se fakt letí, Míra Zbuzek tahá jako ďas, v hupu před obcí konečně dotáhneme
uprchlíky a relativně normálně se dojede přes Žernovku do Mukařova, kde
protneme zajištěnou hlavní a v tempu stoupáme magnetem na Struhařov. Hm,
dneska to nevypadá na propagační únik s Radimem Skálou jako na Klikáčích,
na to jaksi nemáme. Michal Koubík roztáčí svá nová kola, stále se držím spíš
vepředu a překvapuje mě, že tu jsou snad všici, co odstartovali! Přitom se fakt
letí, v Třemblatu projedeme semafor na červenou a chvíle orazu před
Ondřejovem. Najíždím si dopředu, ostrá levá, čekám nástup, ale nic, Nežerka si
shodí na malou, ohlíží se co jako bude, ale z tohoto pro něj možná
pohodového tempa, nikdo neodjíždí, což jedině kvituji. Nahoře se trošku
přišlápne, nic zvláštního. V klesání do Chocerad se posilním, Léňa jde do
úniku a to dole letíme k sedmdesáti. Krouhneme esíčko a překodrcáme kostky
přes Sázavu. A je to tady, mačkám mezičas, jakmile zahnu doprava. 4,4km pravdy,
Vodslivy, 207výškových metrů. Nežerka zrychluje, za ním Líba, Přemek a Michal
Koubík. Zvedám se ze sedla, 53/21, šrot, jedeme dvacítkou v 8-12% úseku,
hypnotizuji zadní kolo Kowarika borce z SP kolo, míjíme Léňu co to šmrdlá,
já pořád ze sedla, úplně na sračky, ohlídnu se, za náma díra na pár autobusů,
metám jámy, furt jsem v háku, furt jsem tam, v top 5! Blížíme se
rovnější pasáži, chtělo by to přiložit, jenže nohy už nejdou, Nežerka tvrdí
muziku, brečím na ocase, ještě si stoupnu, ještě tam vyždímu poslední watty a
už jsem zase v prdeli … Cukli, malinko, jenže Nežerka nemá slitování,
trápí za sebou tři vagónky a jaksi mu je buřt, že čtvrtej už ztratil. Pořád to
drtím, Vestec, 53/19, stoupnu si do prudkého úseku, zas 53/21, ze sedla, na
konci sedla, na sračky, svaly stehen pálí, mám pocit, že rukama urvu řidítka,
ale ne, je tam 15sec zásek. Třeba někdo nevydrží, říkám si a krouhám zatáčku v lesíku,
za mnou nikoho nevidím, na horizontu max 20sec, jenže úplně tvrdé nohy se jen
pomalu roztočí a čtveřice letí vstříc vrcholu, kde je o 30sec dřív a to jsem
debil horejšek ještě spurtoval na 53/21. Tak nic, 10:49min nestačilo, hodlám se
posilnit, ale kondenzované mléko z Lidlu putuje krom mých úst ještě na
ruku, omotávku a prostě všude možně, takže se nehezky lepím. No potěš koště.
Zezadu se nechám sjet dvojicí. Nějak nejedeme, takže dole v Třemošnici
přijede Léňa group s Běhounkem z Veloservisu. Kurňa, kdybych tak
přežil Vodslivy, takhle jsem zase až ve druhé skupině čítající šest/sedm lidí.
Brdek nekompromisně na velkou, v zatáčce si stoupnu a čekám, co bude. Jedu
dál, tempo, na horizontu bych rád vystřídal, ale Léňa že prej jako né a ostatní
taky nééé, tak zas zpátky na špic. Kurva závodíme, ne? Konečně mě někdo
vystřídá, na chvíli, páč 12% stojku do Divišova umí na velkou jen někteří, na
53/19 i zabolela! Jsem v úniku a čekám, kdo se mnou pojede. Ztráta
1,5minuty co nám hlásí. Šuvada roztáčí vysoké Ritchey ráfky, ale za ním
dolítnou všici, takže si ordinuji „voraz“ na třetím fleku a jsem schován za
Léňou, který tam má s kompaktem málem španěla a vypadá, že mu co nejdřív
vyskočí nohy z kyčlí, páč točí asi 110ot/min a do toho mu furt něco křupe
v kole. No na zabití. Sjezd nic moc, lidem se nechce, ze Šternova to
rozjíždí Šuvada a já se cedím dozadu. Na mostě jsme zase kompaktní a dle hesla
„je třeba redukovat skupinu“ to hnedka rozjíždí Šuvada. Já jsem tepově nějak
nízko, lehkost chybí, ale tu velkou tam nechávám a závěrečné serpentiny jsou
v mé režii. Dávaj si, ale furt tam jsou. Co s nima? Chlápek
z Cyklo Porg točí, nevypadá nejlíp, zvláštně řadí, moh by odpadnout. Jeho
poněkud obstarožní Cannondale ovšem obsahuje power tap a 10kovou Ultegru. Hup
k Zalíbené jdu zas na špic, tady je to s velkou na hraně, drobet
fouká proti, ale hodlám jim trošku natáhnout držky, tudíž 53/21, zakousnutý
v řidítkách, bolí to, jenže na horizontu se nic nezměnilo, 5vagónků za
mnou … Zásek 6minut na čelo! Jsem už docela zataženej a nepomáhá ani Léňovo :
„bolelo“. Do Ratají trošku cyklokros, snažím se vorazit, kostky, Běhounek
z Veloservisu roztočí vysoké ráfky a nechává velkou! Tak to je masér,
tenhle kopec dávám 39/21, jede se „jenom tempo“, nahoře chvilku zrychlím, ale
pak zalezu a od myslivny hákuju Léňu se Šuvadou, kteří letí dolů do Talmberka.
Kolem řeky hučí ráfky Ritchey, Šuvada ani nechce střídat, což je dobře, páč su
rád, že si odfrknu v háku, speed přes 40km/h. Dolítli jsme až na nejnižší
bod, krátký hup nad Sázavu to zkouší rozjet Běhounek, ale nemá to dostatečnou
razanci, po odbočení za to na pár vteřin vezmu já, ale jen tak „na vycukání
nepřátel“. Sjíždíme do Sázavy a kolem kláštera tam vsadím ještě nějakej wattík,
sjezd riskuju, jsem v úniku, ale zase se sjedeme a teď společně točíme až
do Skalice. Borci s vysokými ráfky to vždycky hezky roztáhnou, hlavně
Šuvada je fakt mašina. Kostky nahoru zkouší Běhounek zleva nástupem, nechávám
53/19, ale kolo hopsá a nahoře mám co dělat. Ostatní jsou na tom ještě drobet
hůř, zůstal tam Léňa, škoda. Ještě to zkusím na chvíli „zakotvit“, aby nás Léňa
měl šanci sjet, ale není vůbec vidět, a tak se nechám vystřídat a postupně
vzrůstající rychlostí stoupáme nekonečným údolím k Vyžlovce, kde vypadá
Šuvada furt dobře. Nikdo neodpadá, takže to vidím na spurt, letos do kopce na
Skřivany – asi 400m. Projedeme hlavní, padáme do Štíhlic, v proti hupu na
Doubravčice (nejede se kolem smeťáku) za to vezmu, ale nikdo se nemá
k odjetí, takže zase chvilka taktizování a průjezd rozsekanou obcí Masojedy.
V lesíku nastupuje Běhounek, v sedle ho sjíždím, nechali jsme tam
borce z Porgu. Dobrý, jsme čtyři, jedeme do Přišimas, prostřídám na ocas,
čekám co bude. Zkouší to Běhounek, za ním Šuvada, jdu po něm, do zatáčky se
nějak nevešel, rozjel to až do škarpy, asi drobet zbrzdil i Běhounka, takže já
projel opatrně štěrčíček vnitřkem a hnedka šel ze sedla, 53/17, úplnej šrot,
zatáhlé nohy mají dost, ale říkám si – teď nebo nikdy, 200m, furt jsem první,
zezadu slyším Běhounka, podřadím na 19ku, ale kopec se srovnává, takže zpátky
17z, ještě se naposled zvednout a totálně zrakvenej projet cílovou čárou jako
pátý. Tak aspoň malá satisfakce, vyhraný spurt. Líba Janoušek už se vykecává,
Nežerka prej jel jak motorka a jen kontroloval, jestli mu neodpadaj. Za pět minut
už dojíždí velká grupa s Mírou Zbuzkem, Kolíkáčem, Beedou, Kajmanem, …
Nakousaným jablkem se hodlám umýt, ale moc se nevede, takže se i cestou domů
pořád lepím k omotávce. Ale jináč gut, tohle je má oblíbená akce, jen
škoda těch Vodsliv, já tam tak nerad prohrávám …
http://connect.garmin.com/activity/116640719
http://www.ck-uvaly.banda.cz/ , http://radek-netu.rajce.idnes.cz/2011_09_24_Uvaly-Sternberk-Uvaly/
2:50:29 , Nežerka
2:40:20 = 99,6km / 1260m
Petřínská rozhledna
, Praha , 22 září 2011
Potřetí tahle
„šílenost“ spočívající v běhu „na šrot“ od památníku na Újezdě
k rozhledně a nakonec třešnička v podobě 299točitých schodů na ochoz, kde
už člověk o sobě skoro neví a marně popadá dech … Ještě jsem si to vylepšil
čerstvě sedřeným loktem a kolenem, blb no. Proti loňsku je tu narváno,
konkurence jak prase, náš start (muži do 39let) čítá snad 40lidí včetně jasně
vítězného Petra Pechka, který od startu mizí s nějakým vlasáčem. Já jsem
snad dvacátý, úprk po rovině fakt nedávám, horko těžko se prosazuji kupředu a
jenom z dálky sleduju Pepu Rendla. Na schodech kolem zdi velvyslanectví
USA už všici funí, jdu dopředu, musím si hodně hrábnout. Pak zase asi 5schodů,
náběh na lesní cestu a teď relativně placka – traverz po asfaltu kolem
restaurace, kde stíhám s jedním týpkem mírně vadnoucího Pepu Rendla, který
právě běží na šestém místě. Blížíme se, v ostré pravé do prudkého kopce ho
docvakneme a ve trojičce absolvujeme průběh bludištěm. Už jsem nějak zatáhnutý,
sotva hekám, vlaju na konci občas se 3m díry. Seběh schodů, kde to Pepa nějak
nezvládá, já šlápnu na druhý schod, dolní 4schůdky skočím a pak ještě
zkontroluji situaci za mnou – dobrý, už mě nedaj. Vbíháme na schodiště, ihned
jdu –beru schody po dvou, jak jsem zvyklý, mí spolubojovníci mizí. Připadám si
úplně v řiti, hlavě se nelíbí točení dokola. Schody jsou tak hezky, že
dělám de fakto furt stejné kroky 2 + 2 + 2 schody, pak 1schod a došlápnout na
rovinu a zase 2 + 2 … Občas kouknu do boku, jak že to jsem vysoko a jen se
modlím, ať už je konec. Hrozný takhle makat po schodech když má člověk jazyk na
vestě a plíce už vyplivnul asi po 5min běhu. Na závěr asi lehce dotahuju Pepu a
borce v bílém. Už hlásí časy - 15, 15:01, 15:04min. Super, sice to nebylo
pod magických 15 (stačilo trošku zabrat na rovině nebo vylepšit začátek), ale
co, musím být spokojen, zas o 20sec líp než minule. Pár vteřin se vydýchám a už
jdu druhým schodištěm dolů. To si pěkně odrovnám levé stehno, au au. Akorát
vbíhá na schody druhá grupa – čtyřicátníci v čele s mírně zmateným
Michalem Kovářem (dal mě o 2sec), pak Škrabálek, no obvyklá sestava. Seběh dolů
k sokolovně = mrtvola. V sobotu Šternberk, v neděli Běchovice,
to zas bude ostuda …
15:04 , Pechek 13:44 =
3,5km + 299schodů / 186m , http://kopec.webzdarma.cz/download/2011_Petrinska_rozhledna.doc
UAC – Klikovy vrchy
, Velká Dobrá , 18 září 2011
Večer jsem připravil
několik kol, páč se čeká déšť. Ráno podle radaru to nevypadá úplně zle, ale
nakonec vezmu svojí novou „raketu“ v podobě již legendárního
(překříženého) rámu GT ZR 2.0, dozadu jsem hodil Open Próčko s 12-28
7speed a Tiogu 26/622, dopředu pak poněkud historický ráfek Mavic MA40 a Spešl
All Condition 25/622. Proti závodní Madoně asi 3kg nadváha. Razím vlakem a pak
metrem na Dejvickou, kde mě nabere Kapr, který říká, že letos už zmoknul
tolikrát, že mu to ani nevadí. A to mně jako jo!
Ve Velké Dobré moc
narváno není, kdo by taky jezdil na konci sezóny, v dešti a ještě
v kopcích, v neděli … Vedle nás stojí dodávka Vitase, který hlásí, že
včera jel Pražskou padesátku a přišel na to, že není bajker (12.místo). Míra
Zbuzek dojíždí letošní sezónu tak nějak setrvačností, takže je drobet
nepřipraven. Když se dívám kolem sebe, tak krom Masákova Lupina je moje GT asi
nejhorší stroj závodního pole, to jsou samý Bory, blatníčky přidělaný na
Pinarellu atd. V jedenáct start, jede se po vlhkém, místy hrbatá silnice,
prosejvám se na chvost, ale je nás málo, že i z ocasu to není na špic
daleko, a tak využívám Mírovu narážku a „jdeme dělat závod“. Pomalu najíždím
zleva dopředu a už jsme v úniku! Pak za to vezme Radim Skála, Mišutka co
veze 1,7l pití a drtí 53/12 … , no dneska jsme se vystřídali na čele skoro
všici lůzři. Borce to nechalo klidnými, nijak zvlášť se nejelo, Zahrada jen
v magnetu zahřál svoje konve, jinak se nic zvláštního nedělo. Na kulaťáku
má defekt David Marek. Ten má ale smůlu. Čekám co v myší díře, jedu jako
s hnojem na konci, přitom Kolíkáč okupuje čelní pozice, taktik! Naštěstí
jsem dole docela obstojně krouhl poslední zatáčku a jelikož se
v protikopci nejelo, tak jsme zůstali pospolu snad všici! Nežerka si
udělal výlet dopředu, aby mohl odlehčit močáku. To se na UACu moc nevidí.
Žluťák si pak s klidem na velkou přijede zpátky a Kolíkáčovi se na chvíli
poštěstí jet před Městečkem s ním, jak avizoval před startem v rámci
hecování na parkingu.
Moc se netlačí na
pilu, v tom hnusu asi nikdo nehodlá lehnout, jede se ohleduplně, i když
průměr 36km/h rozhodně nízký není. Pravé Klikáče ale začínají až sjezdem do
Městečka. Ty mokré kostky jsou fuj hnus, velebnosti. Jeden rajdr se
v zatáčce válí, ale mně se daří dokonce někoho předjet (třebas Kolíkáče) a
dole jsem asi 25tý, což se mi tady obvykle nestává. I tak končím jako dycky
tady, v propadlišti dějin, za kolejema, potřetí ... Drobet k nasrání,
že jo. Ještě se snažím, ale jenom odpovím Nežerkovi, který ty svoje Cosmicy
nějak neposkládal do toček a ptal se, jestli je ten kopec dlouhý. 3km, takový
schody, to si sjedeš! Jo, jemu se to povedlo, mně nikoliv … Odjelo asi
10-15lidí, pár již odpadnutým lidem se to podařilo ještě na horizontu sjet, páč
lídři asi drobet zvolnili. I já s Vencou Cafourkem jsme nebyli daleko,
točil jsem 42/21,18, ale na těch 170mm klikách to bylo takové divné, navíc nohy
poněkud bez šťávy po včerejším Ještědu. Kurňa, jenom 175tepů, s tím se
nedá dotahovat čelo, šajze. Ještě frčíme na rovinaté pasáži, skoro už věřím
v dojetí rakeťáků, ale když je máme na 80m, tak se rozjedou. Za náma
nikdo, no to bude jízda. Leje, sjezd do Roztok dost hnus, sundavám brýle, do jedné
zatáčky sotva dobrzdím, ale ty nízké ráfky jsou mnohem líp ovladatelný než
Ksyrie a 25ka balón vepředu hezky tlumí nerovnosti. Za mostem už ale vedoucí
grupu nevidím, což sráží mé nadšení a jedu zase 42/21, Venca Cafourek vedle mě,
spíš za mnou a říká, že Coleman odpadne. No toho bych rád sjel, ale
v prudké pasáži vidíme jen kroutícího se Hovorku z Markusu. Počká na
nás, stoupáme schody k Leontýnu, 42/21 je hraniční, Venca jede kašpara. Na
horizontu poněkud oraz, ve sjezdu do Zbečna občas Hovorka roztočí ty svoje nohy
a já jenom vlaju vzadu. V Sýkořičáku do sebe nacpu suk, stoupáme si ve
třech, ubývají mi síly, mám jen 0,5l lahev s ionťákem, déšť mě deptá, ale
hodlám tuhle minigrupu udržet. V kopci problém nemám a když zahlédneme
vytouženou postavu Colemana, tak se tuplem nechci vzdát. Nejvíc tahá modrák
Hovorka, trvá ještě hezkých pár km, než docvakneme Colemana z SOS. Dál ve
čtyřech, už jenom 10km, trasa se vlní, občas mám fakt dost, ale točíme
pravidelně a blížíme se k vysvobození jménem cíl. Na hlavní to zkouší Hovorka,
já mám zatuhlé nohy, ale ještě to nějak na ocase zvládnu. Ve Velké Dobré jsem
třetí, odbočujeme doprava a 200m spurt do táhlého kopce. Bez nároku, bere mě
Venca, rozdává si to s kolegou z SOS, z naší čtyřky vítězí jasně
Hovorka.
Jenom se otočím, sjedu
k hospodě, vyždímu ponožky, návleky i rukavice, sežeru kaštany a čekám na
Kapra. Těší mě, že jsem zaříz Míru Zbuzka i Kolíkáče, ale zase mi ujel
Prochajda, Masák, … Před Prahou chčije tak, že volám tátovi, ať pro mě přijede
na Čerňák. Bos v mokrých tretrách, nic moc, ale jsem rád, že jsem Klikáče
jel a pro GT to byla myslím slušná závodní premiéra!
2:12:12 , Nežerka
2:04:53 = 74,5km / 1100m , http://connect.garmin.com/activity/115332120
http://www.uac.cz/kalendar-zavodu/2011/silnice/zavod-24/vysledky/
ELM – Ještěd ,
Liberec , 17 září 2011
Sice jsem váhal, zda
duatlon v Příbrami, běh na Žalý nebo ostuda na extralize, ale když se
našel odvoz a parťák na zpáteční cestu, tak jsem se po roční pauze vypravil
zase na monstrózní Ještěd. Ráno rozjetí 30km ke Kaprovi do Sojovic, odkud
vyrážíme ještě s Dreamerem. Na parkingu se to už hemží vrchaři, ale žádné
eso typu Novák tu není. Rozjetí – volně skoro do sedla, na mě až až spolu
s ranní hodinkou v tempu.
Letos jede první vlna
(muži do 49let) a za 3min druhá vlna (zbytek mužů a ženy). Zaujímáme první
lajnu, Vojtíšek Pelantů si na to vzal dokonce kombinézu. Asi tu má sponzory a
je třeba dbát na image, že jo. Já jsem tak nějak v poho, tep 75, zdravím
hochy z Kooperativy. Ani jsem nesundal podsedlovou brašnu s pumpou a
v bidonu vezu asi 0,3l pití. Nehraju si na machra a jedu na malou, nicméně
pár tvrďáků se najde. Jede se tempo, banda přes půl silnice, držím se
v top ten, páč čekám nástupy, jak tu bývalo zvykem. Jenže dneska fouká od
jihu a nikomu se do plýtvání silami nechce, tudíž pomalu odpadají nějaké
korálky, ale to já nestíhám sledovat, páč jsem furt hodně na čele. Párkrát si
musím stoupnout, zabolí to, ale tepy 170-175 ještě nejsou hraniční. Pod Výpřeží
už nás zbývá jen asi 20, chvíli se jelo a já měl co dělat. Až sem to bylo furt
39/17,19 – tepy pomalu rostly, ale že budu s čelem až sem, jsem fakt
nečekal.
Hnedka po odbočení na
asfaltku k vrcholu (asi 15:30min) se nastoupilo a já už vycouval. Za mým
zadním kolem Dreamer, přede mnou Kapr, ale taky si vystoupil a já jej za chvíli
minul. Škoda, zrovna foukalo proti a my si to museli oddřít, zatímco vepředu
zůstalo asi 10lidí. Jedu svých 39/21, nohy těžknou, tepy oscilují u 180, nemám
na zrychlení, jenom si držím svoje tempo, což stačí jen na pomalé sjetí
„prošitců“, páč vepředu zase nastoupil pozdější vítěz Petr Pavel a uvisel ho
jenom Vojta z EPO-týmu. V plošší pasáži jsem hodil 53/19, roztočil
to, pak si stoupnul na 39/17 a měl čelní grupu skoro na dosah, jenže zase se
najelo do prudší pasáže a já se vzmohl jen na to, abych předjel prošitého Míru
Živného z Kooperativy, kterak si na kašpara šněroval silnici, pak jsem
zaříz vlasáče z Železného Brodu a za Ještědkou jsem měl před sebou ještě
Šafáře, co mě dal na Glockneru (tak ne Safar) a nějakého chlápka, který
nevypadal nejlíp a asi na třístovce jsem ho minul. S Šafářem jsem prohrál
i na Ještědu, jeho Litespeed s Lightweightama stoupal stejně rychle jako
moje Madona, chybělo pár metrů, ale já na to prostě neměl. V cíli
spokojenost, čas cca 26minut, blahopřeje mi i Vojtíšek, byl zase druhej. Během
chviličky dojíždí Dreamer i Kapr. Prý jsem šestý absolutně, ale moc tomu nevěřím,
což se potvrdí výsledky – 9té místo, i tak hezké. Dáme fotečky, oblečeme se a
valíme s Dreamerem směr Mn. Hradiště, Holé Vrchy, Benátky nad Jizerou. Je
dost vedro a doma mám fakt dost.
25:56, Pavel Petr
25:01 = 8,6km / 580m
www.cyklomasters.cz , http://connect.garmin.com/activity/114972074
, http://www.kcpivovar.cz/vysledky/Vysledky_ELM_Jested_OF_2011.xls
Horský běh Jablonné
– Jamné – Suchý vrch , 10 září 2011
Z Ústí nad Orlicí
jedu letos po ose, u prezentace v jídelně ZŠ v Jablonném nad Orlicí zrovna
narváno není, před týdnem bylo totiž oznámeno, že se závod ruší. Následně se
našel jiný organizátor, takže tradiční „áčková“ možnost posbírat body byla i
letos. Bylo jasno, poměrně teplo a vál mírný protivítr od východu. Konkurence
nebyla kdovíjaká, dopředu vyrazili dva mladíci a za nimi se utvořila snad
15-členná grupa, ve které jsem se hodlal zašít. Bohužel už v seběhu do
Jamného jsem mírně ztratil a v asfaltovém stoupání obcí jsem definitivně
opustil skupinu, ve které zůstalo 10běžců. Vepředu zbyl už jen jeden mladík a
ten byl po cca 15minutách beztak polapen nyní už 7člennou skupinou
s Alešem, Ulichem, Šestákem, … Já stíhal trojičku, kterou táhl Vacek
z Iscarexu. Podařilo se mi je dostihnout a malinko pošetřit síly „v háku“.
Stoupání k vodojemu se dost zajídalo, čelo bylo stále na dohled, nějakých
30-40sec a skupina se dále drolila. Před náběhem na lesní úsek jsem šel před
Vacka na devátý flek absolutně a podařilo se mi docvaknout i mladíka, co vedl
od startu. Evidentně přepálil, ale nechtěl mě nechat předběhnout a když jsem
šel vedle něj, tak vždy zrychlil, čímž mě teda dost zdeptal, snad napočtvrté,
až asi 3km před cílem se mi to povedlo a v rovinatém úseku k silnici
jsem makal co to šlo, abych ho setřásl. Už ze mě lilo, viděl jsem sice dvě zelená
trika přede mnou, i Aleš nebyl daleko, jenže já se soustředil spíš na to, abych
aspoň uhájil pozici. Za rovných 34minut jsem točil ostře doleva na asfaltku
vedoucí na vrchol Suchého vrchu. Nohy už těžkly, ale pomalinku jsem dotahoval
běžce s číslem 67. Na Ulicha jsem si už nevěřil, ale na pětistovce jsem se
ještě zmáčknul, že zkusím to zelené triko dát. Na třístovce jsem už mu dýchal
na záda, bohužel jsem byl šokován pohledem dozadu, kde mocně finišoval
obživnuvší borec, kterého jsem nechal za sebou už u vodojemu spolu
s Vackem. Dal jsem do závěru vše, až jsem se divil, jakou rychlost jsem
vyvinul, šel jsem před běžce s číslem 67, chybělo snad 40metrů a
v tom se kolem mě přehnal týpek v bílém tílku sprintem, čímž mě dal o
2vteřiny. Byl jsem trošku naštvanej, ale zmáčknul jsem se úplně nadoraz.
Chybělo tak málo! Večer jsem z fotek zjistil, že onen běžec mi sebral
bednu v kategorii A … Úplně zplavenej jsem si dal 3kelímky pití, tatranku,
převlékl se a sednul na kolo, které jsem si nechal autobusákem vyvézt na
vrchol. To byl geniální tah, za 20minutek jsem dolít do Jablonného,
v prázdné jídelně ZŠ si dal rychlý řízek s polévkou a mazal do Ústí
nad Orlicí, abych stihl rychlík v 13:24hod, což se podařilo. Ale
v tom horku se moc dobře nejelo, ani z Kolína po větru.
42:24, Cink 40:36 =
9,1km / 536m , http://iscarex.cz/vysledky/1892
, http://connect.garmin.com/activity/114734097
Rallye Sudety , Teplice nad Metují ,
10 září 2011
Sudety, legendární
bikemaraton, velký boj s psychikou, kterou silně nabourá čtvrteční pohled
na srážkový radar. Byl jsem tvrďák a přihlásil se dopředu, abych měl
„machrovací triko“. V pátek ráno jsem na Gary Fishera nanýtoval řetěz HG93
ze Scwinna a doufal, že vydrží aspoň tuhle kultovku a neméně zajímací Winter
Trans Brdy. Bike je „pojízdný s drobnými závadami“. Ani v pátek ráno
to nevypadá na nějaké vysychající sluníčko, spíš to smrdí deštěm … S Mírou
ukrajujeme km do Teplic nad Metují, okořeněné tradiční páteční špičkou
v Hradci, Jaroměři a když stojíme před Náchodem 10min na fleku, tak se
rozhodneme pro objížďku. O půl šesté jsme v kempu Bučnice,
v pidi-chatce jsme ještě se Šutříkem a Balu. Rozjetí – kopec kolem Kamence
nahoru, Bišík a kus cesty napravo. Bahno hafo, jsme jako dobytci, Míra ladí
posed, páč teprve dnes sehnal novou sedlovku za tu zlomenou při testovací
jízdě.
Nálada nic moc, to do
zejtra nevyschne, navíc mi furt píská zadní brzda i přes všemožné nastavení
zadních špalků. Bikevečeře je super nápad, chutné těstoviny mi stačí, mám totiž
zásobu toustů a jiných sladkostí. Ráno je
Rána z děla, moje
třetí závodní Sudety, už bych měl něco předvést! Hnedka špunt, kopec se jede
v davu, není kudy předjíždět, pár nedočkavců to skáče škarpama, ale já zas
nemám tolik energie a s houpající vidlí nejde jet pořádně ze sedla. Tepu
160, jedu 32/18, terpve na posledním km jde líp předjíždět, nahodím velkou, páč
jsem uzřel Míru, jak couvám balíkem. Dotáhl jsem ho asi 200m před horizontem,
jen tak tak, tepu 175, jsem už pěkně zahřátej, možná až moc.
Polňačky v rámci
možností, ale s tou velkou jsem to asi drobet přehnal a cítím, že takhle
makat nepůjde furt, pak se k tomu přidá sprška bahna, uskakující šutry,
pár hlášek „zleva“ , „zprava“ , moje zoufalost na kamenech a jsem zase o 20míst
hlouběji. Hodně lidí už spravuje, takže rychlost tlumím ještě více, než dříve.
Míra nikde, asi mu to fakt moc nejede. Že bych ho letos konečně porazil?
Adršpach, opatrně, ani na asfaltu nejsem zrovna silný, šutrový přejezd, občas
bahenní louže, plivat bordel z držky, nálada jde rychle dolů. Tepy držím o
něco níže, díky vlhkosti jsem pěkně zpocenej, plán „něco zajet“ dostává řádné
trhliny. K Bukové hoře se trápím, dolů opatrně, abych se nepřipojil
k těm, co prorazili. Opakuju si, začátek s rozvahou , hlavně bez defektu!
Pole s loužema, bahno všude, lidi mě berou a rvou to přes kaluže, já jsem
psychicky zdeptanej, když v tom dojíždí zezadu Míra Zbuzek. Co tady děláš?
Ále, jsem marnej – ty? Já taky … Hm, 26km za námi a nevypadá, že bychom
prolomili řadu nepříliš slavných výsledků při rallye Sudety. První bufet, od
Vernéřovické studánky se s Mírou různě přetahujeme, do kopce jsem drobet
lepší já, v rovinatějších pasážích zase on. V podjezdu pod tratí snad
10cm vody, stoupání k Honskému pasu je v mém případě dost trápení, i
tak Míru nechávám spolehlivě za sebou. I ten kořenitý úsek za mezičasem, kde je
rozdělení tratí dávám na své poměru obstojně, bohužel jsem se zalekl chodníčku
Piklsteig k Americe. Sesedl a rozhodl sejít až dolů, na jistotu, říkal
jsem si. Jenže za mnou se to valilo, pouštěl jsem bikery i bikerku, uskakoval,
čekal, nemohl naskočit, no ztratil jsem snad 30míst, hrůza. Bufet Amerika
projíždím bez povšimnutí, jedu stahovat Mirka.
Borec ze Záluží
evidentně nemá zrovna vrchařskou formu a tlačí. Já sice jedu, ale nemohu ho
dlouho dojet, páč mám na tachometru sotva 5km/h a točím 22/28 přičemž balancuji
nad řidítky a z loktů mi stéká pot. To už bývá známka toho, že jsem
v řiti. Celé jsem to samozřejmě nedal, před Václavem jsem šel kus pěšky,
pak nasedl a hlavní úsek zase po svých. Aspoň jsem v reálu viděl, jaké je
to sjet ten schod. Vypadá to jednoduše … Dolejšek sjedu, ale nemohu chvíli
pořádně nacvaknout. Ty zanášecí pedály M505 jsem samozřejmě ještě nevyměnil …
Jedu s Mírou,
kecáme, jeho strategie „furt kašpar“ mně nevyhovuje a když jede asi 3km/h, tak
mu najedu do zadního pláště a musím tlačit, neb jsem to poslal kamsi do trávy.
Následuje mnou nenáviděný kořenitý triálek mezi stromy, kde jede Mirek hned
přede mnou a kupodivu na mě nenajede víc jak 10sec a to účko dneska nedává.
Dole ostrá levá a zas do kopce, chvíli tlačení a konec po podmáčené louce, kde
to tuze nejede. Hodlám se svým výsledkem něco dělat, na bufetu ve Slavném
zahodím bidon, vezmu plný, sním musli tyčinku a háknu dvojici svižně jedoucích
bikerů. Na asfaltu to docela odsejpá, Vodní zámky – hořejšek chci dát, jenže
jedu pomalu, přední kolo spadne pod kámen, zůstane na místě a já už balancuju –
spadnu dopředu nebo dozadu? Naštěstí jsem nešel přes rodla a jen se utvrdil
v tom, že technik fakt nejsem a pokorně jsem tuto i hlavní část sjezdu
snesl po svejch. Dolejšek jsem ukočíroval, i když to bahýnko sjezd ztížilo.
Zase nahoru, 32/24,
jedu 10km/h, to je pro mě, chytám druhý dech. Piju ionťák a ještě neopouštím
myšlenku zaříznout CK Záluží. Malé zámky – nájezd z cesty snáším, dolejšek
dávám, ale je taky obtížnější, než před týdnem. Božanov, bufet projíždím,
tlačím do sebe Pikao, neb jsem pořádně nejedl. Teda ráno jsem se přežral
tvarohového závinu … Stoupák – pár lidí dávám, i hořejší „vopruz“ úsek zvládám
a Mirek nikde. Ani ve sjezdu výrazněji neztrácím, pak chvíle tlačení a konečně
sjezd k Machovu. Jelikož se mi odmotala omotávka co mám na gripech, tak
hodlám stavit a doufám, že budou mít izolačku. No nezadařilo se, tak jsem si
aspoň nechal namazat řetěz, dal dva kelímky Coly, nabral musli tyčky a už tu
byl Míra. Hm, takže letos to asi zase neklapne … Vyjíždíme spolu, do kopce mu
odjíždím, vyjíždím fakt hodně, i když ne zrovna rychle. Nahoře hafo bahna,
jednou snad vycvakávám, jinak to dávám. Louka, kde to nejede a pak sjezd do
Polska, kde se už jeden válí v úseky, který dám i já. Ty šutry snesu,
stejně tak bahnitý padák dolů. Prudká stojka v Pstroužném, na louce do
sebe nacpu nějaký cukříčky a valím dolů. Pak zase hahno a Míra opět za zády …
Pouštím ho dopředu, že bude sjezd. No on je, ale asi až za 2km. No stejně mám
nějakou fyzickou krizi. Žďárky, nedám ho ani v asfaltové stojce, kde
předjíždím týpky, co jedou kašpara. No já bych se hanbou propad, na asfaltu
kašpara?! Ve Vysoké Srbské dolítnu Mirka, beru bidon, něco k snědku,
vyžahnu Colu a valíme dolů.
Polňačky kolem
Bezděkova, ne a ne Mirka docvaknout, je v laufu. Dojedu ho až
v úvozu, který pokorně všici tlačíme. Konečně jsme dojeli holku
z Bikeranche co mi ujela před Amerikou! Valíme ve skupině, chvilku to
táhnu před Hlavňovem, kde si dám salám, Colu a zas mažu. Na louce je to hroznej
vopruz, vůbec to nejede. Dle tacháku a zkušeností z minulého týdne ale
vím, že to bude „jen“ 113km a něco. Sjezd po asfaltu a pak bahenní lázně na Hvězdu.
Snad 10cm oranice, všechno se obaluje mazlavým bahnem, nejde jet, skoro ani
jít. Mně se obaluje přední kolo tak, že se přestane otáčet, takže nasranej
seberu klacek a doluju bahno z můstku vidlice a V-brzd. I hořejšek se
vyloženě trápím a ta holka je zase před mnou!
Hvězda, pěšky,
dolejšek s vycvaklou nohou, neb mi mlíkem zabránili sjet ten úsek, kudy
jsem byl zvyklý. Mirek samozřejmě v trapu a jestli mu nesekne, tak ho
letos zase nedám. Nejede mi to, sjezdy opatrně, hlavně dojet, když už jsem
tady! Pěkov, háknu borce s 29 a jedeme po asfaltu pod Ostaš. Dole ho
vystřídám, dupu, zahodím bidon, vezmu novej a na 32/24 se proženu kolem té
holky v růžovém dresu Bikeranch. Sjezd na jistotu, v kopci beru
chlápka z Pítrsbike. Ostaš II je pěkně bahnitá, ale pomalu ten sjezd
zvládám, z čehož mám radost. Dole na asfaltu sním suk, napiju se,
v Dědově na posledním bufetu vezmu za jízdy kelímek Coly a jdu se zrušit.
Nechám 32/28, jak jsem zvyklý, ale nohy už netáhnou, místama jedu 6km/h a mám
co dělat. Leje ze mě, Mirek nikde, jenom předjedu dva vyšitce. V lesíku do
toho ještě jdu, na dohled mám tři, jenže už je tu asfalt. Stoupnu si, dám
velkou, vidle se zanoří do zdvihu a stejně je nedolítnu. Mažu dolů, píseček
dám, kolem krav je citelně míň bahna než včera, dojíždím chlápka. Točka na most
– on vycvakává, já ji dám, hned mu dolítnu na záda a plynule odjedu. Pěší zóna,
7hodin a 5minut, 150té místo, mám za sebou svoje třetí bikové Sudety. Jsem dost
zničenej, vyklepanej, na trati jsem nechal hodně, i přesto jsem dostal přes 2hodiny
od vítězného Friedla. Na Mirka chyběly 4minuty a něco, tak třeba za rok. Je
třeba vyzdvihnout super občerstvovaly, podávání bidonů i jídla z ruky do
ruky, těstoviny večer před závodem, tričko pro předem přihlášené, prostě
všechno super!
7:04:59,3hod , Friedl 5:00:22,7hod =
113km / 3130m
Garmin : http://connect.garmin.com/activity/113274896
, výsledky : http://sportsoft.cz/OfficialResults/2011/vysl_20110910_sudety_115km.pdf
Mezičasy
z Garmina :
28km – Vernéřovická
studánka (1.bufet)
39km – Amerika
(2.bufet)
46km – Slavný
(3.bufet)
54km – Božanov
(4.bufet)
63km – Machov
(5.bufet)
76km – Vysoká Srbská
(6.bufet)
90km – Hlavňov
(7.bufet)
92km – Hvězda (u
kaple)
98km – Ostaš (8.bufet)
105km – Dědov
(9.bufet)
109km – Bišík vrchol
113km - cíl
Krčská 10 – Praha ,
6 září 2011
Po delší době jsem se
dokopal zase navštívit běh SABZO v Krčském lese. Start až v 18hodin,
takže spousta času. Dám si rohlík s taveným sýrem, vyhřívám se na
sluníčku, protože pod stromy začíná být chladno. Schází se obvyklá sestava,
rozklušu se s Pepou Rendlem a Michalem Kovářem. Jen tak opatrně, neunavit
se ještě před závodem! Spatříme Dana Kupidlovského - hlavní favorit. Je tu i
Tereza Zuzánková, dlouhou (mužskou trasu) ještě běží Karla Mališová a jedna
další odvážná dáma. Hned od startu se pádí klesáním k rybníku Labuť, kde
se vykrystalizuje čelní 4-členná skupinka s Pepou. Já plácám nohama co to
jde a dostávám se na pátý flek. Na rovince dolítne Michal Kovář s dalším
Hi-sporťákem. Kolem tenisových kurtů se stoupá vzhůru, kousnul jsem se a setřás
oba protivníky a vrátil se na pátou pozici za rozpadající se čelní grupu. Po
rovině šlapu seč můžu, Dan Kupidlovský se vzdaluje (ve výsledcích DNF), za ním
maká Pepa Rendl a jeho žluté tričko mě informuje o tom, kolik že ztrácím. Další
dva jedinci běží v malých odstupech.
Následuje táhlé
asfaltové klesání někam na pátý kilák, malinko dotírám na třetího, Michal za
mnou stále chvilku. Cítím, že si dávám, rovinka už mi tolik nejde, konečně po
půl hodině běhu stoupáme po kořenech od místa prezentace Velké kunratické
směrem k Chodovu. Cupitám, nahoře se rozeběhnu lépe než kolega a už mu
dýchám na záda. Bohužel on ještě zmobilizoval síly, a proto nemám na nic
jiného, než mu viset za zády. Pepa není daleko, postupně ztrácí stříbro a
okupuje bronzovou příčku. Od Velkého altánu začíná klesání, ve kterém trochu
ztrácím, prostě už nemám síly, technicky to není marné, což mě těší. Padáme
lesem na asfaltku, po které je to ještě asi 300m do cíle, kde jsem za 38:23min,
o 1:43 líp než loni! To mě těší, čtvrtý flek beru, na Pepu asi 40sec, těsně
jsem porazil Michala, to jde. Dle garmina převýšení 160metrů, takže to asi bude
10km a ne 10,5km, jak píšou v propozicích. Zas takovou fazónu nemám.
(garmin se mezi stromy zase nečape a naměří jen 9,5km, takže Edge 500 na běh
fakt ne).
Rychle se převléknout,
sednout na GT, bágl na záda a mazat 47km domů.
38:23, Sysel 37:36 =
10km / 160m , http://sabzo.com/Krcska1011.xls , http://connect.garmin.com/activity/113274985
Skuhrov nad Bělou – Velká Deštná ,
03 září 2011
Po bikovačce
v Sudetech jsem byl hodně rozlámanej, tudíž jsem volil přípravu
v horizontální pozici na lavičce. Slunce příjemně hřálo, klidně bych si i
pospal. Konkurence mizivá, stačí se jen nějak dostat na Velkou Deštnou a budou
body za suprák! Rozběhání jsem vynechal, jenom jsem se protáhnul a stoupl si do
první lajny k borcům z Iscarexu. Úvodní 2km mírně stoupající
asfaltkou jsou hodně rychlé, jsem asi 15tý, ztrácím na skupinku, kde je Míša
Mertová, Táňa Metelková a Iscarexáci. Vpředu už operuje dominantní duo – Blaha,
Horáček. Přetahuju se s Ožanou a jsem fakt pěkně zatáhlej. Mizérie sama.
Konečně prudší stoupání lesem. Je dost mokro, ihned jdu před Míšu, která
evidentně přepálila a její tempo kleslo fakt výrazně. Ve 2km stoupání stahuju
dvojičku, na dohled je grupa s Alešem, Táňa stále srdnatě visí, protože si
to v seběhu dokáže dotáhnout. Já bojuji stále asi 15sec za nimi, osamocen.
Na louce se grupa drolí, jsem na osmém místě, slunce slušně pere a do cíle je
sakra daleko! Cupitám v prudším úseku po kamenech, Táňa je kousek, stále
vidím duo Chlubna + Aleš, mají sotva půlminutu, Honza Šimůnek je bezpečně na
bronzové pozici, první dva už dávno nevidím. Občerstvovačka, beru ionťák a za
chůze ho v klidu vypiju. Pomalinku stahuji Táňu, což se mi nakonec podaří
asi 3km před cílem, na Šestáka pořád chybí asi 10-15sec. Následuje mírný seběh
na Luisino údolí a pak drsné 2km, kde se vystoupá o 240metrů. Chvílemi se
blížím Šestákovi, Táňa ztrácí. Jenže můj běh není zrovna ladný, skákání po
kamenech v 15% sklonu není mou doménou, silniční boty nejsou překážkou,
nechá se to. Pětistovka, mám asi 5-7sec, tak málo, jenže jakmile naběhneme na
cestu stoupající na samotný vrchol, tak se psychicky zlomím, ani fyzické síly
nejsou, takže skončím jako sedmý, ve stavu šrot. Zeptám se na čas, sejdu 100m
k občerstvovačce, kde se narvu buchtama, vypiju ionťák, čaj a pak se
odeberu dolů na Luisino údolí. Díky Iscarexákům se vezu hnedka do Skuhrova
osobním autem a nemusím čekat na svozný bus. Převléknu se, klobásu si odpustím,
jen se napiju čisté vody a vydám se vstříc přesunu na biku do Týniště nad
Orlicí v tropickém vedru s báglem na zádech. Aspoň, že to je spíš
z kopce.
1:02:44,7 , Blaha 55:30 = 13km /
775m , http://iscarex.cz/vysledky/1889
, http://honzaherda.rajce.idnes.cz/Skuhrov_n_B_-_Velka_Destna_-_03_09_11/
Sudety – test 01 až 02 září 2011
Kultovní bikové
Sudety, prvně po 2měsících v sedle Garyho Fishera, v hlavě pořád ten
let do stromu … S Mírou Zbuzkem a Mírou Vlachem dorážíme na Hvězdu.
Najíždím opatrně k legendárnímu sjezdu, vystupuju ještě dřív než loni a
scházím tento úsek dolů. Opravdu se nehodlám o nic pokoušet. Vyndám foťák a Míra
Zbuzek to posílá nově vyjetou cestou dolů, úspěšně! Neskutečný! Zkouší to ještě
znova – zavadil o šutr, pak si vystoupil do stromu a štěstí, že má dobrý
postřeh a stihl dát ruce před sebe. Dolejšek dáváme, já ale krátký úsek raději
pěšky, stejně jako Míra Vlach. Pokračujeme do Pěkova, cestou musíme přenášet
kola přes stromy, které lesáci ještě nestihli odklidit. Jsem si stále nejistý,
všechno opatrně, pomalu. Stoupák po kořenech na Honský Špičák nedávám, zase to
technicky nezvládám a při pomalé rychlosti se peru s řidítky a pošlu to
někam mimo stopu a už vycvakávám.
Sjezd k Americe
dá zase jenom Míra, já kritický nájezd snáším a dávám až dolejšek. I tak toho
mám na volných kamenech plný brejle. Míra Vlach dává ještě míň. Následuje krutý
stoupák nahoru, kde sice vyjíždím dál než vloni, ale stejně končím kvůli špatné
technice jízdy. Prostě i přes naklonění se nad řidítka a jízdě v sedle mi
nadskočí přední kolo a já stočím řidítka mimo stopu, čímž je vymalováno. Už
nevím, jak bych to měl vyjet. Dal jsem sedlo víc dopředu, ale příliš to
nepomohlo, asi jsem levej. Horejšek se šutry taky chvíli tlačím. Sjezd
k Václavu je nějak víc rozbitý, snáším už úsek, kde je třeba projet žlabem
a seskočit z asi 15cm vysokého kamene. Hlavní část sjezdu dám jen asi
horní čtvrtinu, pak už jdu pěšky, ani Mírovi se nevede a končí před hlavním
schodem dolů, jako loni. Zkouší to znova, ale tenhle sjezd prostě nedá.
Dolejšek mi bohatě stačí, je tu nějak víc volných šutrů, bojím se. Kopec na
Hvězdu je ve znamení občasného tlačení a hlavně přenášení pořezaných stromů. No
doufám, že to do závodu zmizí, tahat těžkého bika přes kmeny stromů do prudkého
kopce mě silně nebaví. Horní část už dávám, ale stejně jsem z kluků
nejhorší, na biku výjezdy fakt neumím.
Dáme klobásu
v kiosku, odeženeme dotěrné vosy a pak se s Mirkem Zbuzkem vydáme po
ose do kempu – takže zase Hvězda. Pro Míru zase neúspěšně, nevešel se do
prostoru mezi balvan a strom. Navíc si udělal brutální osmu ze zadního kola, až
mu dře plášť o zadní stavbu. Já dám aspoň celý dolejšek. Lehce přecentrujeme
výplet, ale nedaří se, ráfek je bouchlý. Nějak dojedeme do kempu, bike fakt
nejede, ani po asfaltu!
Po nezbytném
občerstvení s kávičkou se vydáme v podvečer na prohlídku úvodní
rundy. Výjezd z kempu v protisměru dojezdu, pak se napojíme na
asfaltku a vydupeme to k Bišíku a pak přes pole let do Adršpachu. Upustil
jsem pláště sotva na 2atmosféry a je to lepší. V Libné trefíme novou část
trasy, která je zatím značena je šipkami. Následuje prudký výjezd a pak rychlý sjezd
mezi polmi po šotolině. Všude hafo kamenů, práší se. Dojedeme k Bukové
hoře a trefíme i k Vernéřovické studánce. Následuje krátký krpál nahoru,
kde se napojíme na panelku z Teplic a po ní sjedeme dolů do města. Pak
zasloužený relax v kempu a večeře v hospodě. Dělá se slušná kosa.
Páteční ráno, teplota
kolem
Amerika, až sem
dopíská Míra Vlach s připečenýma destičkama, tak můžeme zase kašpárkovat
na Pánovu věž. Tenhle krpál mě dovádí k šílenství, zase jsem ho nedal.
Václav opět 2x na pěšáka, sice se cítím drobet jistější než včera, ale nehodlám
opouštět trať sanitním vozem. Ani zálužský pilot nemá nárok, takže až dolejšek.
Následuje hnedka ostrá levá a neskutečný krpál po šutrákách, kterej
s maximálním soustředěním a silným přísunem wattů do pedálů dávám. Leje mi
i z loktů, to už je vážně v prdeli. Krátký tlačing, pak lesní pěšinka
plná kořenů mezi stromy je moje smrt, to jako nedávám, kor účko typu hlavou
dolů a hned nahoru. Následuje příjemný stoupák po louce k obci Slavný, na prostřední
pilu jen tak tak. Asfaltový krpál, dáme si gábl pauzu, 150g Pikao je fakt
k sežrání, ještě si trochu nechám. Chvíli to odsejpá, nechá se i na
velkou, asi 20km/h. Bohužel všechna radost jednou končí a asfaltový přesun
střídá pěšinka zakončená bájnými Vodními zámky. Hnedka nahoře se mám rád a jdu
kus pěšky, pak nasednu a když vidím, že to bude hodně drncat, tak zase potupně
snesu bika dolů až k prameni vody. Míra Zbuzek to tam posílá napoprvé a
říká, že to je pro děti. Ti nevím, šutry jsou velké a spadnout na ně by nebylo
zrovna příjemné. Míra Vlach napodobuje můj styl, jde pěšky. Pak čepuje vodu do
bidonu. Je krásně studená! Pilot Míra si dá zámky ještě jednou a valí dolů. Já
seberu odvahu a nakouřím to do šutráků taky. Zadek za sedlem, křečovitě sevřené
brzdové páky, přední balón poskakuje, sklon nabírá na síle, občas mě to hezky
nakope, ale dal jsem to! Brzdíme u Míry, kterej hlásí defekt v podobě
ulomené sedlovky ve směru jízdy, takže ji musel zlomit vlastním tělem. Je po
srandě, tak to máme ráfek DT v řiti, asi pár drátů, sedlovka Ritchey Pro
na dva kusy, baj vočko dva a půl tácu … Vajgl sedlovky nejde vytáhnout, neb ho
Mirek namazal zubní pastou. Dojedeme dolů, kde už mám ruce fakt na vodpis.
Následuje jetelné
stoupání nahoru, které musí Míra zvládnout ze sedla. Ostrý konec sedlovky aspoň
obalil hadrem. Malé zámky dám až dolejšek, náš pilot si střihnul i nájezd
z cesty, ale dřel zadkem skoro o plášť a nemít kotouče tak nevim nevim. No
aspoň nás dole zvěčnil a mohli jsme valit do Božanova, odkud to bylo do kurva
kopce nahoru. Dal jsem hodně, chybělo asi 20metrů. Následuje „woser“ úsek se
stojkama po šutrákách, kde se chodí pěšky. Je to nekonečné a strašně na morál.
Zasloužený sjezd do Řeříšného a hnedka trápení a tlačení v prudkém krpálu
končící na louce nad Machovem.
Sjezdík lesem mezi
kopřivama, krpál ke kostelu a zasloužená pauza na návsi u potravin. Kupuju 2x
Snickers, perník a 15dkg sýra. Pořádně se nažereme a s Mírou Vlachem se
vydáme ve 14hodin pokořit zbylou část Sudet (teď máme najeto 37km). Míra Zbuzek
odjíždí na stojáka do kempu. Dlážděný krpál na Bor je fakt výživný, zase přijde
vhod 22/28, i tak kousek tlačím. Zase nám stoupání znepříjemňují pořezané
stromy. Konečně se vytrápíme na polskou hranici a sneseme kus sjezdíku do
Pstroužného. Krpál zpátky do Čech dávám tvrďácky na prostřední pilu, pak padáme
kamenitou cestou dolů. Asi jsme měli jet klasicky po louce, kde to tak nedrncá.
Následuje samozřejmě stoupání a ze Žďárek fakt výživná asfaltová spojnička do
Vysoké Srbské, kde se zase opravují kostky.
Polňačkou dojedeme do
Bezděkova a já už bych se viděl v Hlavňově, ale je to ještě safra daleko a
tuhle část trasy si nevybavuji. Musíme dát gábl pauzu, najeto necelých 60km. To
bude ještě safra těžké! Konečně asfalt a stoupání k Hlavňovu. Pak zase
krpál na Hvězdu, kde přeneseme biky přes kmeny stromů. Pěšky dolů, dneska jsem
dal celý dolejšek Hvězdy, což mě těší. Krátké stoupání a pak zasloužený
asfaltový sjezd pod Ostaš. Trápení na asfaltu, ale aspoň to trošku jede, že jo.
Sjezd docela v normě, pak zase trápení lesní cestou na Ostaš II a hustej
sjezdík, kde si vyzkouším hranici posunutí strachu. Uf, dal jsem to, živej.
Míra Vlach dojíždí s kvílejcí brzdou za chvíli. Jsme skoro na suchu, takže
s radostí čepujeme v Dědově před posledním kopcem na Bišík. Jedu si
svoje, Mirek už toho má dost, ale srdnatě bojuje s tratí a dokonce dá i
krátkou stojku kolem zámku, kterou jsem já samozřejmě technicky nezvlád.
Konečně asfalt, valíme dolů, pak sjezdík úvozem a jsme v kempu, najeto
87km, je skoro šest večer, ale dali jsme Sudety! Sice na 2x, ale celou letošní
trasu a přežili to! Teď jen za týden a líp, při skutečné rallye.
Foto : http://honzaherda.rajce.idnes.cz/Sudety_-_test_01_az_02_09_11/
Hvězdonice – Ondřejov , 28 srpen
2011
Ráno bylo krásně, chladno, slunečno,
zavolal jsem Verče, ať mě teda s Milanem nabere a v deset jsme už
byli v Hvězdonicích u prezenčky. Do rozcvičení jsem se moc neměl, navíc
rozklus po trati potvrdil mé obavy z bahna. Prozřetelně jsem bral krosovky
a to se vyplatilo. V jedenáct startují veteráni nad
25:19, Smrčka 24:04 = 5,8km / 255m ,
http://behycz.s3.amazonaws.com/media/files/vysledky/V%C3%BDsledky%20Hv%C4%9Bzd-Ond%C5%99.2011.pdf?1314776615
Král Šumavy , Klatovy , 27 srpen
2011
Letošního Krále jsem měl tak nějak
„na háku“. Přihlašoval jsem se až v srpnu, ubytování vzdal, takže jsme
dali budíček na třetí ráno a v půl šesté už byli v ZŠ u prezentace.
Obloha zlověstně černá a vypadá, že chcát začne možná ještě dřív, než ve
13-14hod, jak předpovídali na yr.no. Teplota ideál na krátký-krátký, ale co
bude nahoře? Vestu nechám v autě, budu tvrďák! Na startu potkám Petra
s Terez – jedou jako mechaničák a můžou mi podat bidon. Tak super! Úvod je
docela „vostrej“, páč hnedka na hlavní za to pár lidí bere a už se borci chválí
mezi sebou – viděls, jsem byl v úniku. I Diablo najíždí do jedné zatáčky
levou stranou přes všechny. Čekám na stoupání k Chlístovu, nechávám pilu,
jdu zleva, dobrý, nejede se hrana, už jsem v přední lajně, 53/21 furt a
v tom nástup někoho z Kolokrámu, za ním dva další, na to už nemám,
nechci se zrakvit, i tak jedu kousek před balíkem na čtvrtém fleku. Úvod je
samej štěřčíček, kterého je teda hafo a Dudek z Kolokrámu už slyší psss …
Krátká stojka na Tržek, jsem kolem 30tého fleku, pak ostrá levá, horizont,
Karel Prager se chce napít, ale najíždí na hrbol, ten jej nemilosrdně posílá
k zemi těsně přede mne. Jen tak tak se borci ze šlapek vyhýbáme. Fuj, to
byl pohled - takhle ve třicítce najednou 5m přede mnou Kapr na zemi. Chvilku
oraz, pak sjezd, koleje a známý Velhartičák, podle Šumaváku teda Maloničák, ale
to je fuk, prostě 1,3km stěna rovně v lese. Vepředu kecaj Sparťani, jedou
svižně, já si najíždím před ně a na 39/21 trošku přitvrdím muziku, abych zredukoval
množství lidí v balíku. Myslím, že se to celkem povedlo, i když na
horizontu jsem už dával „třiadvácu“ a tepově se pohyboval na dnešním maximu
kolem 170-175. Asi nevyspání, únava z vedra, nevím, nešlo to vůbec výš.
Sjezdík, propadám se, letí se sedmdesátkou.
Hnedka stoupák na Zámyšl, kde se rozhodne o tom, kdo bude mít nárok svézt se do
Sušice. Říkal jsem si musíš, musíš tam bejt! Kolem mě Jirus, borci z SOS,
Indián, není tady Míra Zbuzek ani Kolík, bolí to kurevsky, po vyprášení se
v úvodu mám místama fakt problém a to se jede „jen ke dvaceti“. Uf, přežil
jsem to, ve sjezdu se prosejvám na úplný chvost, musím si pomoct krátkou
stíhačkou, ale jsem tady, jsem v balíku kde je tak 45lidí, stačí aby nás
zezadu nesjeli a budu spokojen, nějak dobře odpadnout a vydržet do cíle
v grupě!
Hartmanice, sjíždíme uprchlíky,
naštěstí se do kopce moc nejelo, o to víc se ale mastí dolů, Koš
v padesátce očůrává škarpu, dole se řítím 83km/h, i tak jsem zase na
chvostu … Koš se musí ještě dochc*t. Pak se situace zklidnila, mohli jsme se
napít, dal jsem suk, pokecali jsme s Lukášem ze SOS, pohodička takhle
v háku na 120tepech. Sušice, přežiju kostky, zezadu dolít Dudek a říká, že
je prošitej jak deka. Já okupuju pořád ocas balíku, jsem takovej zatáhlej, tepy
nízko, nemá to šťávu, na bufetu čapnu banán, tachák už hlásí 60km a blíží se
Šimánov, kde hnedka couvám dozadu. Připadám si úplně marnej, čelo mizí jako by
jeli na motorkách, vzadu se nás plácá asi 15. Štěrk ve vsi je málem pár lidem
osudným, už tam driftujou do trávy, co stíhám při pohledu vzad spatřit. Prudký
úsek na kašpara 39/26 asi 11km/h, přede mnou je Jirus, Robert Kleiner, po
defetku navrátivší se mlaďoch z Kolokrámu. Sjíždíme se v rovinaté
pasáži, sjezd do Nezdic jedu opatrně, jsem si vědom té kruté levé, kterou pár
lidí tradičně nedobrzďuje …
Čelo není moc daleko, ale sjet se to
nedá, kor když následuje hnedka Javorník. Ve škarpě stojí Bouška a dává svoje
kolo lídrovi z Alltrainingu Petru Novákovi. Jedu si takhle ve skupině
s Robertem, SOSáky, říkám dobrý a najednou zleva Petr z „trénuj
chytře“, naložíno a evidentně hodlá sjet čelo, aby zachytil případné nástupy.
Neváhám, přiložím, vystartuju za ním, dám 53/19 co má on, tepy vzlétnou dnes
naposled ke 170, z poklidné jízdy se řítíme třicítkou, před sebou
hypnotizuji zadní kolo a chci umřít. Ale pohled, jak rychle se blížíme top 25,
je tak mocný, že jdu ze sedla, v prudším úseku už dám 53/21 a když
dolítneme čelo, tak jen zezadu řeknu Petrovi – tak dík, on jde rovnou dopředu a
já během 30sec umírám vzadu … Balík se po centimetru vzdaluje, mám 39/19, nejde
to v sedle ani ze sedla, ale byl to hezký pocit – na Javorníku
s čelem! Čekám, že mě zezadu sjede moje původní grupa, ale jsem stále ve
vakuu, kousíček za top 25! Předjíždí mě Petrovo Subaru, Terez povzbuzuje z
okýnka, jen říkám, že jsem v pr* a šlapu dál. Odpadá Kapr, jsou tam lidi
z Kolokrámu + 3další, nejsou moc daleko, na rovinatější pasáži dám 17ku,
bolí to, ale v 880m n.m. jsem za nima v háku! Trpím, vím, že tohle
bylo přes hranu, leje ze mě i při
Kvilda, když si Robert stoupne, tak
máme co dělat, Kapr si evidentně taky dává, ve sjezdech se na špici moc
nevyskytuji, protože jenom brzdím oba rakeťáky. Jelikož se teplota pohybuje
pořád okolo
8:16:13, Vokrouhlík 7:37:39 =
257,5km / 4270m
http://www.championchip.cz/results/2011082710/Vys253Abs.pdf
, http://connect.garmin.com/activity/109754160
Běh na Červenou horu , Štěchovice ,
23 srpen 2011
Vzhledem ke
18:18, Kunčar 16:57 = 3,8km / 270m
http://kopec.webzdarma.cz/download/2011_Cervena_Hora.xls
Železený děděk, Soběhrdy , 21 srpen
2011
Drobet nestíháme, u prezentace je
fronta, takže rozjetí je 200m z kopce od auta na start, kde je snad
100lidí včetně Vitase, Libora Janouška, Dudka, Nováka, Jelínka … , prostě
všechna ta sebranka co zjistila, že se nic jinýho nejede a co s načatou
nedělí, že ano. Na úvod hnedka šrot na HP, 4km 100převýšení za 7minut, jo
1000Kč se někomu jistě hodí a je třeba do toho pořádně prásknout. Přežil jsem,
ale za ostrou pravou se to natáhlo a musel jsem si pěkně dát. Trošku nezvládám
sjezdy, naštěstí je balík početný, asi 35lidí, tak se to vždy jen natáhne.
Neustále se valí, tepy
V kopci jedu s Rudou Kadlecem,
Álou, za horizontem kde čumákuje Kolíkáč dojedeme grupu s Robertem
Kleinerem. Tempo uvadlo, ale já se potřebuju trošku dostat z toho
vyprášení se v úvodu. Nezdá se mi, že bychom jeli ňáko zoufale, ale druhá
runda je za 42minut, samozřejmě nikoho už nesjíždíme, naopak zezadu dolítne
grupa s Kuřetem a Mářou. Kopec už docela bolí, ale na velkou se to zatím
furt nechá, jenom si občas stoupnu, na dýl. Kuře zkouší odjet a dobrých 7km
jede v úniku, než ho teda dotáhneme. Naše skupinka se ještě zpočetnila, už
jsem docela zničenej z vedra, ale daří se mi i tahat. V posledním
hupu před nájezdem na vlašimskou odjíždím s jedním borcem, ale balík si
nás sjíždí a po odbočení do údolí začíná taktizování. Jedu na 130tepech, snažím
se trošku zmobilizovat síly, ale už nemám co pít a vedro mě deptá, mám totál
prosolené kraťasy, teplota atakuje
Po dojezdu hned asi 0,8l na ex, pak
smýt sůl z celého těla a dojít si na párek. Závod je to super
organizovaný, okruh zajímavý, silnice v normě. Akorát letos teda mnohem
větší konkurence, loňské třetí místo bylo hodně hodně daleko, dnešní průměr
36,2km/h byl zoufale málo!
2:43:28, Jelínek 2:33:20 = 98,5km /
1240m
http://www.championchip.cz/results/2011082110/Vys100Abs.pdf
, http://connect.garmin.com/activity/108261641
Kraličák , 20 srpen 2011
Přesun s Láďou, Honzou a
Mirkem, v deset se prezentujeme v areálu snů. Dost fouká, ale je
slunečno, teplota nějakých
1:08:29, Dlugosz 59:05 = 13km / 963m
http://iscarex.cz/vysledky/1886
Žebrácká 25 , 14 srpen 2011
Po včerejším obstojném představení
na Černé hoře jsem se pozitivně naladil, ale Žebrácká 25 se ukázala i letos
jako sakra dlouhá a náročná. Bylo vedro, což mi nesvědčí a po začátku jsem se
nechal vyprovokovat a vypálil na úrovni Kamínkové s Churaňovou, promluvil
jsem s Pepou Rendlem no a po 1,5km jsem už vycouval dozadu. V táhlém
stoupání jsem ještě předběhl Lenku Šibravovou a snažil se makat. Na pětce
20:38min a tím jsem skončil … Věděl jsem, že jdu přes hranu, ale nechtěl jsem
si připouštět, že budu tak vzadu, proto jsem pokračoval ve stoupání pořád
s maximálním intenzitou, ale nohy tuhly, kopečky se zdály neskutečně
tvrdé, cupital jsem, zatímco ze mě lilo. Vůbec jsem nemohl v rovinatých
pasážích protáhnout krok a zezadu se přihnal Vlasta Šroubek. To jsem si ještě
říkal – jde to. Ale 10ka za 43minut, to už byla bída. Vypil jsem kelímek, na
hlavu vyždímal houbu a trápil se po hřebeni, kde mě dalo hnedka asi 6lidí
včetně Petra Chuchvalce. To už jsem si připadal blbě, ale nedalo se s tím
nic dělat, prostě to nešlo. 15ka, 1:04:47hod, pak občerstvení. Tý vago, ještě
deset! Já už byl úplně nemožnej, stoupání jsem cupital a v seběhu se jen
tak plácal bez nějakého zrychlení. Byl to strašný běh, ale mělo mi být jasné,
že s přepáleným úvodem takhle skončím. Vadil mi hrudní pás od Garmina, na
kterého jsem stejně nekoukal, páč jsem ho měl v dresu. Další týpci mě
berou, dokonce přibíhá šedesátník a pak i Lenka Šibravová. V posledním
kopečku do Točníka ji ale stáhnu a jdu i před ní, v Žebráku dám ještě
vykřečovaného šedesátníka, ale dneska jsem dostal na frak od mnoha lidí. Jsem
sice 35tý, ale čas 1:47:30hod si za rámeček fakt nedám, to bylo hodně špatné.
1:47:30, Komen 1:20:23 = 25km / 360m
http://www.behy.cz/clanek/7798-na-jubilejni-zebracke-25-nedali-africane-domacim-sanci
http://files.zebrackapetadvacitka.cz/200000039-a5ce0a6259/v%C3%BDsledkov%C3%A1%20listina.pdf
http://honzaherda.rajce.idnes.cz/Zebracka_25_-_14_08_11/
MČR v běhu do vrchu , Janské
Lázně – Černá hora, 13 srpen 2011
Je to zase tady, jeden
z vrcholů běžecké sezóny, no minimálně její letní části – tradiční
mistrovství České republiky na mé oblíbené trati s parametry 8600m délky a
650m převýšení spojující kolonádu v Janských Lázních s horní stanicí
lanovky na Černou horu. Letos to byl spíše boj o dokončení se ctí, neb jsem
naposledy běžel 26.června, pak se zrakvil na Drásalovi a před MČR si dal
v týdnu jeden volný běh, při kterém jsem zjistil, že jsem furt v řiti
… Ta zlámaná žebra běh limitují, tudíž v sobotu šlo jen o to, udělat si co
nejmenší vostudu, což se nakonec i podařilo. Sice jsem zaběhl svůj nejhorší čas
za poslední 3roky, ale umístění bylo nejlepší díky slabší konkurenci (mužské,
v ženách bylo nabito).
Střídavé přeháňky nás s Mirkem dost
deptaly, ale na závod vysvitlo slunce a začalo pražit. Byl tu i marťan
z EPO – týmu Vojta Pelant, kterého jsem hodlal porazit, i když jsem byl
chromej! Černá hora je pro mě hodně prestižní záležitostí, nerad tu prohrávám,
i když letos jsem musel sklonit hlavu hned před třemi ženami! Třináctá hodina,
start skoro 200 členného davu. Držím se někde v top 30-40, je tady
mladinká Carmen Beshirová, na dohled Bořek Jančík, Aleš Stránský, i čelo žen –
Pavla Schorná, Ivča Sekyrová a Táňa Metelková. Cítím se slušně, jen se bojím,
že mě začne píchat na prsou. Zatím nic, běh sice nemá onu lehkost, ale proti
volnému výklusu si připadám, že létám. Moje radost dostává sice už u lanovky
drobet trhliny, to když se mi začínají dámy lehce vzdalovat a čelo
s Milošem Smrčkou je dávno v trapu … I tak si držím pozici, Vojta
nikde, by šlo, v konci třebas někdo vyhnije.
Hoffmanky, táhlý seběh je mou
konečnou, Ivča Sekyrová jde do vedení, za ní svorně Pavla s Táňou. Já
chytám díru a dotáhne se na mě Fenclová. To už jsem jako nervózní – bejt pátej
v ženách?! Dresy Iscarexu mizí v dáli, nechám se vystřídat Fenclovou
a bojuji, abych ji uvisel. Pozdravím Erwina Beshira, který žene vpřed svou
Carmen. 4km do cíle, sklon nabírá na intenzitě, leje ze mě, někdo od nás
odpadl, já se zuby nehty držím Fenclové a pozoruji, jak si Ivana vybudovává
větší náskok před druhou Pavlou Schornou. Táňa naopak trošku vadne a začínáme
se jí blížit. V zatáčce nám někdo říká
Pár vteřin po mně dobíhá 13-letá
Carmen Beshirová, no kdyby mě dala, tak nevím, už takhle nemohu rozdejchat tu
Fenclovou … No aspoň že Mirek Hodboď a Vojta Pelant ode mne dostávají 3minuty.
I Marcel Ungr se zjevuje na vrcholu až za dlouho. Černá hora je krutá, ale já
ji mám rád a vždy se na tenhle závod budu rád vracet. Doufám, že jsem tady
ještě neřekl poslední slovo! Mirek Říha dobíhá a pak se spouští strašný
slejvák. Hurá lanovkou dolů, převléci se a mazat domů. Ještě by nezaškodilo
podotknout, že mnoho elitních běžců letos mistrák sabotovalo, proto jsem mohl
s o 1,5minuty horším časem obsadit lepší pozici než vloni.
42:19, Pavlišta 36:09 = 8,6km / 650m
http://iscarex.cz/vysledky/1885
http://honzaherda.rajce.idnes.cz/MCR_v_behu_do_vrchu_-_Cerna_hora_13_08_11/
53x11 cup -
Krušnoton , Teplice , 6 červenec 2011
První závod od úrazu,
naprostá katastrofa. Nečekal jsem zázraky (proto jsem si vzal Schwinna
s blatníčkem), ale skončil jsem skoro hodinu za těmi, se kterými bych měl
dojet. Neskutečně těžký závod, dusno jak v prádelně, na mě moc vedro.
Kopce mnohem prudší než na Šumavě, 39/27 jsem tam měl hodně často. Čelo odjelo
už někde na 20km, pak jsem docvakl Kolíkáče na Sněžníku, ale hnedka jsem
vycouval. Nakléřov fakt výživný, to už jsem ve skupině se Sýkorovou a
Doležalovou. Ještě jsem přežil Komárku – s Mišutkou ze Šlapek. Na druhém
bufetu jsem podcenil doplnění bidonů a nějaké 4deci ve mně jen zasyčely a na
133km, těsně pod vrcholem Dlouhé louky, jsem definitivně vystoupil ze skupiny a
pak jen umíral … napil jsem se z trubky, která odváděla vodu ze stráně,
nic lepšího mě nenapadlo. Začal protestovat žaludek, pálit chodidla, vařila se
mi hlava, bolelo zápěstí, žebra, … prostě všechno. Na Klínech mě předjelo čelo
střední, hákoval jsem asi 2km, pak samotka, na Mníšku jenom pletu nohama a míjí
mě druhá grupa ze střední s Petrem Čechurou. Na 4tém bufetu jím meloun a
magnézium, ale udělá se mi ještě víc blbě. V Litvínově uvažuji, že bych to
zabalil a jel do Teplic. Přemohu se a trpím sám ve Středohoří, fouká, seklo mi,
žaludek nedovolí jíst, postupně ani pít. Dojede mě Astral, ale na bufetu stavím
a on mizí. Nepomáhá ani Cola s vodou, jsem úplně na kaši a Lukov jedu
8km/h, poslední kopec jenom šmrdlám kašpara silou vůle, jsem ve stavu totálního
zoufalství, tělo neposlouchá a trať má fakt 250km, takže si to ještě vyžeru
hezkých pár minut. Konečně cíl, vyzout tretry a válet se po asfaltu –
z těstovin sním jenom kečup, nic nejde, hlava jak po úpalu. Tenhle maraton
je super zajištěný, všude regulovčící, označené díry na silnici, ale já to dnes
fakt neocenil, neb hůř mi posledních pár let nebylo …
http://www.championchip.cz/results/2011080610/Vys250Abs.pdf
9:44:18, Paďour
7:53:32 = 250km / 4600m převýšení
KPŽ – Drásal ,
Holešov , 2 červenec 2011
Bohužel smutný byl
bahenní Drásal, v neděli návštěva chirurgie a ortopedie … aneb do stromu
to bolí …
Bikemaraton Drásal ČS
Jan HERDA
Trasa:
Cílový čas: 7:25:57
(Čistý čas:7:25:32)
|
Cílové
pořadí absolutně: |
146. |
|
Cílové
pořadí v kategorii M19: |
49. |
|
Cílové
pořadí dle pohlaví: |
142./Muži |
Výpis informací z mezičasů
|
Informace/Mezičas |
|
|
|
|
|
Čas průjezdu mezičasem |
09:51:08.3 |
11:30:26.8 |
14:11:16.4 |
15:11:42.9 |
|
Závodní čas |
02:05:23.3 |
03:44:41.8 |
06:25:31.4 |
07:25:57.9 |
|
Čistý čas |
02:04:57.7 |
03:44:16.2 |
06:25:05.8 |
07:25:32.3 |
|
Ztráta od startu absolutně |
00:36:38.1 |
01:15:15.1 |
02:16:46.0 |
02:37:48.8 |
|
Ztráta od startu v kategorii |
00:30:59.3 |
01:07:53.8 |
01:57:10.3 |
02:10:33.8 |
|
Ztráta od startu dle pohlaví |
00:36:38.1 |
01:15:15.1 |
02:16:46.0 |
02:37:48.8 |
|
Pořadí na mezičase absolutně |
122./115 km |
173./115 km |
152./115 km |
146./115 km |
|
Pořadí na mezičase v kategorii |
44./M19 |
52./M19 |
49./M19 |
49./M19 |
|
Pořadí na mezičase dle pohlaví |
120./Muži |
169./Muži |
148./Muži |
142./Muži |
|
Průměrná rychlost - od startu |
|
|
|
|
|
Čas na úsek |
02:05:23.3 ( Start- |
01:39:18.5 ( 33 km- |
02:40:49.6 ( 61 km- |
01:00:26.5 ( 102 km- |
|
Ztráta na úseku absolutně |
00:36:38.1 |
00:39:39.6 |
01:01:31.0 |
00:21:03.2 |
|
Ztráta na úseku v kategorii |
00:30:59.3 |
00:36:54.5 |
00:49:24.8 |
00:15:20.7 |
|
Ztráta na úseku dle pohlaví |
00:36:38.1 |
00:39:39.6 |
01:01:31.0 |
00:21:03.2 |
|
Pořadí na úseku absolutně |
122./115 km |
247./115 km |
138./115 km |
121./115 km |
|
Pořadí na úseku v kategorii |
44./M19 |
60./M19 |
45./M19 |
39./M19 |
|
Pořadí na úseku dle pohlaví |
120./Muži |
235./Muži |
134./Muži |
119./Muži |
|
Průměrná rychlost - na úseku |
|
|
|
|
www.kolopro.cz , http://drasal.cz/
, http://honzaherda.rajce.idnes.cz/KPZ_-_Drasal_02_07_11/
, -
Jičínská liga –
časovka do vrchu Košov , 29 červen 2011
Nevěřil jsem v zázraky,
ale že mi úplně sekne po 6minutách a dobře rozjetém úvodu, to mě naštvalo.
Jičínská zůstává pro mě i nadále zakletou, snad nikdy jsem zdejší závod nezajal
slušně. Na Košov jsem se těšil - spravedlivý kopec, na mě sice moc krátký a
příliš prudký, ale právě prudká pasáž byla asi jediná, kde to ještě za něco
stálo … 60km přesun ve vedru, spíš opatrně, už v kopci v Jičíněvsi mi
je jasné, že extra nezajedu. Únava z víkendu se asi rozležela, nemá to
tah. Přihlásil jsem se jako první, abych mohl co nejdřív mazat domů. Start,
53/19, 17 – rychlost jde lehce nad 30km/h, za viaduktem hodím na malou 17, pak
39/19, rychlost dobrá, 3minuty trápení za mnou, cítím se slušně. Neblbnout, ať
to dám aspoň pod 10minut, což chtěl Házík. Jenže přichází druhý schod, sklon jistě
12%, nechávám 39/21, rychlost padá k 13km/h, hůř se mi dýchá, mám úplně
vyschlou hubu a nohy se zastavují. Rychlost těsně pod 12km/h, pořád drtím 21ku,
stav se prudce zhoršuje. Na „rovince“ před hupem do vsi to vůbec nemohu rozjet,
šlapu jak do prázdna. Úplně jsem se sesypal, motivace nula, nemohu popadnout
dech a z nohou jsou jen železa. Na chvíli jdu ze sedla, když mě fotí, pak
si šmrdlám asi 14km/h, podjíždím auto a zatáčím vlevo. Čas pod 7minut, teď bych
se měl zvednout a roztáhnout to. Místo toho jedu 39/21 asi 16km/h, sklon je
přitom velmi mírný, čas letí, mně se motá hlava a vůbec s tím nejde nic
dělat. Ať už je konec, já tam snad ani nevyjedu, z vedra jsem v pr*,
dehydratován. Teprve když zahlédnu fotografa a časomíru, tak se zvednu, založím
na 39/17 a asi 20sec makám. 10:01min, no šílenost, naprosto nezvládnutá
časovka, zvláště závěr. Opírám se o řidítka, minutu se vydýchávám a nejsem
ničeho schopen. Taková ostuda! Pomalu se spustím dolu, skoro neudržím řidítka,
jsem zesláblý, dole nemohu pořádně ani mluvit, píchá mě na prsou a nemám se
k odjezdu. Konečně seberu bidon, dojím Kávěnky, ale nemohu je pořádně ani
rozkousat. Rozloučím se a jedu dom. První brdek jedu ze sedla dvanáct, pak se
to rychle zlepší a metu průměrem 30km/h. V Poděbradech toužebně vyhlížím
vodu, na ex dám 0,5l a další 0,5l za 25min jízdy domů. Už jsem docela
v normálu, ale po časovce jsem se cítil naprosto zoufale a ze svého
vystoupení jsem hodně zklamán. Bylo to rozjeté na 9:30 a já nedal ani deset.
Radši zapomenout.
10:01 , Pelant 8:50 =
3,06km / 209m , http://jicinskacykloliga.ic.cz/view.php?nazevclanku=kosov-29-6-2011&cisloclanku=2011060005
½ maraton
okolo Nového Veselí , 26 červen 2011
S Láďou jsem byl
domluven, že vyrazíme na Vysočinu, aby si udělal osobák. Já po včerejším 6hodin
dlouhém Rampušákovi nikam vysoko nepomýšlel a necítil se nejlíp. V devět
jsme na místě, sním Princezku, vezmu dres a už jdeme na náměstí. Do rozklusu se
mi fakt nechtělo, bylo zase pošmourno,
Posledních 7km, dávám
si – 165 až 168tepů, chlápek kus přede mnou, ostatní z původní skupinky
ztrácí. Chci to dát za 1:23hod, 2km mírně nahoru mám pořád těsně pod 8minut.
V Újezdě vezmu houbičku a otřu si čelo. Počasí se ještě zhoršilo, fouká,
nevlídno, ale při běhu to tak nevadí. Výběh zpátky na silnici už jenom cupitám,
i tak předbíhám jednoho odpadlíka, který se mě neudrží. Rvu to dál, zbývají
2kiláky, pod 1:23hod to bude. Seběh na hráz rybníka, studený vítr, svaly
tuhnou, přesto se v krátkém výběhu k náměstí ještě zmáčknu a
v cíli jsem osmý - 1:22:11hod. Na takový čas jsem před startem vůbec
nepomýšlel! Průměrné tepy 161, max 174, to je o deset níž než při maratonu!
Včerejších 6 závodních hodin na kole bylo znát, tělo nestihlo zregenerovat, ale
jak vidno, unavený a s 30 naběhanými km za uplynulé 4týdny jde zaběhnout
líp než MČR v Pardubicích … Jestli měla trať přesnou délku nechci
polemizovat a věřím, že to 21,097km bylo. Láďa si osobák zaběhl, ale pořád má
co zlepšovat. Při 10km běhu olympijského dne jsem mu dal 3:36, dneska asi
12minut.
1:22:11, Serbessa
1:12:46 = 21,097km , http://tjsokol.noveveseli.cz/
, http://honzaherda.rajce.idnes.cz/1_2_M_okolo_Noveho_Veseli_-_26_06_11/
53x11 cup -
Rampušák , Štíty, 25 červen 2011
Přesun do Štítů
s Tomášem a Hrabošem, ubytování v 7-lůžáku. K večeři tousty +
v hospodě čokoláda, kapučíno a čokoláda. Ráno se vstává nepochopitelně
brzo, už po šesté. Samý srandičky. Je hezky, ale dost fouká. Žereme zásoby, já
zas tousty. Jako tvrďák volím krátký + krátký, bez rukavic. Venku podlehnu
pohledu na tmavý mrak co se žene a dojdu si pro vestu. Aspoň že tak! Na náměstí
je hodně prázdno, díky odděleným startům a mistráku nás o půl deváté vyjíždí
jen něco málo přes 100. Úvodní kopec se nejede, 39/17, pohodička. Jsem kolem
30-40fleku, před horizontem se nacpu dopředu, ale začal jsem pozdě a na vrcholu
jsem asi třetí. Do sjezdu se překuluju na čele, fouká proti, začíná pršet,
zašívám se. Mokrý přesun do Výprachtic nic moc, ale jede se opatrně. Cítím, jak
mi zimou tuhnou nohy a hlavně mrznou pazoury! Je tu Norda, Kolík, Dreamer, …
Čekám, co se bude dít na Hoblovnu a jelikož balík jede pohodu, tak nechám
53/19, zvednu se a odjíždím asi 24km/h. Ohlédnu se, nic, balík přes celou
silnici. Jedu furt ze sedla, esíčko pořád na pilu, bohužel motorka roadcycling
nikde. Když mám slušný náskok, tak shodím na 39/19 a jedu tempově na vrchol.
Nehodlám se úplně vyprášit, držím 17-18km/h a balík se přibližuje. Už před
horizontem dolítá Zahrada a za ním asi 25favoritů. Efektní foto nebylo, smůla,
motorka byla až na vrcholu. Míjí mě vláček, háknu se a následuje hnusnej sjezd
do Čenkovic, kde couvám až na konec. Moc lidí tu nejni, jen Dreamer a střelci.
Dobrá práce, mám splněno. K hlavní se moc nejede, táhlý magnet na
Červenovodské sedlo se odpočívá. Přemýšlím jestli nemám ještě dát únik, ale pak
si říkám, že bych se zbytečně vyprášil. Zezadu dolítá pár lidí, stejně tak ve
sjezdu do Červené Vody, až je nás asi 40. Je mi strašná kosa, mrznou ruce,
v tretrách bazén, nálada na bodu mrazu, teplota
Chcací pauza, na
bufetu čapnu banán, pokecám s Nordou a Víťou Novákem z CFC Kladno.
Konečně déšť ustává, stoupáme do sedla a zahřívám se. Bohužel si párkrát
odřadím do těžka místa do lehka, páč nemám potřebnou sílu. Čelo asi 15lidí
mizí, pár odpadlíků vlaje za nima. Jde přes mě Dreamer a docvakává si je. To mě
štve, ale nemám morál. Jen předjíždím Chadima a Černého z KC Brno. Svaly
zatuhlý, nejde to, jedu 39/21, 19, chybí 150metrů. Kopec nebyl nijak hrozný,
rozhodně mnohem jetelnější než Šerlich! Nahoře sucho, svítí slunce, jupí!
Bohužel sjezd po štěrku a vodě je dost vo držku a Černý má defekt předku. Díky
doprovodnému autu je ale během chvíle zpátky, sjíždíme se do čtveřice a jedeme
přes hnusné kostky pod táhlé stoupání na Kladské sedlo. Tam malinko odjíždím,
chtěl bych si totiž odskočit. Propásl jsem vhodný okamžik, navíc zezadu dolít
Norda, Kolík, Pavel Sovák a ještě někdo. Chadim rozjel tempo a sjeli mě. Takže
nic, musím chcát jinde. Jsme zpátky v ČR, kopec jsem vyjel na 53/21, ani
to nebolelo, asi 3-4% sklon. Následuje dlouhý táhlý sjezd do Hanušovic, valíme
v rámci možností, silnice je totálně mokrá, pořád se nemůžu zahřát, ruce
zkřehlé. Jím mokré Princezky, energie se nedostává, i když jsem se ráno přežral
toustů. Projíždíme bufet ve Starém Městě, kde se mi poštěstí uzmout 2
karbošneky. Natlačím do sebe rychlý cukr a konečně se napiju. Dva 0,7l bidony
mi vystačí až do cíle!
Za Hanušovicemi
sjíždíme mírně prošitého Vítka Mužíka, já už si potřebuju nutně odskočit, tak
mi nezbyde nic jiného než to u odbočky na Dolní Moravu vzít ze špice do
šotoliny, ulevit si a pak sjíždět 9-členný vláček sám. Dávám si, je to mírně do
kopce, jedu třicítkou, naštěstí následuje Zlatý Potok, dolejšek dám na velkou a
jsem zpátky. Chadim asi juknul na watty a zjistil, že by chtělo jet, a tak se
jeho Cinelli ocitá na první figuře a já mám co dělat mu stačit. Pěkně točí, asi
39/21,23, já spíš 19ku. Čekám, že někdo odpadne, ale prdlajs, ani když nahoře
převezmu iniciativu a na velkou jim to trošku rozjedu. Na hlavní I/11 fouká
bočně do zad, letí to, ale nikomu se nechce, jen týpek v dresu IVT jede na
špici o 5km/h rychleji než ostatní. Jsem z toho rozladěn, nevydržím
s nervama, dám 53/11 a nastoupím. Jen na ukázku, za chvíli se zase schovám
a řeknu borci nad 40let, ať nejezdí na špici takový kule, když ostatní netahaj.
Přežíváme pospolu i
pár hupů a pak sjíždíme do Zborova. Norda kmihá, řetěz mu skřípe, stejně tak
Zárybnickému. Tahám docela často, skupině se moc nechce, pár lidí se veze. Na
kostkách jdu do úniku, musím si zase odskočit. Úleva, bohužel zas půlminuty
díra na ostatní. Nechám 53/21 a ze sedla si to dojedu, jdu rovnou přes všechny.
Vepředu je dres IVT a Černý z KC Brno. To je taky jediný člověk, co mě
zahákuje. Nahoře nechutně fouká, musím jet i 53/23, abych to urval. Horní
Studénky, bufet. Vyhazuju prázdný bidon, beru si Nutrenďácký + banán. Ostatní už
projíždí, takže zacvaknout a makat za nima. Do cíle asi 40km. Dávám třetího
karbošneka, zase tahám, ten z IVT už střídá normálně, pak Norda a ti
z KC Brno, ostatní sporadicky. Nikoho nevidíme, což je dost deptající.
Přejíždíme jedno táhlé stoupání v lese – Hoštejn. Nechávám velkou, bohužel
ostatní sice vlajou, ale nikdo neodpadá. Ve sjezdu se to zase sjede a už ani
mně se nechce tahat. Pavel Sovák upozorňuje na dlouhé stoupání směr Cotkytle.
170km, Tatenice, odbočujeme do rozhodujícího kopce. Dám půl margotky, dopiju
svůj ionťák a čekám, co bude.
Odjíždí oba borci nad
40let, pak jsem já a zezadu se přiřítí ufon Kolík. Točí 39/21, najednou má sil
dost a hodlá mi snad vodjet! No to jako prr, jsem sice v pr*, ale ze sedla
si to sjedu, dám 17ku a docvakáváme odjetou dvojičku. Za náma klid, ostatní
parkujou a osamoceně se perou s kopcem. Nápis na asfaltu 4km, 3km, je to
nekonečný. Mobilizuju síly, zase tahám, ostatní visej. 1km, silnice se houpe,
dám velkou a už to lámu až na vrchol, přidávám, ať si to vyžerou! Musíme to
rozjet, ať nás zezadu nesjedou, valíme, pokračování stoupání, rozsekanej
asfalt, furt na pilu, se ukažte! Prý už jenom dolů … Za chvíli zase krátkej
hup, no to je vomrsk, lámačka ze sedla. Najíždíme na krásný asfalt, bohužel je
totálně mokrý, navíc silnice zrovna moc široká není. Borec z IVT jede
první, za ním Černý z KC Brno a pak já. Za náma auto a Kolík, který
hlásil, že nespurtuje. Co když ale jo?, nesmím si tu dvojičku nechat ujet!
Štíty, ostrá levá, 53/21, nájezd do stoupáku k náměstí. Musíme přibrzdit,
pak zvednout prdel a urvat pozice. IVT odstupuje, Brňák do toho jde, já
nastupuju, jedu 24km/h, shodím na 19ku, ještě zrychlím, sklon se zmírní, vidím
cíl. Černý jde vedle mě, na pásce má vyšší rychlost, ale ve výsledcích jsem já
jako 27. o 0,1sec dřív. Dramer mi dal 5minut, vítězný Tomáš Čer 25minut. Škoda
toho počasí, v Polsku jsem měl být o grupu vepředu a bylo by to jinačí. I
tak ale spokojenost, průměr 32km/h, trať je fakt jezdivá, žádné rasoviny. Norda
dostal na posledním kopci přes 4minuty, stejně tak ostatní z grupy zůstali
kdesi v dáli … Jak mohli přežít Zborov?
5:53:49 , Čer 5:28:24
= 188,2km / 2960m , www.rampusak-stity.cz
Běh olympijského
dne , Praha , 22 červen 2011
Na Kárově mi Pepa i Ondra
říkali, že musím přijít ve středu na Strahov, že tam budou prostě všichni! Moc
se mi nechtělo, 3 běžecké závody v 5dnech, předtím žádný trénink a mám
zaběhnout slušně rovinatou 10ku? Ale jo, bouřky se nezaleknu a před pátou už
vystupuju z autobusu s Jaromírem. Začíná pršet … Prezentujeme se,
déšť ustal, padl účastnický rekord, přes 330 běžců! Že by tu byli všichni se
říci nedá, ale pár známých se najde. Rozběh snad 3km, to se mi často nestává.
Start je odložen na 18:10hod a jelikož není dostatek čipů, tak se bude měřit
ručně na stopky. Já si zapomněl hodinky, takže pojem o čase mít nebudu.
Obrovský dav vybíhá od
stadionu po mokré silnici plné kaluží směr Ladronka. Jsem dost vzadu, odhadem
50-60.místo. Rychle to napravuji hned za stadionem a na stezce se posouvám na
záda Škrabálkovi a Oberlanderovi. Michal je dávno fuč – už je jiná liga, i to
Pepy žluté triko je dost daleko. Nehrotím to, nemám zapotřebí pak vyhnít.
Teplota spadla na přijatelnou hodnotu, fouká minimálně, jen té vlhkosti je moc.
Za dvojkou odpadá Škrabálek, jenom si kluše před sobotním Adrenalin cupem.
Následuje mírný seběh po parkové cestě, ostrá levá a mírné stoupání zpět na
stezku. Na trojce něco přes 11:15min co říká chlápek u trati. Ucházející, za
38minut bych byl spokojený. Běží se mi dobře, jdu před Oberlandera a stahuji
další běžce. Čelo s Wallenfelsem už točí do druhé rundy, já odpočítávám
pozice – Michal těsně za desítkou, já cca 35. Na pětce stojí Kervicer a hlásí
18:43min. Dobrý, nohy jdou, předbíhám skupinku běžců a blížím se Šroubkovi.
Padák není mou doménou, ale v mírném stoupání cuknu běžcům co mi viseli za
zadkem a snažím se ještě zafinišovat. Další skalp, pak jdu před Šroubka a na
víc už nemám. Na devítce jsem docela koženej, takže závěr 250m po tartanu už je
na morál, aby mě zezadu neseběhli.
Podívám se do výsledků
a měl bych mít čas kolem 37:30min, což se mi zdá vzhledem k netrénování dobrý. Pepa Rendl
mi nedal ani minutu, jsem v top 20, rozhodně spokojenost. Konečně jsem na
běhu nevytuh v konci! Počasí se rychle kazí a začíná pršet, postupně víc,
tudíž se napiju 3kelímků ionťáku, zamířím do šatny a pak hned na autobus. I tak
slušně promoknu. A co se děje pak … slušná průtrž, jsem jak vodník.
37:28 , Olejníček
33:08 = 10km , http://www.behy.cz/clanek/7607-beh-olympijskeho-dne-pocasi-nad-behem-nezvitezilo
Jarov – Károv , 19
červen 2011
Jelikož se na
Konopišti běžela 10ka, tak jsem logicky očekával slabší účast na pražském kopci.
Moc to nevyšlo, konkurence byla hodně slušná. Já byl navíc mrtvej po 60km
přesunu ve slušném protivětru. Nohy tuhé ze včera, po startu jsem byl až devátý
za Šatrou, což se mi teda nelíbilo, ale neměl jsem nárok jej předběhnout.
Teprve za kolejema jsem se drobet srovnal a šel přes. Prokousal jsem se na
sedmý flek, tepy konečně šly nad 180. Kopec byl krátký, na 3km nešlo čekat, že
někdo odpadne. Z povzdálí jsem sledoval Garetha s Pepou Rendlem. Na
čele osamoceně suverén Kunčar, pak veterán Poduška z Kladna a Dan
Kupidlovský. Rozbahněné úseky mě moc neba, kor se silničními nb902, někdo bral
I-nov8! V lese bylo příjemně, udolal jsem ještě jednoho a dostal se na
šestý flek. Zdálo se, že Pepa vadne, ale do cíle moc nezbývalo a po ostré levé
chyběl jen krátký výšvih po uzounké cestě a jakmile jsme vyběhli z lesa,
tak byl na cestě nápis 100. To už bylo pozdě něco dělat, i tak jsem se
zmáčknul. Kopec byl běhavý, žádný extrém, snad krom bahna. 46sec na Kunčara
není tak marný, ale bylo znát, že jsem měl pěkně tuhý nohy a na těchto rychlých
závodech se musí běhat prostě od začátku doraz, což se mi moc nevedlo. Aspoň
jsem cvaknul pár záběrů, když jsem měl v dresu foťák. Přesun domů po větru
byl odměnou, ale stejně mi to moc nejelo.
12:48, Kunčar 12:02 =
3km / 150m , http://kopec.webzdarma.cz/download/2011_Jarov_Karov.xls
Krajem bitvy u
Kolína , 18 červen 2011 , Nová Ves u Kolína
Ve čtyři ráno mě
probudil déšť, takže jsem vzdal biky na Sázavě a rozhodl se zajet podpořit
Kolíňáky do Nové Vsi. Bylo to potřeba, neb na startu se nás sešlo jen asi 40.
Počasí nejisté, ale nakonec ani nekáplo, asi
31:37, Miler 28:52 =
8,3km / asi 130m převýšení , http://behycz.s3.amazonaws.com/media/files/vysledky/vysledkova_listina_bitva_2011.xls?1308420073
24hod Imrvére ,
Hradešín , 11 až 12 červen 2011
Síň slávy, punk hall
of fame …
Jedna z akcí,
která je vždy příslibem nevšedních zážitků. Aby zůstaly vzpomínky trvalé, je
třeba vždy trošku opunkovět už tak trhlou myšlenku jakou je kroužit 24hodin po
9650m dlouhém okruhu na Hradešíně. Setkání zvláštních lidí, na které asi nikdy
nepřijede skutečný závodník s ambicemi
Na čem jet letos?
Zásadní otázka, na kterou nebyla lehká odpověď, neb Fáčko s beranama a
pákama Dura-Ace řady 7400 vypadá asi líp než lóni s rovnou tyčí, ale „Miki
Volek“ tu byl již 2x a pocit vítězství zná. Vyměknout a jet na Schwinnu s
ambicemi dát aspoň 600km? A co Scapin? Oceláček, páky na rámu, ale co ta karbon
vidle? To už nejni pravej punk! Karolína je vskutku nádherná, ale
k dokonalosti jí ještě drobet chybí. To se mění přes týden hodinami a
hodinami práce. Blatníky dolů, slečna dostane nové balóny Schwalbe Marathon
Racer v 35mm šíři, moje „bájné“ Mavicy Open Pro CD, kazetu 12-28z 7speed,
luxusní šaltr LX s krátkým vodítkem, kůží „tuněné“ Arione, rohy, košík a
někdy v pátek večer se poštěstí odmontovat z Veloce klik i velký
převodník a zůstane samotná 39ka, která tak vynikne. Ještě nainstalovat nápisy
Cradle of filth a Karolína, je večír, nestíhačka, absolutní.
Začnu jako končí Házík
– strava před závodem. Večeře, 560g sleď po staročesku, toustový chléb
s máslem. Pocit, na blití , zajíst brownies a makovcem = ochutnat, co je
napečíno na závod. Moc toho nenaspím, furt přemýšlím jestli ráno nepřesedlat.
Funkčnost celku není vyzkoušená jízdou a když jsem se opřel o řidítka, tak se
dal pozorovat průhyb rámu v řádu centimetrů!, nebude padat řetěz
z jednopřevodníku? Ne, přece musíš věřit svojí práci, neřeš kraviny,
udělej si k snídani tousty, kafe a jeď!
… a tak začal další
zápis do dějin Hradešínského imrvére, ten nejsilnější a těžko kdy opakovatelný.
Od vlaku v Tuklatech vyjíždí Karolína (chtěl jsem, aby tam byly
kudrlinky), pauzička v sámošce. Nemaj vaječňák! Šajze, tak aspoň nanuk
jako strava před závodem, bylo vedro, až moc. Výjezd na kopec s igelitkou
a spacákem na řidítkách + báglem na zádech je teda vomrsk absolutní.
Po roce jsme zase
tady, Dominik, bratři Schmidtovi, Jurečka, ze stálic chybí roker Syroha. Účast
mizivá, 12, z toho jen půlka má jakés předpoklady zajet aspoň ke 400km. To
byla i základní meta, se kterou bych se spokojil já. Cíl nebyl vyhrát ani zajet
co nejvíc km, byl jsem si vědom slabší vytrvalosti, nevychrápanosti,
rozlítanosti v uplynulých 2týdnech a po obhlídnutí konkurence jsem zdravě
usoudil, že bronz by byl hezkej a údaj zvýšil na 450km - by mohlo
s Karolínkou jít.
Úvodní kolo
s foťákem, kilák se nic neděje, je snad
10rund, 3hod 27min,
96,5km (av 28km/h!). Tachák mi měří o 210m na kolo míň, neb jsem nepřenastavil
obvod, blb. Po 116km delší pauza, focení, je tady Petr Novák a mluví o bikovém
Králi. Dokud přeje počasí a nohy jedou, tak dávám rychlé pauzy, abych si najel
„do foroty“. Mám hlad, takže brzy zmizí čtvrtkila vánočky z Alp. Rakušáci
pečou lepčí! Před sedmou podvečerní se na mě směje 212km s celkových
průměrem 27,1km/h, stále tedy musím šlapat jistě 28km/h! S tím jsem
nepočítal, navíc se cítím až na pálení palce pravé nohy (z vedra) dobře, a tak
začíná v hlavě hlodat kacířská myšlenka - prostě vyhrát! Zatím vedu skoro
o 3rundy před Milanem Schmidtem a Petrem Jurečkou. Akorát Karel varuje, že
Jurečkovi sice jezdí pomalu, ale furt, ať to nezachrápu. No nevim hochu, ale
bez spánku 24hod nedám, vždyť mám pořád deficit na potřebných 8hod denně.
Dalších 5kol,
v závěru už zapínám blikačku vzadu, mám 260,5km, uplynulo 9h44min. Delší
pauzu využiju k notnému občerstvení. Moje brownies sice vypadá hnusně, dal
jsem tam všechno možný, ale dobrý to je, i když mě pak lepí držka. Vzít si
návleky na nohy, dlouhý dres místo krátkého, nainstalovat přední blikajdu a
vyjet „zdeptat soupeře“. Začíná pršet, sice málo, ale při 24hodinovce je to na
psychiku dost velká rána. Jízda po vlhké silnici za šera či tmy rozhodně není
to, co by mě bavilo. Kor když sem tam vyběhne odněkud kočka, jindy zajíc, pak
v Třebohosticích lidi u hospody, občas i v silnici, díry všude možně,
občas štěřčíček, na smeťáku bahýnko … člověk musí být furt ve střehu. Ještě, že
35mm balóny neskutečně tlumí a jen tak něco je nerozhází, včetně tradičně
chybějícího asfaltu v délce 1m v padáku do Třebohostic. Už dávno neřeším,
že jsem si doma zapomněl malou pumpu a jedu tedy úplně bez všeho. Na co duše,
nářadí apod. Hodilo by se přestavět špalky přední brzdy, neb pískají, ale tady
se skoro vůbec nebrzdí, 5sec na jedno kolo, když se povede, takže na to dlabu a
pískám furt.
Esíško
v Třebohosticích jezdím pořád odvážně, když to jde, tak jedu ve Škvorci
skoro pořád vlevo, kde nejsou díry, stopu si vybírám dle hesla – cestou
nejmenšího odporu. Akorát několik řidičů jaksi nechápe, že to přece nenarvu do
děr, abych jim uhnul. S nocí přichází plynulé zpomalení, člověk se ve
sjezdu trochu bojí, síly ubývají. Sice jezdím Hradešíny pořád 39/21 (Jurečka i
jiní už od odpoledne na kašpara, nehledě na počet zubů na kazetě, většinou však
nesmyslně nízký vzhledem k silovým schopnostem cyklistů), ale moje rychlost
klesla o cca 1-3km/h.
Leje na můj vkus dost,
píseček v kalhotách dělá své, v keckách rybník. 5-diodovka toho moc
neprosvítí, ale přídavné světlo jsem línej montovat. Bojuji s morálkou,
páč de facto všici pronásledovatelé už prošli krizí a můj náskok je velmi
slušných, nějakých 6kol na druhého. Já už ale vidím tu fotku v cíli, kdy
zvedám Karolínu nad hlavu a mám najeto nejmíň 500km! Tomu nelze odolat, po
38kolech se zase nacpu, teďka už makovcem, a odjedu dotočit ještě čtyři prochcané
okruhy, abych měl před pauzou stejně jako při loňském rekordu, a sice 405km.
Jsou 3hodiny ráno, Karel se Zbyňkem už spí, v deštivé noci skoro nikdo
nekrouží, leda tvrďák Dominik. Ochladilo se na 13-
No nechce se, vůbec.
Sedám do židle, na sobě ¾ ky, návleky, dva krátké dresy na sobě, návleky
na ruce a vestu. Víc nemám, jenom tenkou větrovku Glocknerkoenig, ale ta je
bílá a určená na machrování, nikoliv do bordelu! 4:40hod, pochutnal jsem si na
makovci a vyjel. Kolena se moc dobře neohýbala, síla byla fuč, tudíž okruh jsem
místo 20:30min jezdil o 2-3minuty déle. Teplota
Síla se pomalu vrací,
pauzy na různé cukříčky pomohly, je půl osmé, když mám 49kol – 473km. Zbývají
Padesátý okruh nijak
neslavím, jedu dál, stavím po 52.rundě. Furt prší, za mnou bojuje Dominik
s Romanem Jurečkou o bronz, stříbro hájí Petr Jurečka. Déšť mě přivádí
k šílenství, píseček plivu z držky a v deset zoufale volám
tátovi, jestli by pro mě nemohl po závodě přijet. Nedovolám se (ani nemůžu, je
teprve na letišti a čeká na kufr) a už se smiřuji s myšlenkou, že to budu
muset dojet po ose, páč promočenému a špinavému se mi do vlaku jedoucího 1x za
hodinu nechce. Smíchováci povzbuzují, poslední 2okruhy, bude rekord! Dojíst
makovec, dát si princezku a vydržet jízdu v dešti. Poslední Hradešín,
nijak si to neužívám, prostě jen objedu těch 9650m za 22minut a něco. Nápisy na
rámu díky vodě skoro všechny odpadly, škoda. Namísto triumfálního zvedání
bicyklu nad hlavu zapluju k místnosti, kde mám oblečení, beru kraťasy,
suchý dres, uschlý dlouhý dres a machrovací větrovku z Glocknera. Teď je
její čas! Dám si klobásu a kafe od Smíchováků, na nohách mi vstávají chlupy
zimou. V půl dvanácté jen stoupnout na bednu, převzít diplom a užít si ten
pocit velkého punkového vítězství.
Pak už méně zábavná
jízda domů, v dešti, s báglem na zádech a spacákem v igelitce na
řidítkách. 25km víceméně z kopce, po větru a mně to trvalo přes hodinu!
Všechno hodit do pračky, boty vycpat novinama, zalízt do vany a stáhnout fotky.
Půl hodiny spát na židli, pak bloudit bytem jako pitomej, ale s tím krásným
pocitem, že se povedlo něco, v co jsem ani nedoufal. Asi poslední Imrvére
v tomto duchu, punkovém. Je třeba končit na vrcholu a tohle, aspoň pro mě,
vrchol byl. 20hodin a 34minut jízdy, 550km, 6150m převýšení, av 26,7km/h, max
54km/h, v keckách, na pět převodů 39/12,14,16,18,21.
A proč?, jak se leckdo
oprávněně zeptá? Aspoň párkrát si chci dokázat, že na to pořád ještě mám, že
úspěch v kole není, mám chuť vyfakovat karbóny, nášlapy, pulsmetry,
ultralajt pláště, gely a jiný sračky.
Honzis & Karolína,
díky!
www.hhsmichov.cz , http://honzaherda.rajce.idnes.cz/24hod_Imrvere_2011/
Glocknerkoenig
classic , Bruck , 5 červen 2011
Vypadalo to nadějně, ale
zase to příliš nevyšlo … Sice druhý Čech a těsně pod 1:30hod, ale bylo na víc
než 61.místo a čas 1:01:18hod od mýtnice. Ráno budíček 5:15h, stačilo by i
později, akorát jsem se stihnul přežrat, což jsem zrovna nemusel. Nakopnul jsem
se dvěma kávičkami a tousty se sýrem. Bylo docela teplo, skoro jasno, odhadem
Po nájezdu do 11%
stěny jsem rychle shodil na malou, naládoval tam 23ku a jel nějakých 12km/h.
Byl jsem furt ve skupině, ale pocit nic moc, nohy zatuhlé, trochu jsem ztrácel
a někdo mě předjel, pořád ale slušný. Chtěl jsem to rozbalit až výš, jenže
místy šla rychlost na 11km/h a to už bylo na 23ku nějak málo a já byl furt za
tvrďáka, že tam 26ku nedám. To jsem asi měl, poněvadž mi ostatní pořád ujížděli
a točili. Ze sedla to sice šlo, občas se to rozjelo na obligátních 13km/h, ale
nemělo to dlouhého trvání. Při pití v zatáčce 1468m n.m. jsem se trefil
bidonem na roh košíku a flaška putovala na zem. Rychlé rozhodnutí – jedu dál,
nestavím, riskuji. To bylo asi špatně, ztratil bych max 15-20vteřin. Do cíle je
sakra daleko, vypil jsem čtvrt litru, ale zase si říkám, že je tam stanice
s čajem a chybí „jen 45minut šrotu“. Jedu dál, občas už tam dávám srabácky
39/26, jenže to jedu 10,5-11km/h a stejně nezrychlím. Toužebně vyhlížím
občerstvovačku. Dám půl gelu, i tak mám minutu zalepenou hubu. Konečně čaj,
vytočit nohy na 50m skoro rovině, čapnout kelímek, vypít a zas dál. Chvílemi se
jede líp, ale začíná dost foukat a proti to je fakt hnusné. Mám rozepnutý dres
skoro až dolů a ten ledový vítr slušně chladí. Před fotografy se soustředím,
abych se aspoň díval do objektivu a nevypadal blbě. Nemám morál někoho sjet a
být v háku, skoro furt jedu úplně sám. Ono v první stovce moc
skupinek není …
Výškové metry
naskakují, už jsem v 1916, po větru se nechá docela jet, za zatáčkou
klidně i na 21ku, ale proti zase 23ku střídá 26ka. Někde nad 2100m se mi špatně
dýchá, trošku zapnu dres aby mě ledový vítr tolik nechladil, ale jako bych
sípal, nemá to šťávu a nějak hlava vypíná a nenutí nohy k max výkonu. Už
je vidět kaplička kde je cíl, moc rád bych se napil, ale dám si jen srk gelu a
mám co dělat ten hlt polknout. Pak mě dojíždí krásný Litespeed, chlápek ve
žlutém šátku místo přilby, v kompresních podkolenkách a na kraťasech čtu
cyklotrenink.com. Hm, tak už je to v pr*, nejlepší Čech nebudu, dolít
Safar a jede jako mašina (od mýta mi dal 1:40min). Jen řeknu čau a bojuji
10,5km/h kroutíc se nad řidítky. Zrovna jsem fakt skoro na dně, čas neřeším,
sleduji jen km, hodinky s tepákem jsem radši nebral. Odfrézovaný úsek
silnice, už jen esíčko a pak závěr. Na rovině dám 39/19, zapnu dres nahoru, pak
tam cvaknu 21ku, vlevo fandí Terez, Lenka a Radek a já si vytrápím poslední
metry ke kapličce dřepíc v sedle. Projedu koberec, za ním je časomíra a ta
hlásí 1:29:50h. Tak vida, zadařilo se i s tou smůlou v podobě
ztracené flašky. Mrzí mě úsek od mýtnice, měl být citelně lepší, podmínky byly
dobré, byť dost foukalo. Určitě se dají stáhnout 3minuty, aspoň do top 50, za
rok zase, i když jsem si před odjezdem říkal, že se asi nevrátím. Je co
zlepšovat, pořád jsem se na 13 prudkých km nedostal na čas s Fortem ZONA a
furt je to přes hodinu! Ve sjezdíku top speed 83km/h akorát dole
k mýtnici, docela „hukot“.
http://services.datasport.com/2011/velo/glocknerkoenig/RANG091.pdf
foto : http://honzaherda.rajce.idnes.cz/Glocknerkoenig_06_2011/
web závodu : http://www.glocknerkoenig.com/
Zkušební Glockner ,
3 červen 2011
Zvednul jsem si sedlo,
protože jsem byl zhnusen svou včerejší jízdou a snažil jsem se předejít
prošlapávání pat. Odjezd z Kaprunu o půl jedenácté, pohodička po stezce do
Brucku a klasicky na Fusch, kde jsme se už nadrobili. Petr zůstal vzadu
s holkama, takže čelo jsem byl já s Pepou. Na mýtu jsem udělal fotky,
zjistil, že měření času zase nefunguje a vyrazil nějaké 3minuty za Pepou. Bylo
tak akorát, krátký dres jsem rozepínal, ale netekly po mně potoky potu. Dal
jsem 39/23 a hodlal jsem být tvrdej a konečně vyjet ke kapličce na „závoďáckou
třiadvácu“. Zpočátku se jelo slušně, ale pořád jsem neviděl Pepu ani
v dáli a z toho jsem usuzoval, že to extra kvalt není. Dost jsem
vstával ze sedla, ale jízda sedíc na konci sedla byla příjemnější než včera,
takže změna posedu rozhodně plus. V zatáčkách jsem to moc nerozjížděl,
spíš povolil nohám před dalším „rakvením“. Sledoval jsem rychlost a pod 12km/h
to bylo špatně, nicméně na jedenáctku taky došlo. V nějakých 1700m jsem
konečně docvakl Pepu, prohodili jsme pár slov a on si šlapal svých 34/21,23.
Připadalo mi, že bych za to mohl trošku vzít, ale občas jsem měl na 23ku docela
problém. Předjížděl jsem bikery a jeden měl v košíku strčenou Hanáckou
kyselku, tak jsem hnedka pozdravil čau. Je to příjemné potkávat Čechy 500km od
baráku jak si dávaj Glocka. Přežil jsem úsek kolem 2000m, kde mívám obvykle
krizi a nahoře jsem zmobilizoval síly a občas jel 39/21, páč sklon trošku
povolil. Čas jsem neřešil, podle rychlosti, která málokdy přesáhla potřebnou
13ku mi bylo jasné, že to pod hodinu nebude. U kapličky jsem si přecvakl tachák
a tam bylo 1:01:30hod, takže minuta a 9sec za rekordem se ZONOu, druhý nejlepší
čas tady a v závodě bych s ním byl jakž takž spokojen. Vím ale, že se
to dá zajet citelně rychleji, 58minut by neměl být až tak velký problém -
zhubnout, víc točit, jet úplně nalehko … Počasí se rychle kazí, za 4minutky
dojíždí Pepa v čase 1:08hod od mýtnice, ždíme přilbu, bere na sebe vše co
má a já taky vyndám igelitku s bundou a rukavicemi. Návleky na kolena jsem
nebral, namazal jsem se a to doufám bude stačit. Čekáme a vyhlížíme Petra,
který si to dovalí ve velkém stylu (čas ale 1:06hod co říkal). Bohužel akorát začíná
pršet, takže jakmile se Petr oblékne, tak valíme dolů. Potkáváme Lucku
s Jirkou při cestě nahoru, chčije fest, stavíme v nějakých 1680m kde
je to rozšíření, kde bývá občerstvení při závodě. Tady necháváme Petra
v dámské společnosti a s Pepou to mastíme dolů. Dole už je silnice
suchá, takže můžeme dát aspoň 75km/h a pěkný úprk po mírně klesající silnici do
Brucku. V Kaprunu už je vedro, po druhé odpolední už vyndaváme lehátka a
přichází na řadu zasloužený odpočinek.
Kitzbuhelhorn , 1
červen 2011
Cestou na Glockner
jsme si vyzkoušeli nejprudší stoupání Rakouska – parametry 7,1km a 876m
výškových s max sklonem 22%. Škoda, že mi Petr neřekl, že si to jen tak
z voleje dáme. Navíc tam byla časomíra. Vzal jsem si lístek, pak jsem
chvíli kecali, Pepa si vzal lístek, Petr taky a pak jsme se jako že rozjeli.
Možná minuta v tahu. Já se domníval, že nahoře to bude zpoplatněno a že
stejně pojedeme „na pohodu“, takže jsem to neřešil a vyjel si v klídku.
Dám 39/19, ani nevím co mě čeká, ale ta silnice kurva prudce stoupá vzhůru. Asi
půlkilák lámu 39/19, 10-12km/h, Petr za mnou. Pak mě dojede, dám 23ku, on 39/26
a jedeme. Ostatní nikde, takže si tak nadáváme na sklon, já tvrdě svírám
brzdové páky a zadek mám až na konci sedla. Občas to proložím jízdou na
stojáka. Petr říká, že na to dlabe a ujíždím mu. To je impuls k tomu
nechat 39/23 a bejt tvrďák! Výška naskakuje rychle, ale pohled na tachometr jen
občas hlásící vyšší údaj než 10km/h je dost deprimující. Jedu do mlhy a deště,
no fuj. Kolem silnice jsou cedulky s aktuálním sklonem. Jsou snad 3 nebo
4, vždycky tam je aspoň 16% … Síly docházejí, nohy tuhnou, neb jsme se od auta
rozjeli po rovině nějakých 100metrů a rovnou začali stoupat. V 22% úseku
jedu 8-8,5km/h, nepřipadá mi to výrazně těžší než obligátní 14ka co je teď furt
… Dost to lámu, ale pořád se dá jet v pohodě rovně, žádné šněrování.
Poslední zatáčky už je sklon o něco mírnější, proti jede autobus a je docela
sranda sledovat, jak se tam rolujedo toček. Už jsem v cíli, hledám co
s lístkem – aha, nalevo k budově, zasunout do turniketu, vyjede další
lístek s časem 39:47, což mi připadá nijaké vzhledem k rekordu
28:24min … Stoupací rychlost 22metrů/minuta zhruba odpovídá tomu, co bych měl
jet na Glockner po delší čas, naopak těch 28:24 je trošku z říše snů, to
je 30metrů/minuta a průměrná rychlost 15km/h do 12,5% kopce! Akorát dokončuju
zadání osobních údajů, vyndavám foťák a je tady Petr, pak i Pepa. Zjišťuji, že
letos tu nikdo lepší čas nemá, Petr je 4tý, Pepa to dal za 46minut. Kurňa, teď
mě docela štve, že jsem nejel hned co jsem si vzal lístek. No aspoň bude zase
motivace něco zlepšovat, i ten rekord se Zonou na Glockneru už je pár let
starý.
Jo a sjezd na mokru
v mlze, neskutečně těžký, jsem myslel, že se do těch toček nevejdu,
stačilo na chvilku pustit brzdu a kolo se rozletělo. No snad lepčí nahoru …
Naštěstí o něco níž už byla silnice suchá a dole už zase slušné počasí, takže
jsem pak odvalil s Petrem a Luckou do Kaprunu po ose.
http://www.kitzhornchallenge.at/
UAC – Bělečské
okruhy , 29 květen 2011
Ráno se mi tuze
nechtělo, spal jsem asi 6,5hodiny. Na Zličíně sraz s Kolíkem, čekání na
Beedu a pak přesun proti hnusnému větru do Bělče. Je to snad 27km, děs. Jsme
tam v 9hod, zdlábnout tatranku a už jistit první lajnu. Je tu větší balík,
než jsem čekal. Chybí Kolokrám, Novák apod., což mě osobně těší. Asi je pár
eliťáků na Masters v Dubenci. Hned od startu se valí s větrem
v zádech, nebezpečná točka doprava v Bratronicích a hnedka na bočáku
do škarpy, páč se do kopce docela jede. Následuje sjezd lesem do Nižboru. Vůbec
to dole nezvládám, chytám snad 100m díru a jen v dáli vidím Kolíkáče, jak
se už loučí s čelem, kde je snad 40lidí. Nehodlám zůstat
v propadlišti dějin už teď, a tak nechám velkou a sjíždím si to ve druhým
hupu. Uf, dolít jsem na záda Michalovi a mohu si odfrknout. Furt se jede, za
Bratronicema opět šrot, pak zvládnout sjezd. Daří se mi to lépe než napoprvé,
takže stačí se v kopci zmáčknout a zůstat tam. Zase jsem to jel na pilu,
ale nohy už jsem cítil. Pár lidí odpadlo, páč se na horizontu ještě rozjela
lajna a fakt se valilo, jsem skoro neviděl. Vepředu odskočil Zahrada
s někym, takže je prostě museli sjet. Pak bylo další síto na bočáku za
Bratronicema ve třetí rundě. To jsem tam zůstal jen tak tak. Valilo se
v levý škarpě, naštěstí jsem tam silou vůle zůstal. Nohy ale K.O. Pak se
moc nejelo, zůstalo nás asi 25. Snahy o odjetí jednotlivců a menších skupin se
už nekonaly a třetí kopec se jel kupodivu jen tempově, žádná hrana. Dal jsem
39/17, nohy už netáhly. Všici zůstali, ale já už tušil, že při dalším zvýšení
tempa jdu. Měl jsem toho fakt dost, jeden bidon byl docela málo, jíst nebylo
kdy, průměr asi 37km/h. Ve čtvrtém kopci jsem dle předpokladů vypadl. Sice se
moc nejelo, ale na ten druhej hup jsem už prostě neměl, nohy zatuhlý a jel jsem
asi 17-19km/h. Stačilo zvednout prdel, ale nebylo z čeho brát. Odpadl
ještě jeden příchozí, tak jsme se protočili a při nájezdu do páté rundy ještě
viděli čelo, páč se tam chvilkami taktizovalo. Bohužel po větru nám odjeli,
takže jsme se pak vyplácali asi 16kou nahoru nad Bratronice. Počkali jsme na
Procházku z Vetas Kralupy, ten si nás sólo sjížděl, páč odpadl
v kopci dřív než my dva. Společně jsme si tak mohli ukrátit 18,3km dlouhý
poslední okruh. Ve sjezdu se jelo citelně pomaleji, v kopci jsme jeli
abychom přežili, místama asi 16km/h. Pak jsme při odbočení do Bělče docvakli
Vítka Mužíka. Prý mu spadl řetěz a ujeli mu. V rámci možností jsme pak
dovalili do cíle. Všici hlásili, že nespurtujou, jen příchozí mi visel za
zadním kolem a já si dal posledních 30m ze sedla na 53/15 jen tak pro diváky.
Projet koridor, sežrat Margotku, kterou jsem fakt při závodě nestihl, načepovat
vodu a vydat se zpátky s Diablem směr Zličín. Foukalo do zad, takže jsem
přejel metrem na Čerňák a došmrdlal to domu. Byl jsem dost vyšitej, tachák
hlásil 183km.
2:32:14, Nežerka
2:26:31 = 92km / 1350m , http://www.uac.cz/kalendar-zavodu/2011/silnice/
Horský běh na Lysou horu (kval. na
ME v běhu do vrchu) , Ostravice , 28 květen 2011
Konečně jsem se podíval na tento
patrně nejtěžší běh do vrchu v rámci českého poháru v bězích do
vrchu. Lysá hora nás přivítila velmi chladně, bylo nějakých
Rozklus žádný, jenom jsem se protáhl
v chodbě místní TJ. Víc jak 300běžců si stouplo na start a v jedáct
vypukla kvalifikace na ME v běhu do vrchu. Sešla se skutečně hodně
kvalitní konkurence a původní myšlenky být tak nějak do dvacítky vzaly hned za
své, neb jsem z hřiště vybíhal asi jako 70tý a následný kilometr po rovině
po rozbahněných cestách mi náladě rozhodně nepřidal. Teprve na asfaltu jsem se
nějak srovnal, posunul se kupředu a v dáli viděl duo vedoucích žen – Táňu
a Pavlu. Čelo už vidět nebylo, byl jsem snad padesátý! Úvodní prudké stoupání
mi moc nešlo, i tak jsem zase pár lidí předběhl, nicméně pohled na tepák
hlásící nějakých 170 mě příliš nenadchl. Zrychlit nešlo, tak jsem se snažil běžel
tempo s tím, že pár lidí vyhnije. To nebyla špatná taktika, skutečně jsem
se po nějakých 3,5km, kdy se vyběhlo na sjezdovku (cca 180-182tepů)posunul zase
kupředu před Pavlu. Táňa šla pěšky, rukama se opírala o stehna a byla rychlejší
než já cupitáním. Před sebou jsem aspoň viděl nějaké dresy Iscarexu a
zhodnotil, že to není až tak špatné. Stoupání po sjezdovce bylo vskutku
zabijácké, navíc po mokré trávě a té neustálé sprše shora. Nebyla mi zima na
tělo, jen trošku na ruce.
Následný seběh jsem tradičně moc
nezvládal, kor když to je v terénu. Sotva jsem stačil Táně. Zezadu se
blížila zpátky i Pavla. Následovalo občerstvení. Lokl jsem si ionťáku a cupkal
dál. Pořád ještě zbývalo sakra hodně výškových metrů. Cesta byla nyní pouze po
šutrácích, což mi zrovna moc neimponovalo a jak známo, já terén úplně nemiluju
a rozhodně nevyhledávám nějaké extrémy. NB 908ky ale byly dobrou volbou, jenom
párkrát se mi to na šutru smeklo, jinak dobrý. Podařilo se mi dotáhnout borce
v dresu Mílaři Domažlice a pak i Karla Šestáka, kterému obvykle vůbec
nestíhám. To mě nakoplo a snažil jsem se dupat. Pořád jsem měl malinko rezervu
v tepech, tudíž jsem nebyl zakyselený. Na otevřeném úseku fičel hnusný
studený vítr, schoval jsem se za Šestáka, aby mi rozrážel vzduch. Hned byla kosa
na ramena a ruce. Déšť sice drobet ustal, ale zase byla mlha … Podmínky
skutečně extrémní.
S přibývající výškou byly
šutráky stále větší a sklon vůbec nepolevoval. Stále jsem se držel
s Šestákem a stáhli dalšího běžce. Měli jsme nadohled nějakou dvojici a doufal
jsem, že bych je mohl v závěru dát. Bohužel se mi někde asi 1,5km před
cílem rozvázala pravá tkanička (na 2uzly). Nechtěl jsem zastavovat a nebyl jsem
si jistý, zda bych si ji promrzlýma prstama vůbec zavázal, a tak jsem riskoval
s rozvázanou botou. Bohužel jsem měl rázem pravou nohu citelně volnější a
nebyl jsem si úplně jistý v odrazu. Dotíral jsem na Šestáka a na pár
vteřin šel i před něj, jenže ty kluzké budráky rozhodně nejsou mou doménou, a
tak mě zase předběhl. Dvojice před námi nebyla daleko, ale poslední pětistovka
byla skutečně extrémní jak sklonem, tak hlavně povrchem, kdy se skoro nedalo
běžet a já se fakt bál, abych si nešlápl na tkaničku. Vnitřně jsem trošku
prohrál boj a teprve když nás zezadu dva dotáhli zpět, tak jsem se ještě
kousnul a bojoval o umístění. Jeden šel přes asi 100m před cílem, kdy se lezlo
po kamenech a já měl už problémy vůbec zvolit stopu, abych se nezastavil. Pak
následoval náběh na asfalt a sprint do cíle, kdy jsem se ještě zmáčknul,
bohužel už jsem jen uhájil 33.pozici, byl jsem vteřinu za Kornelem a 2 za
Šestákem. I tak musím být se svoji premiérou na Lysé hoře spokojen – čas 55:20
znamenal něco přes 5minut ztráty na bronz a vzhledem k našlapané
konkurenci z toho bylo hold až umístění ve čtvrté desítce. Asi jsem byl ještě
neodpočatý ze středeční cyklistiky v Krkonoších, ale necelé 2minuty na
Honzu Šimůnka, doběh s Šestákem – těžko jsem mohl pomýšlet na lepší výkon.
Jen na okraj – nahoře teplota
Seběh dolů byl ve znamení ještě
hustšího lijáku, několikrát jsem si nebyl jistý trasou, takže jsem pak
s radostí běžel poslední asi 4km v nějaké skupince. Sjezdovka dolů –
to je mazec! Dole sprcha, navléct na sebe triko s dlouhým, šusťáky, 2trika
s krátkým rukávem a dál klepat kosu, neb se kouřilo od huby a lilo furt
pryč, i na vyhlášení které končilo až po 16té hodině! To mi trošku vadilo, ale
pak jsem sedl do auta k Honzovi Šimůnkovi st. a ten mě a Táňu odvezl zpět
do Česé Třebové. Návart domů v 21:20hod, skutečně hodně náročný den, ale
jsem rád, že jsem si tenhle závod vyzkoušel!
55:20, Havlíček 47:35 = 9,2km / 927m
, http://behnalysou.cz/cs/results/race/2011/part/5
efektní foto Iscarex : http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/4/4899/4899420_b72e227da75b1675d708abeb0e8ab4a4/images/IMG_4981.jpg
Lysečiny, i jiné
prasečiny … , 25 květen 2011
... tak prej tvrďáci
vozej 11-
Fotka boudy, shodit na
39/17 a dupat k Cestníku. Pak svist do Malé Úpy. Uvažuji, že bych se rozvalil
do hospy, dal kyselo a pak odfrčel dom, ale budu za tvrďáka a jedu dál. Tý
vago, lety ke Spálenému Mlýnu, adrenalin při 55km/h úplně na max, ráfky hoří,
sotva vlaju za řidítky, padák furt 10% je skutečně mazec. To nejde dole skoro
ani ubrzdit! Jenom přejedu silnici, že zkusím vystoupat na Janovy boudy a pak
kdyžtak klasika po hlavní na Pomezky. Na klasické Pomezky jsem se už nedostal,
neb jsem si tak pěkně lámal velkou a posléze i 39/21,23 po nádherném asfaltu až
k boudě Jana. Tady fotka, zbývá 0,3l pití, dojedl jsem Studentskou pečeť a
rozhoduji se zkusit Růžohorky, dle cyklotras furt 10%. Což jako 10% tam je, ale
občas taky 2%, takže někdy musí přijít zákonitě zase citelně víc než 10% ...
Tepy 160-173, to bych měl mít na každým brdku a ne když se kroutím nad řidítky
9km/h. Nic neřeším a jen se od Portášek ještě vytrápím do 1280m n.m. Ani moc
nevstávám, nejni energie. Je tu ale nádherně, je vidět poslední sníh!
Jestli se vám zdá, že
při Giru jedou ty prudké kopce pomalu a šmrdlaj kompakty, tak doporučuji
vyzkoušet zač je toho 10% trvale! Je obrovský rozdíl přejet kopec typu Benecko,
Hoffmanky, Pomezky, převalit se do sjezdu a nemuset trvale brzdit. Stoupání se dělí
na ta, která není problém opakovat a ta, která sice vyjet jdou, ale nahoře
člověk necítí nohy a cestou dolů tam nechá špalky a křečovitě brzdí do zatáček.
V tom Krkonoše excelují.
Zajdu si pro Pepsi -
0,5l za 35Kč, co se dá dělat. Aspoň mi pingl natočil 1l bidon vodou. Poněkud
dlouhý prostoj, už mi je jasné, že 300km ani omylem, dneska to bude kochací :-)
Sjezdík opět vypečenej, kor ty odvodňovací 6cm žlaby, v 40-50km/h si ráfek
docela užije. No a pazoury taky. Pak chci spadnout do Pece, což se mi napřed
nevede, musím se vrátit kus do kopce, ale pak vyjedu ve Velké Úpě a mažu
52/19,21 do mírného stoupání. Piju, dám si pardubický perník a psychicky se
připravuji před poslední zkouškou - Pražská bouda. Najedu kolem vleku na
silničku, která se ihned zalomí do takového sklonu, že na 39/23 jedu 8-9km/h a
ono to pak není o moc lepčí :-) Nohy jedou, ale nemá to grády, chybí těch
10-15tepů. Nahoře fotka, vydýchání se a najít cestu k Cihlářce, abych se
překulil už k Vrchlabí.
Zadařilo se, nějak
jsem přilít do Černého Dolu, ale ten sjezd, největší adrenalin dne! Bylo houby
vidět, silnice hrbatá, křečovitě jsem držel brzdy, aby to zpomalilo do zatáček
a dole si fakt oddychl. Ze špalků se jenom začoudilo a já byl řádně vyšitej.
Jako točka pod Cihlářkou, vyloženě labůžo pro masochisty! Už jsem chtěl jet
srabácky domů, ale ještě jsem ukecal hlavu, že pojedu z Vrchlabí přes Benecko.
Napřed vomrsk na hlavní, kde nechutně fičelo proti. Tradiční momentky v parku u
zámku, kam se s kolem nesmí, ale já na to dycky dlabu :-)
Benecko jsem vyjel
tvrďácky na velkou, 16-19km/h na 145tepech. No komedie. Nahoře jsem zastavil u
sámošky a po 170km šel nakoupit něco k žrádlu. Jsem se docela rozšoup - Magnum,
koblih, 2l Lift a punčové řezy. Pěkně jsem si sednul na sluníčko, páč mi byla
normálně jinak kosa na ruce. Čas plynul, objem cukrů se zvýšil a já se
pak vydal na rally do Štěpanic. Ach ty silnice, humus! Dole jedou proti 3
z PSK s doprovodným autem - šmrdlaj malý :-)
V Jilemnici krize,
ňákej týpek mě přefrčí do kopečka z Hrabačova asi o 10km/h vyšší rychlostí.
Neřeším to, domů ještě 3hod, neblbnout! Pomalinku se to rozjíždí, páč kopců je
pomálu a dolů to jede „zadarmo“. Průměr 26,2km/h mě ale fakt ruší! Ze Staré
Paky na Klepandu, dám 52/21, když vstanu, tak mám i 150tepů, jinak roviny 120.
Za Jičínem na hlavní v rámci možností makám, průměr se zvyšuje, ale po
desetinkách. 27 - k smíchu. Kopidlno, Senice, dojídám Princezky a držím 52/17 a
rychlost kolem 30km/h. Poděbrady, kašlu na čepování vody, už chci být doma, což
se nakonec podaří po 10:33hod od výjezdu, ztrátový čas tudíž skoro hodina! A
tachák hlásí rovných 265km. Co bylo dneska dobrý? … že jsem se opálil, magnum
ušlo, punčový řezy gut, eště mi kousek zbyl. Výkon bídný, na 39/23 fakt nemám
ani omylem a ty kecy že to stačí jsou platný jen pro krátké kopce a když je
síla, dneska bych tam fouknul i kompakta a 27ku snad. Na 36km 1400m nahoru i
dolu a je to na ručník …
http://honzaherda.rajce.idnes.cz/Lyseciny_i_jine_praseciny_-_25_05_11/
Kolín – Velký Osek – Kolín , 22
květen 2011
Silniční klasika – placka, vedro,
vítr, „blbárna“. Cestou do Kolína svítil na benzínce nepříliš lichotivý údaj -
1:18:11, Miler 1:12:36 = 20km , http://behycz.s3.amazonaws.com/media/files/vysledky/KVOK%202011_vysledky_a.xls?1306241061
Memoriál Josefa Pešky , Plaňanská
časovka , 21 květen 2011
Dlouho jsem váhal co podniknout,
nakonec jsem vzal Schwinna a dorazil přes kopec na start časovky, kterou jsem
jel už hodně dávno. Je o mně známo, že jízda proti chronometru mě za jedno moc
neba, neumím to a hrazdu nenasazuji. Mohl jsem vyměnit aspoň kola nebo vzít
Treka, ale pro blbých 12km to přece nemá význam. Nechám se zapsat jako první,
abych pak mohl fotit. S Lukym se rozjedeme 1okruh. Ty Zippy pěkně hučí a
padák dolů jede na větru 51km/h, sotva vlaju v háku. V deset
startuji, kopec 52/17, 19 – rychlost klesá k 26km/h, tepy docela nízko,
asi 175. Mírné klesání po větru do Radimku roztočím k 41km/h, 52/13
prolétnu zatáčku, pak ostrá pravá a na bočáku mírně do kopce dávám 52/15, pak
zase pravá a táhlé klesání, které je bohužel stíženo protivětrem, takže sice
nějak lehám na omotávku, ale nejdu přes 46-47km/h a dole už pod 40km/h, 52/13
sotva urvu. Točím do druhé rundy, mezičas 9:24, kopec jedu min 24,5km/h, ale
tepy už jsou citelně výš než na začátku. Úsek k Radimku raději
s rezervou. Asi chtělo dát výš sedlo, nějak prošlapávám paty, jak se
snažím sedět víc vpředu. Boční vítr mě nebaví, zbaběle dám i 52/17 na té skoro
rovině ke hlavní. I sjezd je úplně marnej, max snad 43km/h, vypadá to na
hranici 19minut. Najedu na kostky, ale těch 52/13 nějak nezvládám a jen to
dolámu držíc se za dolejšek, v sedle. Čas 18:55, nakonec sedmé místo. Ta
vteřinka na Dana mě trošku mrzí, ale zase skalp Lukyho se Zippama na koze
potěšil. Odpo mi ještě prdnul drát v zadním kole, takže dobře, že časovka
se jela už ráno, ráfek se mi nevešel do zadní stavby …
18:55, Kubů 17:33 = 11,95km / 100m
67.běh projektantů , Praha , 19
květen 2011
Tradiční 3,5km dlouhý běh od rybníka
Labuť k restauraci Na tý louce zelený a zpět jsem běžel už potřetí. Dnes
bylo nechutné dusno, už při 1,5km rozklusu na 145tepech ze mě lilo a na nějaký
extra rychlý běh to v mém případě nevypadalo. Měl jsem úplně nové new
balance 847, které jsem si vzal ráno prvně na nohu. S botami problémy
žádné, sedly dobře. Díky slabší konkurenci jsem se usadil po startu chvíli dokonce
na třetím místě. Vepředu byl tradiční vítěz Jirka Wallenfels. Zezadu mě u
tenisových kurtů dotáhl postarší chlápek a jeho tempo jsem nemohl akceptovat.
Běh byl takový upracovaný, špatně se dýchalo. V kopečkách dost bída, seběh
mi také nesvědčil, nicméně na otočce za 6:20min mi bylo jasné, že bych to mohl
dotáhnout na pohárek za třetí flek v kategorii, páč za mnou nevypadali, že
by mě dotáhli. 2kopečky krátce po otočce jsem sotva vycupital, v táhlém
seběhu ke kurtům jsem zkusil prodloužit krok a trošku odfrknout. Chlápek na
třetím místě se mi mírně vzdálil, já jsem se snažil běžet furt nadoraz, abych
se dostal pod 13minut, což byl můj zdejší osobák. Tepy 180, víc to nejde, krok
dlouhý, ale nikterak ladný. Poslední kratičké stoupání a už se otevírá prostor
u rybníka Labuť. Nevymáčkl jsem si stopky, takže až od zapisovatelů zjistím
svůj čas – 12:45min. Mohu být spokojen, osobák, ale stálo mě to hodně sil a
totálně propocené trenky i tílko nasvědčuje, že letos mi vedro vadí ještě víc
než dříve. S předstihem si dojdu pro pohár a diplom, abych mazal na metro.
12:45, Wallenfels 11:48 = 3,5km
(odhadem 40m převýšení) , http://volny.cz/beh.projektantu/
Jičínská liga – Tábor , 18 květen
2011
Zase po roce jsem přijel na start
pro mě vždy trošku smolného kopce z Bradlecké Lhoty na Tábor. Počasí bylo
super, na 60km přesun foukalo příjemně od JV do zad, ale v kopcích to byla
rychlostně bída. Jelikož jsem dofrčel už v 16:40, tak jsem si dal tréninkově
na 53/21 asi 17km/h rychlostí úvod stoupání po hlavní, pak ještě lámačka ze
sedla 53/19 do vsi a před kostkama jsem to otočil a mazal dolů. Bylo mi jasné,
že dneska to zase nepofrčí. Nakonec se sešlo víc jak 50 lidí včetně Vojty
Pelanta, Živného, Roberta Kleinera, Šlégla apod. Trošku s obavami jsem
brzy shodil na malou a dostal se ze sevření u pravé krajnice víc ke středu, kde
byl i pěkně jedoucí Norda. Na čele nijak nebláznili, jelo se tempo nějakých
21km/h do 6% stoupání, pořádný nástup žádný, i tak jsem tam vlál někde kolem
15-20.místa. Točil jsem 39/15, chvílemi
15:22, Pelant 14:02 = 5,2km / 329m ,
http://jicinskacykloliga.ic.cz/view.php?nazevclanku=tabor-18-5-2011&cisloclanku=2011050006
Frenštát p/R – Velký Javorník , 15
květen 2011
Příšerné počasí, asi
40:09, Horáček 36:53 = 8,9km / 580m
, http://iscarex.cz/vysledky/1862
Mamut tour , Přerov , 14 květen 2011
Start se posunul o 15min kvůli
náporu při registraci. Stáli jsme sice za páskou, ale před ní se postavilo asi
80lidí, což jsem tak nějak čekal. Úvod nervózní, loktovačka, brzdy, flekovačka,
necítím se dobře. Kostky se letí, já jsem dost vzadu. Naštěstí eliťáci pod
hupem v Pavlovicích chčijou, tak se moc nejede. V brdkách před
Bystřicí p/H. se to furt mele, já sotva vlaju kdesi na stém místě a už se těším
na kopec, který se zpočátku taky nejede. Je tady Léňa, Kolík, kecám s
Dreamerem, pohoda. Michal Skopeček couvá dozadu, my též, jakmile ti vepředu
trošku přitlačili. Je tam aspoň 60lidí, já se nechci zrakvit, jedu si svoje -
39/19, 39/21. Dreamer je stále u mě, na horizontu to trošku roztáhnu, ve sjezdu
se ale hnedka cedím dozadu. Kritický provizorní mostek jsme zvládli, pak se
sjedeme ve stoupání na Troják. V padáku ke Kašavě se to mastí, až dojedeme
kolonu doprovodných aut a předjížděním protisměrem se docvakneme zase do čela.
Jízda vlevo do levotočivé zatáčky kam není vidět šedesátkou je docela
adrenalin. V balíku zase není o krušné okamžiky nouze, páč se jede přes
celou silnici. Stihnu se aspoň trošku napít a vysát gel. Stojka se jede
v pohodě, kolíbáme se nad řidítky - 39/21. Následuje klid ke Frýštáku.
Vabroušek kecá s nějakým triatlonistou – tady jedeš kopce rychle, ve
sjezdech nic a po rovině taky nic, teď mám tep 96. Já juknu k sobě a tam
vidím 129 … Ale je fakt, že jsem neměl svěšíno jako železný muž ze Zlína.
Hadovna nás konečně odděluje od čela. Jedu 39/21 s Léňou a Dreamerem,
necítím se špatně a ta Madona do kopce docela frčí. Možná by šlo jet kraper
rychleji, ale nechci se zrušit. Následuje sjezd, který zrovna nemusím, takže
opatrně. Jeden mě přelítne a v táhlé pravotočivé zatáčce ho to vyneslo
ven, na štěrku nešlo zabrzdit a napral to do složených klád. Jeho kolo se
vymrštilo do mé stopy a já už se viděl v kotrmelcích. Minul jsem bicykl o
centimetry a opatrně dojel dolů, kde jsem říkal regulovčíkům, že si jeden
ustlal. Naprosto volně pokračuju pod Grapy. Sním Pikao a docela mě nakoplo.
Takovej levnější a větší karbošnek. Zezadu přijede zase orange duo. Začátek
v Rusavě si poklidně vylámu, vzpomenu na Drásala a musím říci, že na
silničce jsou Grapy „v pohodě“, na bajku to je děsnej vopruz, jak to nejede.
Nechám 39/23, abych netočil kašpara a vsedě jedu nějakých 10-11km/h
v nejprudších pasážích. Tatík fotí, tak mu ještě řeknu o nehodě a už
stíhám borce přede mnou. Je z toho i fotka na roadcycling, super!
V lese dojedu myslím Slavíka z OD Morava a pár dalších, občas jedu i
na velkou, třebas ten závěr 53/21. Pak sjezd do Bystřice, kde se valí
k 70km/h, ale to není má doména a hned ztratím několik vydobytých pozic. Ostrá
levá, teď nebo nikdy – nechám pilu, přejedu zpátky několik cyklistů a už vidím
grupu s Robertem Kleinerem. Kopec je moc krátký, nestíhám to. Na horizontu
53/17, úplnej šrot přes 180tepů, makám i ve sjezdu a v krátkém brdku je ze
sedla docvaknu ve stavu značně zdeklasovaném. Na 80km takhle blbnout! Ale
vyplatilo se, teď se vezu, na bufetu čapnu 2gely, kus melouna a kelímek
ionťáku. Plný bidon dám do košíku a ve čtyřech frčíme k rozdělení tratí,
kde nás jeden opustí. Taky bych docela rád jel už do cíle. Pokračujeme ve
vopruz brdkách a díky chcaní skupinky před náma si „nestavěče“ docvakneme
zpátky. Vida, v devíti to zase jede mnohem líp. Robert pěkně wattí na
Zippech, jsou tady i dva z KC Brno, taky s wattmetry, jeden
z Pinarella, docela slušná sestava. V rámci možností točíme a já
stihnu aspoň sníst margotku a napít se. Průměr 33km/h je super, teď jen aby
nedošlo. Před Tesákem dost tahám, ostatní se šetří a jak najedeme do prudšího
úseku ke studánce, tak jsem rázem předposlední. Oops! Zkusím se nějak zmátořit
a točím 39/23. Nahoře za to trošku vezmu na 21ku a podaří se mi dolítnout
k Robertovi, který dle zvyku má na Tesáku svůj vlastní bufet a
z ukryté igelitky vytáhne bidony a proviant. Dolů se to mastí 53/11,
Troják dám na velkou a riskuji projetí bufetu, páč v grupě s Robertem
a dvěma z KC Brno to tak pěkně jede. Akorát nevim co budu pít, mám asi
0,3l, vyschlo v hubě a do dalšího bufetu přes hodinu jízdy… Ve sjezdu vlaju,
ale zuby nehty se mezi rychlíky držím. Pak točíme a máme na dohled uprchlíky
z Tesáku. Jedeme furt šrot, aspoň já, kolem mě hučí Zippy a rve se
53/12,13. Před Lázy trošku voraz. Schodovité stoupání jedu 39/23, Robert tvrdí
muziku a my za ním vlajeme. Chadim z KC Brno visí jen tak tak nebo si
nechává drobet odstup, nevím. Sjezdík je pro mě dost hrana, docela se bojím,
ale jsem stále s nima a už si to šineme k bufetu. Z doprovodného
auta KC Brno vysomruju minerálku. Aspoň to. Dám gel, na regulérním bufetu čapnu
půl banánu a kelímek ionťáku za jízdy. Docela akrobacie. Svištíme po hrbatých silničkách,
v každém brdku lámačka ze sedla, ale kilometry naskakují krásně. Poslední
kopec za Paršovicemi už dávám s vypětím všech sil – směšných 39/21,
naštěstí Robert už nejede takovou hranu a dokonce sjedeme jednoho
trénuj-chytráka z Alltrainingu. Do střídání se moc nezapojuje, takže je
nás sice pět, ale spíš formálně. Od Chadima si cucnu ionťáku, dopiju ten svůj,
dám poslední gel a věřím, že to už nějak doklepu. V Pavlovicích letíme
dolů a už tu jsou kostky, kde mám co dělat. Před náma ještě jeden borec,
kterého sjíždíme za cyklokrosem v obci Prosenice. Ani se nás nechytá, nebo
spíš nechce a větrá kus za náma. Točíme 34km/h na větru a už tu je Přerov.
V zatáčce to balí Chadim, vepředu spurt, který vyhrává Alltrainingář, pak
Černý z KC Brno, Robert a já jako 47. Zásek 28minut je povzbudivý, ale
taky jen za 130km. Dobře, že trať byla kratší, 203km v půlce května fakt
stačilo.
6:11:21hod, Šimek 5:43:17hod = 203km
/ 3060m , www.miko-cycles.cz
ELM – Křinecké okruhy , 8 květen
2011
Na startu hafo lidí a hlavně eliťáků
… Kolokrám tu asi uspořádal oddílový přebor s účastí Zahrady a spol, aby
nebyla taková nuda. Na 7okruhů Seletice – Sovenice - Bošín – Doubravany –
Seletice nás vyjelo snad 40! Jelo se v pohodě, neb si eliťáci potřebovali
pokecat. Aspoň jsem si mohl prohlédnout okruh, dokonce i chvilku na čele
s Lukym. Čekal jsem, že se pojede v kopci úplnej šrot, ale jelo se
tempo, nějakých 30km/h, což se nechalo při dostatku sil i přežít. Balík se
jenom natáhnul, za zatáčkou směr Mcely se jelo ostře cca 1,5km k zatáčce,
pak sjezd lesem po hrbatém asfaltu a dál jsem se snažil nějak zašít. Druhé kolo
(15,2km) za 23minut. Odjel někdo z Kolokrámu a ještě jeden. Kopec se jel
zase svižně (Zahrada), vršek jsem točil 53/19 a podařilo se mi přežít druhou
rundu. Dle videa nás zůstalo 30. Poměrně hodně nás přežilo i třetí kopec (kolo
24minut). Ve čtvrté rundě se nejelo (kolo 27minut), Kolokrám se usadil na čele
a kotvil to, což mně osobně vůbec nevadilo. Byl jsem rád, že jsem se občas
napil ionťáku a natlačil do sebe trochu gelu. V pátém kole nastal masakr
na větru. Já už tam vlál po sjezdu, ale Ševča to tam dorval zpátky a mezi
Sovenicemi a odbočkou u Křince se rozhodlo, kdo ještě bude s eliťákama.
Mně se poštěstilo vyvézt, ale jel jsem přes 180tepů a furt 2m díra, nakonec
jsem to nějak docvakl ve stavu bezvědomí a úplně vyprášenej. Ještě se jela
škarpa do Doubravan, kolo 22minut! Kopec se jel naštěstí jenom tempo, takže
jsem ho vyjel a byl mezi 15kou, kde byl samej Kolokrám a nabušenci. Dvě minutky
za námi zůstalo asi 10lidí - Ševča a spol. V šesté rundě se nijak extra
nezávodilo, vyskytl jsem se i na čele skupinky a brzdil si to, ale už jsem
neměl síly do kopce přišlápnout. Byl jsem úplně prošitej, o nějakých 6sec jsem
neuvisel kopec a zůstal tam s dalšíma dvěma. Ještě jsme se snažili někam
k Bošínu, ale nemělo to smysl, odjelo asi 10lidí a my dřeli jak Bulhaři a
měli furt 50-100metrů díru. Jeden naštěstí přišel s dobrým nápadem, že se
na to vyserem a dotočíme si to do cíle. Ještě že tak, já už byl úplně
nepoužitelnej, vůbec jsem neměl sílu. Zezadu ale dolít ještě jeden silák na
Ridley a notně nám natáhnul držky, teda aspoň mně. Sotva jsem tam vlál a neměl
ani sílu je táhnout, když na mě přišla řada. Do kopce jsem najel jako první,
ale byl jsem úplně v řiti – 23km/h na 53/21, jak mrtvola. Jeden mě vzal,
ale to mi bylo docela jedno, neb jsem byl rád, že jsem vůbec přejel cílovou
čáru. Hnedka jsem si dal guláš, napil se a jel s Nordou směr Pátek. Byl jsem
totálně vyšitej, takže jsem pak do sebe natlačil gel, co jsem nestihl při
závodě. Aspoň, že to bylo z Poděbrad po větru.
2:50:28, Netík 2:48:01 = 107km , http://www.cyklomasters.cz/cyksys/zavody_view.php
Šárovcova Lhota – Zvíčina , 7 květen
2011
Sobotní slunečné odpoledne přilákalo
k běhu na Zvíčinu přes 120nadšenců. Byl jsem zvědav na trať, neb převýšení
„pouhých“ 393m na 13,6km věstilo snadný úkol. Dle výsledků jsem se tipoval na čas
pod 1:02hod, hodina když by se extra zadařilo. Jenže foukal SV vítr, takže
„furt proti“. Úvod byl svižný, skoro placka přes pole. Ihned se odpoutala
dvojice Havlíček + Kunst, pak běžela čtveřice, kde byl třebas Jančík a Šesták,
já kousíček. Táňa Metelková byla až za mnou, což mě pozitivně naladilo a snažil
jsem se dupat, i když jsem si říkal, že se nesmím zrakvit před nedělní
extraligou. Tepy atakovaly 180. Na asfaltu asi po čtvrthodině mě doběhla Táňa a
s ní Ulich. Zapojil jsem se do vláčku, ale místama jsem hodně trpěl. Na
dalším asfaltovém úseku jsem docvakl Táňu do nově vzniklé grupy. Odvážně jsem
šel před náběhem do lesa hned za Ulicha, aby mě nikdo nebrzdil. Na louce mi to
moc neběželo a v prudké části šli zase všichni přes mě. Následoval docela
drsný seběh na nějaký mostek, kde už fotil Ataman ze Šlapek. Byl jsem v tu
chvíli desátý a ještě byla šance se ve 4-členné skupince posunout kupředu.
S radostí jsem využil občerstvovačku a polil si hlavu. Slunce pražilo a
úseky ve stínu byly jako za odměnu. Po těžším asfaltovém úseku přišlo dost
dlouhé a těžké stoupání po louce a pak lesem, kde se odpoutal Ulich a já ho
pronásledoval. Táňa byla kousíček za mnou, další dva odpadli. Tepák hlásil přes
180, ale snažil jsem se pořád. Přeběh pole, chvíle placky a pak tvrdý závěr 1km
po asfaltu, kde nebyla nouze na auta v obou směrech. Na Ulicha jsem už
neměl, stejně tak se rozplynul sen o čase pod hodinu, páč nás čekala ještě
taková smyčka po louce. S výkonem zase po čase spokojenost, udolat Táňu, i
zásek na Havlíčka byl proti Pomezkám citelně menší. V cíli pěkně koláč,
banány, ionťák, super servis! Já se jen svalil do stínu a pár minut jsem toho
měl fakt dost.
1:00:20 , Havlíček 53:56 = 13,6km /
393m , http://iscarex.cz/vysledky/1860
Pečecký trénink : P100 , 1 květen
2011
Jelikož ráno chcalo, tak jsem se
rozhodl vyjet až po obědě a zkusit objet trénink s Pečáky. Sice je už
trošku trapný jezdit furt „pečeckou 100“, ale jelikož jsem v kopcích asi
tak od dob sněhu nebyl a nic dlouhého jsem už drahně dlouho nejel, tak jsem
nepohrdl. A dlužno dodat, že jsem dobře udělal, neb jsme byli vyrovnaná grupa a
zmačknul jsem se jako při UACu. Úvod mi připadá svižný, ale je to tím, jak furt
jezdím sám. Brdek v Třebovli mi nikdy nešel a dneska taky sotva vlaju, až
si říkám, že jsem úplně marnej. V hupu před Kouřimí jeden kluk
rozcentrovává kolo a jede domů, Norda procvakl, takže Bulánku vyjíždíme jen já,
Miloš Krejčí, Luky a Fanda. Enduraining tvrdí muziku, sice fouká do zad, ale rychlost
22km/h před serpentínama je i tak pro mě naprosto hraniční. Za druhou zatáčkou
se už zvedám, jak klesá rychlost a těch 52/21 je jaksi moc do těžka. Miloš
trochu ztratí, zkusím ještě dát na horizontu 19ku, ale nohy už netáhnou. Těší
mě, že si Miloš taky dával. Kdyby řekl, že jel na tepy, tak bych asi hodil
Schwinna do škarpy. Za chviličku tu je Fanda a Luky, po cca 4minutách i zbytek
spravujícího osazenstva – Norda, Luděk Šimeček a Michl. Dál se jede vcelku
normálně, před Jevanským si dám sílu 52/13, pak ale sotva vlaju a celé údolí
jedu hezky na ocase. Luky to drtí na špici 40-45km/h, nechápu. Konečně Hradec a
odbočka na HP Ondřejov. Zpočátku mám co dělat hákovat soupeře, ale před
Kostelními Střímelicemi už stíhám Miloše. Za mnou jako stín Luděk Šimeček
s přeskakujícím Campa řetězem na Shimano výbavě. Na rovině dám 52/17 a ze
sedla to lámu až k hospodě, ale za mnou stále dva vagónky a nevypadají
zrovna zničeně. Dám 21z, za točkou to zkusím trošku rozjet, ale brzy mi dochází
a na závěr mám co dělat, abych to nějak vylámal. Kousek za námi přijíždí Norda,
pak zbytek. Sjezd do Chocerad neumím, bojím se a na mostě už mám drobet díru.
Nejoblíbenější a nejtěžší stoupání jménem Vodslivy právě přichází. Jako tvrďák
nechám 52/21 a levou škarpou najedu rovnou na čelo. Za mnou tradiční složení
Luděk a Miloš. Nejdu pod 17km/h, do Vestce zkouším roztočit nohy k 24km/h,
ve vsi shodím na 17ku a nastoupím. Luděk Šimeček jen trošku víc roztočí nohy a
zase mi gumuje zadní plášť. Aspoň Miloš chytil díru. Do lesa mi dost tuhnou
nohy a dám 52/23. Zatáčka doprava už hodně bolí. Díky větru do zad to ale do
Vodsliv letí. Nakouřím to na 45km/h, že si jako vyletím ten 11% hup. Šimeček
furt za prdelí, já jedu úplnej šrot, lýtka pálí, drtím ze sedla 52/21 a nahoře
vyplivnu plíce, přičemž vagónek vypadá jak při projížďce u Poděbrad ... I Miloš
tu je za chvilku. Norda chytil asi 40sec, Michl 1:25, pak Fanda a na Lukyho
musíme počkat. Asi se vyprášil včera na duatlonu a dneska v jevanskym.
Cítím, jak mi radikálně ubývají síly. Sjezd do Sázavy zase sotva vlaju na
chvostu. U kláštera ještě tradiční nástup 52/19. Energie na Nechybu mnoho
nezbylo, i tak serpentiny začínám odvážně 52/19. Jenže nohy se zastavují a když
to kolem mě proláme Miloš, tak jen podřadím na 23z a sleduji, jak mi s Luďkem
odjíždí. Před horizontem už Miloš ztrácí rychlost. Asi to s tou velkou
přehnal, takže já se přiblížím a ještě nastoupím na 52/17 pěkně z háku až
si skoro pobliju řidítka. Sežeru Margotku, napiju se Coly a doufám, že se nějak
zašiju v protivětru. V Újezdci další blbinka – síla na 52/13, ještě
odtáhnu sešup pod Kruty, kde hnedka vycouvám až na poslední flek. Fíha! Nakonec
jsem to zase trošku rozjel a blížil se duu Miloš + Luděk, ale nahoře jsem už
byl úplně koženej, že mi zas poodjeli. Pohoda moc dlouho netrvala, neb už od
Radlic se občas nastoupilo. Pak slušná lajna dolů do Kouřimi a drobet prekérka
v točce doleva. V hupu před Třebovlí jsem ještě vyloudil nějakou
energii a nastoupil, jenže všici visej! Ještě jsem si to zopáknul po padáku v Třebovli,
kdy jsem tam nechal 52/11 a málem si urval nohy z prdele. Zas nic, Fanda
jede za mým zadním kolem … Do Chotouně se rozjíždí terezínek a pěkně to
mastíme. V Tatcích si dám ještě poslední záchvěv a nohy už mám K.O.
K Pečkám funí dost proti, následuje klid před bouří – spurtem na ceduli
Pečky. Přejíždíme koleje, dáme se na obchvat, kde fouká z boku a Luky to
rozjede k 37km/h. Já zvýším tempo nad 40km/h, abych na nadjezdu pěkně
vyhnil. Za mnou Miloš, pak další spurtéři poskládaní do lajny. Za ostrou pravou
směr Pečky hnedka podřadím 52/15, nastoupím a jako při tour pěkně doleva,
doprava, doleva. Vláček se vlní a když už mám nohy úplně na sračky, tak najedu
doleva a ukážu, ať jedou. Mám co dělat vyjet ten hup k benzíně, úplně
totál zrušenej. Ale Milošovi jsem to dobře rozjel – vyhrál. Nakonec 101km za
3:09hod, ale je v tom popojíždění za Bulánkou, na Vodslivech apod, takže
čistý průměr by byl asi 33km/h.
Memoriál Karla Raise : Počerady –
Louny , 30 duben 2011
Běžecky náročný duben zakončila
obvyklá lehce klesající 15ka od elektrárny Počerady do Loun. Loni jsem tu
zaběhl fantasticky, vytěžil z běhu ve skupině s Ivanou Sekyrovou a
v cíli byl po 54:35min. Letos byly podmínky dost ztíženy protivětrem a
s mojí formou to bylo také o mnoho slabší. O to více si cením slušného
času pod 57minut, ale to bylo dáno hlavně tím, že jsem byl svině a nevylezl
z háku. Krátce po jedenácté se už za pěkně horkého dne vydalo na trať přes
130běžců. Ani jsem se nerozebíhal, abych se zbytečně neunavil. Úvod jsem dle
tradice napálil – 3:40min v klesajícím profilu ale žádný zázrak nebyl a už
z notné vzdálenosti jsem mohl sledovat úprk čela a jen kroutil hlavou nad
tím, jak Kamínková letěla v grupě se Smrčkou. Letos běhá fakt jinou ligu a
Ivča běžela jen proti času. Na dvojce asi 7:20, tepy teprve vylézají z 170
na 180. Je mi zase vedro, snažím se zakomponovat do skupinky asi 6lidí, páč
fouká. Třetí kilák, tempo mírně polevuje, 4ka za nějakých 15minut a mám toho
tak akorát. Silnice se stáčí doleva přímo proti luftu, bojuji s morálkou,
ale držím se. 5km asi 18:43min, pořád „mazec“. Silnice mírně stoupá, dva
odskočili a já ještě seberu odvahu a napálím to, abych je docvakl a užil si tak
závětří ve vyšším tempu. Jdu šrot, hodně riskuji, ale nechci pořád běhat
takovou mizérii, takže to zkouším. Vyplatilo se! Týpek v triku nadace na
ochranu zvířat pěkně tahá a místama ho střídá triatlonista z Krušnoman
týmu. Já sotva hekám za nimi, ale členům původní skupinky jsme bezpečně
pláchli. Na desítce jsme asi 16sec pod hranicí 38minut. S radostí využívám
občasného stínu a díky stromům ani tolik nefouká. Na občerstvovačce čapnu
kelímek vody, poliju se a koušu se, abych docvakl mé tahouny. Podařilo se, ale
s tepem 182 je jasné, že se blíží konečná. Naštěstí vůle je silná a teprve
ve stavu totálně mrtvej opouštím své vodiče těsně před metou 14tého km.
Vycupkám poslední hup a na závěrečném kiláku ztratím 10 resp. 17sec na běžce,
kterým mohu děkovat za svůj čas. Byl jsem hodně vychcanej, ale i o tom běh je a
s výsledkem jsem po čase zase spokojen. Následuje focení, žranice a cesta
dom v lijácích. Před výkonem 52:31, který je uveden u jména Kamínková, by
se hodilo smeknout!
56:51, Artur Kern 47:48min. = 15km ,
http://www.mizuno-running-cup.cz/vysledkovy-servis/
Pardubická 9, 27 duben 2011
Období plné běhů se chýlí ke konci.
Na mizuno cup do Pardubic jsem raději ani nevzal závodní boty, páč vím, jak
tvrdá tamní dlažba je. Bylo pouze otázkou o kolik hůř to zase bude. Energii
jsem doplnil dvěma nugátovými koblihy a chtěl se pokusit prolomit už asi měsíc
trvající smutné období. Letos nepřijala taková konkurence, takže jsem i přes
bídný čas nakonec těsně nedostal rundu – 1600m. Na startu bylo docela dusno,
vybíhal jsem asi z páté lajny a na začátku to nevypadalo až tak nejhůř.
Kousek přede mnou Jindra Král a Táňa, bohužel odstup se rychle zvětšoval a
zezadu dolít Franta Pechek, což mi zase optimismu ubralo. První kolo něco pod
6minut, není to sice špatné, ale cítím, že zase vytuhnu a tudíž 36minut se už
po druhém okruhu zdá silně nereálných. Už z pozdálí sleduji Fenclovou,
sotva držím Pechka. Hm, zázraky se nekonají. Konečně půlka trápení a čas
18minut. Nohám se moc nechce, tepy okolo 175, takové upracované. Další runda
citelně pomalejší, ale urval jsem Pechka. Naopak zezadu dotírá Šibravová a
v pátém kole ji mám chvíli před sebou. S tím se nechci smířit a za
schody jdu před ní. Poslední kolo se v rámci možností a tuhnoucích nohou
snažím udržet tempo, ale i tak je z toho nepříliš dobrý čas 36:37min. Po
doběhu mám nějak natažená třísla. Vrcholem je prasklý kelímek s colou,
takže mám krásně sladké trenky a stehno. Aspoň sežeru gulášek a pak teda aspoň
4minutky vyklusnu, abych nebyl úplná mrtvola. Louny budou bolet a to jsem loni
zaběhl fantasticky …
36:37, Blaha 30:44 = 9,6km , http://www.mizuno-running-cup.cz/vysledkovy-servis/
Běh městem Jarmily Kratochvílové ,
G.Jeníkov , 24 duben 2011
Zkusil jsem se nějak zmátořit po
ostudném výkonu na Pomezkách, na začátku to vypadalo i slušně, jenže pohled do
výsledkové listiny mnoho pozitivního na mém výkonu nehlásí. Sešla se obvyklá
konkurence na ČBP, okořenilo to několik černochů a Ukrajinek. Petru Kamínkovou
jsem viděl jenom v ulicích města a na rozdíl ode mne běžela letos o
2:12min líp než loni, já naopak skoro o 3min hůř … Dokud jsem stíhal Radku
Churaňovou, tak jsem si říkal dobrý. Jenže to vydrželo jen 3km – 12:00.
V táhlém stoupání lesem mi cukla a já byl osamocen. Za mnu kousíček Klimešová.
5km – 20:01, 11sec na Churaňovou. Ukrajinka se nepochopitelně na pár vteřin
vydýchává, Radka Churaňová jde před ní. Pak přichází moje krize vrcholící
trápením po šotolině, kdy mě zezadu doráží Klimešová. Fouká, tak jdu chvíli za
ní. Na horizontu se srovnám a ještě do toho jdu. 10km – 40:25min, máme asi
35sec na Ukrajinku. Nechám vystřídat Klimešovou, pak zase táhnu já. Společně si
tak doběhneme až do cíle. Dobře, foukalo bočně/proti, tak jsem si mohl aspoň na
čas odfrknout a jak seběhy nemusím, tak jsem se aspoň trošku kousnul. Nakonec
vyšel i čas pod hodinu a to jsem se docela obával, neb tempo nijak výrazně pod
4minuty nešlo. Podal jsem asi výkon, na který momentálně mám. Krom prostřední
části to úplná ostuda nebyla, jen jsem o třídu slabší než v březnu.
59:42, Krupička 47:47 (Kiprotich
46:20) = 14,96km , http://www.behjk.wz.cz/celyjk.htm
VC Krkonoš : Horní Maršov – Pomezní
boudy, 23 duben 2011
Závod, na který se vždy těším. Chtěl
jsem si spravit chuť, věřil jsem, že v kopci to nebude až tak špatné jako
poslední dobou na rovině, jenže můj výsledek byl velkým zklamáním a
z oblíbených Pomezek jsem si odvezl nejhorší čas za poslední 4roky!
V pátek jsem jel busem, krásného podvečera jsem využil k procházce na
Rýchory a trošku neplánovaně to protáhl po červené přes Roh hranic a Albeřice.
To jsem asi neměl dělat, i když fyzicky jsem se necítil unavený. Ráno jsem se
nemohl vyhrabat ze spacáku, furt bych spal. Rozběhal jsem se, protáhl, jenže už
od úvodních metrů závodu mi chyběla šťáva. Táňa Metelková byla kousek přede
mnou, stejně tak Vacek, se kterým jsem běžel Kbely. Myslel jsem, jak vše stáhnu
od Vápenky k Lysečinské, jenže opak byl pravdou a sotva jsem udolal borce
ze své skupinky. Byl to strašný pohled, díra přede mnou se zvětšuje, tep nad
180, cupitám do 9% stoupání, nejde to líp a já jdu 5:30 na kilák. Na horizontu
zkouším zrychlit, ale nemám nárok a Táňu už ani nevidím. Trápím se, hlava by
ještě chtěla, ale nohy nejdou. Tepák pořád hlásí max úsilí, jenže čas utíká a
já se k cíli spíše posouvám. Míjím ceduli Parking Spartak Pečky,
Lysečinskou boudu, krůpěje potu po tváři, v hlavě šrotuje myšlenka – až
sem jsi klesnul? Zoufale sleduji hodinky, to za hodinu nebude … , 1:02h? Cestník,
jeden chlápek za mnou furt visí. V seběhu plácám nohama a ty lehké Ády
jsou mi dnes k ničemu. Malá Úpa, ještě 3km! Tak to nestíhám ani 1:02hod.
V prudké pasáži bojuje Táňa, měřím odstup a jsou to skoro přesně 2minuty.
Na horizontu hlásí stopky 54:05min, chybí 2km. Nakopnu to, jenže chlápek mě za
chviličku míjí a ladným krokem mizí … To snad není možný, 58:17min, chybí
kilák, fouká studený V vítr, já už nemám energii na zrychlení a snad jen
proto, že běžím Pomezky ještě držím tempo. Konec, zklamání, 5:23min víc proti
loňsku a zpětně nechápu, jak jsem to mohl v roce 2010 takhle dát! Kde že
loňské sněhy jsou … Sotva pletu nohama, vypiju 0,7l pití, něco vyfotím a
v autobuse do Poděbrad přemýšlím čím to je, že jsem takhle radikálně
vyklidil pozice. Umístění v kategorii není špatné, ale víc jak 11minut na
Havlíčka, to je vážně moc!
1:02:35, Havlíček 51:24 = 13,6km /
540m , http://iscarex.cz/vysledky.php?zavodindex=1856
VC Jihlavy , 21 duben 2011
Úkolem bylo zúčastnit se a získat
body do Mizuno cupu. V Jihlavě bylo vedro, navíc jsem se zrovna necítil
nejlíp. 10okruhů se šesti zatáčkami komplet po kostkách, to mě opravdu příliš
nebavilo a bál jsem se, abych v konci nevyhnil, protože bylo hodně vedro.
Začal jsem rozumně a byl asi 15tý. Hned úvodní mezičas na okruh pod 3:30min
nasvědčoval, že to bude kratší. Dobře tak, dle GPS prý 8,97km, což bych označil
za reálné. Ještě ve druhém okruhu se tempo dařilo udržet, pak šlo dolů, ale já
se dostal v pořadí nahoru a po předběhnutí pozdější vítězky žen někdy ve
čtvrté rundě jsem uhájil osmou pozici. Účastníků bylo velmi málo, na Mizuno cup
ostuda. Šlo beztak hlavně o štafety, které běhaly před námi. Po 5tém kole jsem
měl čas asi 17:30 a snažil jsem se o jakés konstantní tempo. Už v osmém mě
nebylo zrovna dobře od žaludku, měl jsem vyschlo v hrdle, lilo ze mě a byl
jsem moc šťasten, když jsem dokončil v čase 35:31. Z cílového
prostoru jsem rovnou běžel na záchod. Asi mi neudělala dobře ta Korunní se
šumákem nebo nevím. Počkali jsme na bednu, neb jsem byl třetí v kategorii
do 39let. Tak to dokládá bídnou účast i kvalitu startovního pole. Pokud
dokončím i ostatní závody poháru, tak bych měl svou kategorii 20-29let na
Mizuno cupu letos vyhrát.
35:31, Srb 31:53 = cca 9km , http://www.mizuno-running-cup.cz/vysledkovy-servis/
Kol – Ja , Semčice – Jabkenice
časovka a běh, 17 duben 2011
Časovka : Postavil jsem se na start
rovinaté časovky jenom tak ze zvyku, že Kolomuty jsem jezdil a kvůli Benymu.
Letos se totiž místo tradiční 10,7km trasy přes kopec Holé Vrchy jela skoro
placka na celých 20km! Mohl jsem namontovat nástavce, ale to bych musel
šoupnout tachometr, navíc se mi nechtělo měnit pozici sedla a ničit omotávku, a
proto jsem jel na Schwinnu v nastavení silničářském. Kvůli image jsem tam
nechal i kola Xero s Mišelinama Speedium 25mm. Rozjetí kilák, nejede to,
jdu rovnou na čáru a ňák to dopadne. Úvod rovina či mírné stoupání asi 5km,
fouká nějak lehce bočně do ksichtu. Dávám 52/15,17 – moc to nejede, ale snažím
se lehat na řidítka a točit, abych nevyšel z tempa. V lese už toho
mám tak akorát, ale průměr přes 35km/h po stoupání jsem fakt nečekal. Následuje
víceméně placka, kde jde o to jen přemluvit hlavu a nohy ke konstantnímu,
maximálnímu, výkonu. To se kupodivu docela daří, ale po vymletí jámy jsem
dostal ránu do levé ruky a ta mě tak bolí, že se musím držet už víc za páky a
nejsem tedy v „aero-posedu“. Pořád je to hlavně o 15z pastorku vzadu, 13ka jen
v klesáních, 17ka když už to nejde jinak. Konečně Mcely, ostrá pravá a teď
už po kvalitním asfaltu valit 5km do cíle na plnej knedlík. Jde to na 52/13
kolem 40km/h. Zase ležím na omotávce až skoro na cílovou čáru. Nejsem úplně
grogy, což mě těší. Průměr 37,1km/h jsem fakt nečekal a ztráta „jen 1:22“ na
Jarina povzbudila. Petr Novák ale letěl průměrem o víc jak 7km/h vyšším …
32:14, Novák 26:55 = 19,95km ,
Běh : Před během jsem dal Margotku,
ale ta mi sílu do žil fakt nedala. Stehno zatuhlé, včerejší půlmaratón je znát.
Vojta prý dal kolo za 32, což se mi ani nechce věřit, ale poté, co hned od
startu vypálí s Milerem se mé naděje na kombinaci kolo+běh ihned
rozplývají. A to ještě netuším, že třetí běží Novotný z Agra co dal kolo
pod 29minut! Já jsem kilák až za Nordou, pak jdu teda víc dopředu, ale už
Zvondu míjím jen se sebezapřením. Vojta vůbec nevadne, já jsem v grupě o
běžecké 4.-7.místo. Ve stoupání ještě zkusím něco předvést, ale orvali jsme jen
jednoho a vedoucí Miler už skoro není vidět. I Vojta má při naběhnutí do lesa
nejmíň minutu. Nechápu jak může tak ladně a hlavně rychle běžet! Moje silnější
disciplína a já jsem kdesi v hloubi pole. Dost velká rána na morál. Koušu
se, na lesní cestě nejprve lehce ztratím, ale pak se dostanu na pátou pozici za
záda vlasáčovi. Dalšího jsme urvali, Novotný není daleko, nějakých 25sec, jenže
rozestup zůstává konstantní. Jdu max co mi fyzička a zadní strana stehna
dovolí, kilák před cílem útočím i na čtvrtý flek, jenže vlasáč se zmátořil a
zafinišoval, na což jsem teda vůbec neměl. Při vběhnutí na hřiště počastuju
Vojtu nadávkou, páč mi hlava nebere, jak mohl běžet 37:50, když já 40:16!
Zvonda drobet vyhnil, Norda v rámci možností nějakých 43minut. Teprve při
vyhlášení se zjistí, že Novotný z Agra vyhrál kombinaci o minutu před
Vojtou a mě dal nejen 3,5minuty na kole, ale 17sec v běhu a to si prý
předevčírem koupil běžecký boty. Cestou domů mě visí Vaňous na biku a když jede
33km/h, tak si rád vlezu do háku. No tak to už je vážně moc!
40:16, Miler 36:07 = 10,5km? www.kol-ja.cz
MČR v ½ maratonu ,
Pardubice , 16 duben 2011
Ve čtvrtek jsem zjistil, že zadní
strana levého stehna je totálně odepsaná, takže jsem zoufale snažil zabránit
největší ostudě Voltarenem a před startem ještě nakoupil v Tescu hořčík a
nasypal 4 šumáky do Mattonky. Jenže pajdající a bez tréninku = to fakt nešlo.
Navíc sluníčko peklo o dost víc, než se předpokládalo. Já místo obvyklého útoku
na osobák ukázal v Pardubicích letos maximálně tak nový boty a brejle
místo kvalitního výkonu … Už krátce po startu bylo jasné, že vyklizení pozic
bude fakt velké. Čelo žen, natož mužů, jsem de facto vůbec neviděl a připadalo
mi, že všici letí. Kilák 3:45, dvojka 7:30, to odpovídalo tomu nejlepšímu, co
jsem očekával. Běžel jsem s Tomášem Šťastným a dotáhli jsme se do grupy
k Lence Šibravové a Frantovi Pechkovi. Tom říkal, že Lenka chce 1:21h, což
se mi zdálo jako moje maximum vzhledem ke stavu. Tom mi poblahopřál
k maratonu. Jo dík, ale vědět, v jakým srabu pak budu, asi bych se na
něj vybodnul. Samozřejmě jsme relativně brzy začali z nastoleného tempa
ztrácet a pětka byla za 19minut. Ještě jsem zkusil zoufalý pokus o udržení
tempa, ale kdepak, první kolo asi 26:42 a už mě zezadu zase doběhli zpátky. Pak
jsem měl hodně co dělat, abych ve skupině visel, ale bylo to vhodné, neb trošku
foukalo a za luftem to bylo drobet snažší. Na občerstvovačce byly jenom
kelímky, tudíž osvěžení bylo drobet akrobacií. Za běhu čapnout kelímek, vodu
chrstnou do vzduchu a trefit se, aby dopadla na hlavu a záda. Tempo šlo do
kopru, 10ka 38:40, znova jsem odpadl, ale silou vůle jsem to pak zase
s Tomem dotáh. Druhé kolo bylo citelně pomalejší a náš úprk se už počítal
skoro na rovné 4 na kilák. V závěrečném okruhu jsem zase vycouval a Tom
pláchnul. Povzbudil jsem Róba Štefka, který taky nevypadal zrovna ladně běžící.
Bylo fakt vedro a spíš jen atmosférou a vzpomínkou na své kvalitní výkony
z let minulých jsem se ještě kousnul a s pomocí pohledu na bojující
Zuzku jsem protrápil pár kiláků, až jsem to za občerstvovačkou na cca 19km zase
dotáh. Vidět před sebou starého Pechka tak dlouho se mi nestávalo … Myslel
jsem, že by pár lidí mohlo vyhnít, ale skutečnost byla taková, že umístění bylo
od cca 7km víceméně shodné s cílovou páskou, možná lepší o 5pozic. Pajdal
jsem na šrot dál, 20ka 1:18:18, Zuzka Weissová je tak v pohodě, že
povzbuzuje Lenku a docela nechápu, že se celou dobu táhne s gelem, který
nepoužije. Poslední minikopeček na třídu Míru, teď není na co čekat, urvali
jsme se ve
1:22:44, Kreisinger 1:05:27 =
21,0975km , http://pardubickyvinarskypulmaraton.cz/
UAC – První šlápnutí , Hřebeč , 10
duben 2011
Ráno zase foukalo, což náladě rozhodně
nepřidalo. O desáté jsem už fasoval licenci a číslo 46. Sešlo se strašně lidí,
první balík snad 150hlav. Na poledne se oteplilo, takže to bylo na kraťasy.
Úvod jsem krutě prokaučoval startem asi z desáté řady. Sice to bylo do
Hostouně po větru, jenže balík letěl a mně letěly tepy nahoru a nohy byly
zatuhlý. V kopci se jelo furt tempo, ve sjezdu se to natáhlo a na bočáku
do Bělok jsem se už normálně loučil s balíkem. Dával jsem si jako prase,
šrot a byl moc rád, když mě někdo dotáhl zpátky do balíku. Pak jsem si najel
víc dopředu a v kopci už to bylo ok. Na bočáku kolem Lidic to bylo kruté,
ale v háku se nechalo. Před kostkama se zvolnilo, což jsem využil
k předjetí hafa lidí. Bylo to dobře, páč v Hřebči šlo přes hodně lidí
a já byl rád, že háknul motorku Hovorku z Markusu a nechal se dovézt
zpátky. V účku zase svist nějakých 67km/h, v kopci jsem byl takovej
tuhej, ale podařilo se tam zůstat, což bylo jedině dobře pro úsek na bočáku.
Z Bělok nahoru se tak parkovalo, že někteří málem spadli do škarpy. To
jsem si užíval jízdy vedle Prochajdy a říkal si dobrý, aspoň 2rundy. Bohužel to
byly jenom 2rundy, neb po 35minutách jsme vlítli na kostky a tam už mi to
ujelo, i když nahoře moc nechybělo a dotáhli bychom to. Zase jsem hákoval
Hovorku, ale po tom účku už jsem si definitivně vystoupil z čela, kde byl
zakomponován třebas Léňa nebo Humplík. Jo kde že forma je. Odpadlo nás asi 6,
chvíli chaos, pak jsme začali nějak točit. Před Hřebčí jsme ještě měli rakeťáky
nadohled, ale já se soustředil jen na to, abych přežil v téhle skupině a
snažil jsem se je nějak umravňovat. Docela se povedlo a i když jsme nejeli
kdovíjaký kolotoč, tak nás zezadu už nikdo nedoskočil a takhle jsme si objeli
zbylé 2rundy, aniž bychom se úplně zničili. Kuře teda ve 4tým kole už nevěděl kolikátý
že okruh jedem - asi měl málo kyslíku. Rozsekané úseky byly fakt hnusné,
výplety jenom zvonily, ale zdárně jsme se blížili konci a já měl radost, že už
jsem si nepřipadal úplně marnej. Dojeli jsme grupu z druhého balíku, se to
pak trošku mlelo, jeden zkusil odjet, ale zase jsme se sjeli a ve 4 najeli
kolem sámošky do cílového kopce. Tam jsem jenom tak tempově udržel třetí flek,
na víc už nebylo. Byl jsem pěkně vyprahlej a byl rád, že to dopadlo aspoň
takhle. 51.místo je ale zklamáním.
1:32:40, Jelínek 1:28:27 = 57km , http://www.uac.cz/kalendar-zavodu/2011/silnice/zavod-1/vysledky/
Běh Hejnovkou – Náchod , 9 duben
2011
No dlouho jsem ráno váhal jestli mám
vůbec jet do Poděbrad na nádraží … Rozklus stál za prd a tudíž jsem očekával
ještě větší ostudu než minulý víkend. Tomu jsem v rámci možností snad
zabránil, když jsem se snažil úplně nezrakvit, abych nedobíhal prošitej. Na
trati chyběl jeden „lezecí“ kopec a to bylo možná dobře, páč já už v těch
normálních kopcích cupital a měl jsem toho plný brejle. Doslova, páč abych
vypadal stylově, tak jsem si nechal černé brýle jako správnej tvrďák. Někde
v polovině trati jsem přepustil desátý flek Jindrovi Královi, Honza
Šimůnek už byl v nedohlednu, ale pořád jsme viděli aspoň Aleše Stránského
a Ožanu. Po prudkém kopci v lese jsem se nahoře nesrovnal tak rychle a
v dlouhém klesání chytil díru, kterou jsem tak nějak držel až do cíle. Na
záda mi ale dolít Kruml a já ho ne a ne setřást. V seběhu byl lepší, já
zkusil v kopci k zámku ještě něco vymyslet a nahoře to vypadalo i
nadějně, dokonce jsem se blížil Jindrovi, jenže „vohubupadák“ do cíle
v areálu zámku jsem úplně nezvlád a v poslední točce kolem stromu asi
15m před cílem mě Kruml přesprintoval. Z toho jsem byl teda mírně
rozladěn, ale co se dalo dělat, 12tý flek, 3minuty na Honzu Šimůnka, Bořka
Jančíka, víc jak 4 na suveréna Horáčka, který si dal sólo od startu do cíle.
46:25, Horáček 42:19 = 11,8km / 340m
, http://iscarex.cz/vysledky.php?zavodindex=1853
Lipanská stezka – Kouřim , 3 duben
2011
Po bídné sobotě přišla další
předpokládaná bída v Kouřimi. Bylo vedro a to je dost slabé slovo. Po
rozběhání se s Petrou jsem se mohl skoro ždímat a na závod slunce přažilo
ještě víc. V úvodu jsem byl pěkně zatuhlej – běžel jsem na úrovni Jardy
Paroulka. V kopci z města jsem se snažil něco předvést, ale moc se
nevedlo, byl jsem 13tej, s čímž jsem jako nepočítal. Jenže přijelo pár lidí,
které jsem tu nečekal, třebas Viktor a dneska mi teda dal víc než obligátní
minutu (a to byly kopce). Vařil jsem se, už na lesní cestě po 10min běhu jsem
tušil, že půjdu do kytek. Kopec po kostkách nějak rozumně, předběhl jsem jen jednoho
týpka, je přede mnou furt Pavel Miler, Němec z Kolína, … Po 1.kole končí
Růžička, takže jsem 11tej a do desítky se dostanu v kopci z města,
kdy udolám Pavla z Lipan. Trojička s Němcem je na dohled, jenže i
přes jakous snahu nemám nárok a přiblížím se jen o pár metrů. Leje ze mě, druhé
kolo o cca 40sec horší, i tak někteří vyhnili možná ještě více. Jo vedro … Daň
za maraton bude asi dost velká a to je duben běžeckými závody nabitý.
38:20, Miler 32:19 = 9,68km , http://kourim-radnice.cz/lipanska-stezka
Běh Safari – Dvůr Králové n/Labem ,
2 duben 2011
Těch 82km po ose uběhlo nadmíru
snadně, ovšem běh byl největší propadák letošní sezóny … Cítil jsem zatuhlé
svaly a natažený úpon pod levým kolenem. Úvod po ZOO s krátkými prudkými
kopečky byl ještě docela v normě, ale pláchnul mi i Ožana. Já běžel
v grupě se starým Čivrným, který pak rozbil naši skupinku ve stoupání od
6km, kdy jsme vyběhli z areálu. Jak mi byla před startem kosa, tak jsem se
teď už řádně potil a tepově jsem si dával. Bohužel jsem v táhlém stoupání
ztratil kontakt a chytil nějakých 15sec. Na desítce 39:10 přišel docela šok –
tak pomalu? Na občesrtvovačce jsem si hltnul vody, trochu si polil hlavu a
bojoval sám s klesáním a mírným větrem proti. Zezadu se přiblížila
dvojička a na mostě přehrady Dvůr Království mě chytli. V kopci jsem jim
sice stačil, ale jak se klesalo, tak jsem neměl vůbec nárok. Myslel jsem si, že
pořád běžím slušně, ale bylo to jenom rovné 4 na kilák a začínal jsem se
obávat, jestli to dám vůbec pod 1:13hod a to jsem před startem pomýšlel na
1:10h! Zezadu mě ještě jeden dal, v kopci ve městě jsem se zmáčknul přes
180tepů, ale v padáku ke stadionu jsem zase ztratil a konec na dráze byl
fakt na morál. Dost na sračky, bolí i pravý kotník, ty Ády mi dneska byly
prdlajs platný. Celkově dost zklamání, až 19té místo! Domů po ose to ale
kupodivu jelo, což moc nechápu …
1:12:54hod, Fejfar 1:00:46 = 18,4km
, http://behycz.s3.amazonaws.com/media/files/vysledky/safari2011v.xls?1301824929
Davle – Nová Březová , 27 březen
2011
Přijel jsem pro body do poháru, jiný
význam tenhle závod neměl. Rozcvičením jsem nějak dokázal ohnout nohy a stehna
zase dovolila aspoň trochu normálně běžet. Úvod po rovině byl za trest, sotva
jsem předběhl Milesovou, v prudké pasáži to bylo výrazně lepší a šel jsem
na osmé místo, v další prudké pasáži Oleškem mezi chatami jsem se dostal
dokonce na šestý flek kousek za mé obvyklé soupeře – Ruda Jánošík, Honza
Škrabálek, … Byl jsem nad 180tepy, takže jsem si dával. Humr šel sice kousek
pěšky, ale jak se to narovnalo, tak jsem ho měl za zády a v seběhu mi
frknul jako nic. Já pak bojoval, abych vůbec udržel sedmé místo. O 46sec hůř
než loni, čekal jsem to horší. Bohužel seběh dolů mě zase totálně odrovnal a já
byl opět jako po maratonu.
17:59, Beran 16:38 = 4,02km / 180m ,
http://kopec.webzdarma.cz/
Plzeň – maraton , 26 březen 2011
Po 3denním cyklosoustředění
v Perné jsem šel na start s obavami a připouštěl i variantu zabalit,
pokud by to časově neodpovídalo nebo bych se moc trápil. Byla mi furt kosa, tak
jsem si k trenkám vzal dlouhý dres z kola, což nakonec asi nebylo ani
potřeba, protože před startem v poledne bylo nějakých
2:56:00 = 42,195km , http://www.marathonplzen.cz/vysledky/2011/MCR100kmAbsMar.pdf
Českobrodská pečeť , 20 březen 2011
Chladné počasí, SZ vítr nebyl při běhu
cítit, a tak se zaběhly velmi rychlé časy. Účast byla rekordní, přes 150lidí!
Napálil jsem to v nových Adidasech Boston – držel jsem se veterána Vacka
jako ve Kbelích. Viktor s Michalem nadohled, ale neměl jsem nárok a mírně
ztrácel. Za otočkou pár lidí zrychlilo a šlo přes, já se zmátořil až na 7km,
kdy jsem se zase docvakl do nově vzniklé grupy a ještě zkoušel finišovat, což
se tak nějak v rámci možností podařilo. Bez tréninku nejde čekat nějaké
zlepšení v rychlosti, i tak z toho byl osobák, i když umístění teda
žádná hitparáda.
36:22, Wallenfels 33:17 = 10km , http://triathloncb.ic.cz/vysledky/2011/vysledky-CP-2011.pdf
Pečecká 10 , 12 březen 2011
Počasí jak vymalované, jen kdyby
nezačalo tak foukat od JV a já od čtvrtka nebojoval s nachlazením. Dav
560lidí, někdo lehnul 20m po startu a sedřel mi holeň. Jsem se viděl na zemi …
Zašívací taktika vydržela jen ke mlýnu. Km 3:20, Fořťáka jsem se neudržel a
zůstal na větru. Dvojka rázem 7:02, v Ratenicích mě docvaknou zezadu, tak
se s radostí zašiju do asi 6-členné grupy s Lambertem. Není to marný,
hodně sil se pošetří, ale já mám nějak vyschlo v hrdle a tepy se zasekly
na 180. Na otočce jsem asi 42., Michala máme kousek, čas 18:17, furt je to
nadějný. Na šestce pod 22minut, ale tam končím, dva jdou přes, bojuju sám, sice
fouká do zad, ale já nemám z čeho brát, nohy těžknou, tepy pořád 181,
vadnu. V seběhu to zkouším natáhnout, ale ani prdlajs, už toužím jen po
cíli a tuším, že to pod 36:30 nebude. Další běžci mě dotahují, v Pečkách
se už ždímu, ale rychlost není, ještě pouštím Rendla a jenom silou vůle ještě
držím jakés tempo do cílové roviny. Dopajdám pro čaj a opřu se o plot – jak
mrtvola, fakt na šrot. Vzhledem ke zdravotnímu stavu v pátek to musím brát
jako úspěch, top 50 tak tak vyšla.
36:35, Štefko 31:25 = 10km , http://www.mizuno-running-cup.cz/vysledkovy-servis/
Kbelská 10 , 5 březen 2011
První díl mizuno cupu, napřed 40km
přesun po ose za poměrně ledového klimatu kolem
36:33, Pavlišta 31:33 = 10km , http://www.mizuno-running-cup.cz/vysledkovy-servis/
Čerčanský chlum , 26 únor 2011
Ráno kláda, na kole to fakt nejelo,
ani jsem se nerozeběhl. Cítil jsem se takový unavený, i tepově to bylo hodně nízko.
Hnedka pláchnul favorizovaný Petr Pechek. Za ním Wallenfels, Kupidlovský, pak
už větší skupinka se Škrabálkem, Rudou Jánošíkem, Korousem, … V prudší
pasáži jsem se trošku srovnal, možná pomohly i krosovky, ale sněhu bylo fakt
pomálu. Zkusil jsem převzít iniciativu a roztrhat skupinu, což se zadařilo.
Bohužel Korous mi visel za zadkem a pak mě v závěrečné pasáži předběhnul,
čímž mě odsunul na pátý flek. Na to, že se mi můj běh zrovna nepáčil, to
dopadlo skvěle.
19:14, Pechek 18:03 = 4,5km / 255m, http://kopec.webzdarma.cz/
Chyňavský kros ,19 únor 2011
Bylo
31:51, Wallenfels 28:42 = 8,5km , http://www.maratonkladno.cz/a/a2110.pdf
Rybakros – Praha, 29 leden 2011
Kosa jako sviň, na kole jsem docela
mrznul, ale slunce naštěstí rychle vzduch prohřálo na snesitelných
37:35, Kupidlovský 34:06 = určitě
pod 10km , http://behycz.s3.amazonaws.com/media/files/vysledky/RYBAKROS%202011.doc?1299839378
Běh partyzánskou stezkou - Osek u
Hořovic, 8 leden 2011
Hodně hustý krosík v těžkém
sněhu. Na úvod 2,2km po asfaltu, kde jsem postupně vycouval, abych se ještě
vzepjal v terénním výběhu, ale pak už to šlo od desíti k pěti.
10-15cm mokrého sněhu fakt není pro mě, vzdaluje se mi grupa s Beshirem a
Michalem. Nahoře nějaká děsná ledová cesta, kde se fakt nedalo běžet. Ztrácím
čím dál tím víc a v seběhu na asfaltu ještě hodím zádíčka, páč si myslím,
že ten led nebude silný a probořím se. Prdlajs, šel jsem na zadek. No a pak už
jsem chtěl jenom doběhnout, boty kilový od toho mokrého sněhu, s tím se
blbě běží. Na asfaltu jsem se ještě snažil aspoň držet tempo, ale úplně se mi
to nevedlo.
39:47 (ve výsledcích mi přilepšili),
Pechek 34:33
Novoroční běh - Horní Počernice, 1
leden 2011
Vcelku vydařený závod ulicemi
Horních Počernic, 2mírně zvlněné okruhy, sice evidentně přepálený úvod, ale
s výkonem spokojenost. Bylo poměrně teplo, cesty posypané, takže to ani
neklouzalo a nechalo se v silničních botách.
23:47, Wallenfels 22:33 = 6,3km
